Článek
Československá televize byla u toho, tisk chrlil senzační titulky a svět napjatě sledoval, jak se postupně odhaluje temné dědictví druhé světové války. Jenže realita byla jiná.
Akce Neptun byla jedním z největších dezinformačních projektů československé Státní bezpečnosti (StB). Cíl? Ovlivnit západoněmeckou veřejnost, diskreditovat politiky v NSR a přimět vládu k prodloužení promlčecí lhůty pro válečné zločiny. K tomu posloužila pečlivě připravená mystifikace, která na dlouhé roky ovlivnila pohled na poválečnou historii.
Přísně tajná operace
Myšlenka na vytvoření „senzačního nálezu“ se zrodila v hlavách důstojníků 8. odboru I. správy Ministerstva vnitra, specializovaného na dezinformace a politické provokace. Plán byl promyšlen do detailu. Použité bedny byly vyrobeny podle dobových vzorů, dostaly patinu a německé vojenské znaky. Obsah měly tvořit dokumenty, které by dokazovaly přímou návaznost mezi nacistickou elitou a tehdejšími západoněmeckými institucemi. Agenti přitom využili náhodné situace – Československá televize plánovala natáčení reportáže o záhadách šumavských jezer. Mezi najatými potápěči byl i Ladislav Bittman, hlavní organizátor celé operace. Ve skutečnosti bedny do Černého jezera nikdy neukryli nacisté. Do vody se dostaly až 20. června 1964 a byly prázdné.
Co bylo v bednách?
Bedny byly údajně plné čistého kancelářského papíru, protože dokumenty, které měly být zveřejněny, se teprve hledaly v československých a sovětských archivech. Nakonec se je ale podařilo Státní bezpečnosti sehnat (většinou ze sovětských archivů, ale velká část byla i z archivů československých, malá část z východního Německa) a obsahovaly závažní informace. Svědčily především o činnosti říšského bezpečnostního úřadu na území okupované Evropy a o zločinech SS při potlačování partyzánského hnutí v Itálii a ve Francii. Akce podobného druhu už probíhaly nějaký čas předtím. Neměly ale takový úspěch, protože byly jednoznačně spojovány s východním režimem a byly brány jako propaganda.
Šíření dezinformací
Akce Neptun přišla s novým pojetím, kdy se podařilo Státní bezpečnosti od ní alespoň na veřejnosti distancovat. Kampaň byla uvěřitelná i pro západní média, a proto měla nakonec takový úspěch. Československá rozvědka zajistila, aby informace z „objevených dokumentů“ doputovaly do klíčových západních médií. Prostřednictvím spřátelených novinářů a kontaktů v levicově orientovaných redakcích se podařilo šířit narativ, který nahrával sovětskému bloku. Dokumenty byly překládány do různých jazyků a postupně distribuovány mezi historiky, investigativní novináře i politiky, kteří je využívali jako důkaz nacistického vlivu na západoněmecké struktury.
Dopad na politickou scénu
Akce Neptun nezůstala bez následků. Její asi nejúspěšnější částí byla kampaň italského vysílání Československého rozhlasu, kterému se podařilo narušit italsko-německé vztahy. Pracovali s myšlenkou, že se podařilo nalézt dokumenty o sítích nacistických zpravodajských služeb v Itálii, v Tyrolích, kde žila německá menšina. A podařilo se jim vsugerovat myšlenku, že ta síť je stále aktivní, jen ji neřídí nacisté, ale západoněmecká služba BND. Tyto zprávy se staly předmětem demonstrací, jednal o nich i západoněmecký Bundestag. Na čas došlo k diplomatické krizi mezi západním Německem a Itálií.
Jaká byla pravda
Až v 70. letech odhalil pravé pozadí operace její hlavní organizátor Ladislav Bittman, který emigroval do USA a stal se profesorem na univerzitě v Bostonu. Ve své knize „Špionážní oprátky“ přiznal, že celá akce byla řízenou mystifikací.
Dnes je Akce Neptun považována za mistrovský kousek dezinformační války. Byla ukázkou toho, jak dokáže dobře naplánovaná operace manipulovat veřejným míněním a ovlivnit politická rozhodnutí na mezinárodní úrovni. A zároveň připomínkou, že ne vše, co se na první pohled jeví jako historická pravda, jí skutečně je.
Zdroje:
