Článek
V neděli proběhl na České televizi charitativní koncert s jednoduchým názvem Společně to zvládnem!, jehož cílem bylo především podpořit ty, jež postihla nedávná živelná katastrofa.
A možná trochu při tom aktuálním povolebním humbuku stmelit společnost i tím, že se zase jednou semkne a vybere peníze pro ty, co je potřebují.
Ostatně pro Českou televizi nešlo o ojedinělý projekt. Už v minulosti takto vybrala peníze třeba na následky tornáda. Stejně jako tehdy umělci vystoupili bez nároku na honorář a naopak vyzvali nejen přítomné posluchače, ale i diváky u televizních obrazovek, aby i oni přispěli.
Celkový dojem z koncertu je pozitivní - koncert byl žánrově nevyhraněný a pestrý, vystoupili umělci jako Aneta Langerová, Tomáš Klus, David Koller, ale i Hradišťan, Adam Plachetka nebo Karel Plíhal. Každý si v necelých dvou hodinách mohl najít to své. Vybralo se nakonec několik desítek milionů, takže akce byla více než úspěšná.
Při pohledu na obrazovku televize mě však fascinovala celková nálada v publiku a záběry na to, jak každý drží v ruce skleničku. Což o to, na hudebních akcích bývá zvykem, že publikum v ruce drží kelímek s pivem nebo jiným drinkem. Tady ale skoro všichni měli skleničky s vínem či sektem.
Když umělci vystupovali na malé scéně uvnitř Doupěte, diváci měli položené skleničky přímo na zábradlí, které je od umělců oddělovalo. A záběrů na všudypřítomné skleničky přibývalo.
Nejsem puritánka, na koncerty dobré pití patří, alkohol nevyjímaje. Ale pokud se jedná o charitativní koncert, pohled na skleničky od vína či šampaňského v rukách přítomných spíš napovídá tomu, že jde o oslavu. A to je minimálně pro mě zarážející.
Česká televize za podobný projekt zaslouží obdiv, je dobře, že podobné akce pořádá, protože mají smysl. A sledovanost i vybrané peníze to jen potvrzují. Ale možná by celkovému dojmu z akce pomohlo, kdyby to nevypadalo jen jako jedna velká párty pro zvané.
Takže ano, společně to zvládnem. Jen se sklenkou v ruce?
