Článek
Tento text nemá být nějakou puristickou snahou očistit spisovný jazyk český od vulgarismů, neologismů či dalších aspektů, které jej ovlivňují. Naopak, tyto výrazy mnohdy vyjádří danou situaci lépe než jakékoli opisné vyjádření. Ale nedá mi se přece jen nad přítomností vulgarismů v hlavním vysílacím čase nezamyslet.
Po několika letech jsem silvestra trávila pouze ve společnosti svého manžela a syna, který ještě není ve věku, že by si významnost tohoto večera uvědomoval. Při přepínání jednotlivých televizních stanic jsme chvíli sledovali právě i silvestrovský speciál soutěže Na lovu.
Protože jsme s manželem oba fotbaloví fanoušci, s očekáváním jsme sledovali i soutěžní výkon Petra Švancary. Bývalý fotbalista byl jako obvykle duchapřítomný a vtipně glosoval jak položené otázky, tak svůj vlastní výkon. Ostatně jako obvykle, když se objeví v nějakém zábavním pořadu.
Už při sledování mě však udivilo, že televize nevypípává vulgarismy, kterých nejen z jeho úst zaznělo docela dost. Přiznám se, že mě to překvapilo. Proto jsem se ani nepodivila nad tím, když jsem si přečetla článek, na který tímto textem reaguji.
Jeho autor nazývá televizní silvestr na Nově televizním dnem právě i kvůli výkonu Petra Švancary a jeho užívání vulgarismů.
Nerada bych hodnotila televizní silvestr jako celek, protože jsem neviděla vše, i když jsem pořad Na lovu v reklamních blocích střídala s Inkognitem a Prima Partičkou na Primě i s Všechnopárty na ČT. Na silvestra se ale už několik let objevují v televizi především zábavní pořady, a co si budeme povídat, o žádnou vybranou a inteligentní záležitost se skutečně nejedná.
Je ale na místě, aby se v nich objevovaly vulgarismy a televize to neřešila? Uznávám, že Na lovu je soutěžní pořad, v němž soutěžící reagují okamžitě a často pod tlakem, proto chápu, že jim nějaké to „vole“ či „do prdele“ ulítne. A záleží na postoji televize, jestli tuto autenticitu pořadu ponechá, nebo ji takzvaně vypípá, aby si divák domyslel, co asi aktér skutečně řekl.
Problém však vidím v tom, že ani jeden ze soutěžících se nad svým slovníkem nepozastavil. Pro Švancaru je jeho mluva typická, právě díky ní a své bezprostřednosti je tak oblíbený, a proto i vulgarismy jsou v jeho slovníku běžné. S čímž asi Nova musela při jeho angažování počítat.
I Evě Burešové to ale ve stejném pořadu ujelo. V Prima Partičce pak Vojta Dyk neměl problém s tím říct ještě před začátkem dané hry slovo „prcat“, to se ale Prima rozhodla vypípnout. Ano, publikum se smálo, a o to přece šlo. Otázkou ale je, kam to směřuje?
Nešlo to říct jinak? Nebo neměl se Dyk či Burešová tak trochu plácnout přes pusu, že tohle se přece do vysílání nehodí? Nebo je to na silvestra vlastně jedno? A jindy ne?
Už dávno skončila doba, kdy se v médiích mluvilo jen spisovně. Když moderátoři i účinkující běžně mluví obecnou češtinou či nářečím, proč by nemohli užívat vulgarismy? Protože by nám to nemělo být jedno.
Vulgarismy jsou běžnou součástí nejen našeho jazyka. Užíváme je dennodenně, někteří z nás více, jiní méně. V literatuře, na divadle, v písních, seriálech i filmech podtrhují autenticitu dané výpovědi a nemůžeme je ignorovat.
Ale pokud se budeme tvářit, že vulgarismy patří do veřejného prostoru, kterým televizní vysílání prostě je, jdeme správnou cestou?
Pokud se objevují v předtočeném pořadu, pak se nemůžeme divit, že se začínají objevovat i v situacích, kde to ještě nedávno bylo chápáno jako nevhodné a neslušné. Ať už je to interakce žáka a učitele, šéfa a jeho podřízeného, nebo prodavače a zákazníka.
Odpověď na otázku, jak a jestli používat vulgarismy v televizi, není tedy jen o postoji televize jako takové, ale především těch, kteří v ní účinkují.
