Článek
Dnes dopoledne jsme s kamarádkou a našimi dětmi, kterým ještě nejsou ani dva roky, navštívili jedno hřiště na Praze 3. Doporučila nám jej jiná maminka, že je velké, je tam spousta skluzavek, houpaček, prolézaček, ale také brouzdaliště, které se při horkých letních dnech pro malé děti napouští.
Hřiště se otevíralo v 10 hodin, což nás jako matky dvou ranních ptáčat poněkud zarazilo. Prakticky ihned po otevření bylo ale plné dětí. Byly jsme překvapené, většinou k takové kumulaci dětí několik minut po otevření nedochází. Ale rychle jsme prozřely.
Doprovod nebo dozor?
Na hřiště totiž prakticky ihned po otevření přišlo několik skupin dětí s několika málo dospělými osobami jako doprovodem. Schválně nepíšu s učitelkami nebo vychovatelkami, nebo se svým dozorem, protože ničemu z toho se tyto dospělé osoby nepodobaly. Všechny děti měly reflexní vesty, proto bylo jasné, že se jedná o nějaký příměstský tábor či školku.
Jak jsem už psala, hřiště bylo velké, děti by se tam i hezky rozprostřely, ale vzhledem k aktuálním teplotám se samozřejmě většina dětí přesunula do právě se napouštějícího brouzdaliště. A jejich doprovodu to více než vyhovovalo, protože jaksi nebylo zapotřebí dětem vymýšlet jakýkoliv další program.
Což o to, je horko, co by děti v takovém počasí měly dělat jiného než se koupat. A přesně to byl i náš plán, tedy vzít naše děti někam k vodě, kde se budou moci trochu vycachtat, sjet si klouzačku, trochu se pohoupat na houpačce a pak jít domů na oběd. Ale v té skrumáži v brouzdališti, kdy děti ve věku zhruba od tří do osmi let absolutně nevnímají, co se kolem nich děje, a jen cákají, perou se, navzájem se strkají do vody, překřikují se a bez jakékoliv ohleduplnosti neorganizovaně skotačí, jsme naše dvě malé děti prostě nechat nemohly.
A jejich doprovod? Ani se nepokusil je jakkoliv koordinovat, ačkoliv kolem bylo více maminek s opravdu malými dětmi. Teprve po několikáté naší výzvě jedna z vedoucích děti lehce okřikla, aby se zklidnily. A tím to pro ni skončilo. V tu chvíli jsme pochopily, že klidné dopoledne s našimi dětmi na hřišti u vody se opravdu konat nebude a raději jsme odešly na jiné a klidnější hřiště, kde sice žádné extra atrakce nebyly, ale našim dětem tam nic nehrozilo.
Hřiště pro všechny
Sama jsem byla několik let vedoucí nejen na táboře, ale opakovaně i na příměstském táboře, jehož primární činností bylo v létě pohlídat a zabavit děti, zatímco jsou rodiče v práci. Proto vím, že zabavit nesourodou skupinu dětí, které se mnohdy neznají, je skutečně náročné, ale od agentury, která tábory provozovala, jsme měli dopodrobna vymyšlený program na každý den. Až mě mrzelo, že jsem nestihla s dětmi hrát všechny hry, které jsem měla připravené.
I v rámci příměstského tábora jsme se zdržovali především na pro nás vymezených místech, kde jsme mohli program realizovat. A pokud jsem se skupinou dětí šla na veřejné hřiště nebo někam k vodě, snažila jsem se je maximálně organizovat a bylo pro mě důležité nejen bezpečí dětí, ale také to, aby svými hrami neohrožovaly nebo neomezovaly ostatní. Což se dnes nedělo.
Domnívám se, že rodiče své děti na tyto tábory zapisují nejen proto, aby je někdo hlídal, ale aby je také zabavil. Aby měly děti z léta hezké zážitky. Zajímalo by mě, jak by rodiče reagovali, kdyby viděli dnešní chování svých dětí.
Což o to, tyto děti si dnešek pravděpodobně užily, protože si mohly ve vodě i na hřišti dělat, co chtěly. A jejich doprovod měl relativně klidný den, kdy kromě hlídání nemusel vymýšlet žádný extra program. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Tedy alespoň co se jich týče, protože naše děti si den na hřišti a u vody skutečně neužily. Snad si to nebudou pamatovat a budou rády, že jsme je vzaly zase někam jinam. A mně nezbývá než vymýšlet program na další den a doufat, že zase nenarazím na davy bezprizorních dětí.
