Článek
Jiří Wimmer se narodil 21. září 1943 v Praze v rodině, která se potýkala s dědičnou zátěží. Bylo jí vážné depresivní onemocnění. Trpěla jím jeho matka i starší sestra Alena. U Jiřího se dlouho neprojevovalo. Byl pohodovým dítětem, které rádo bavilo své okolí. Nemoc o sobě dala vědět později Po studiu na pražské DAMU, kterou absolvoval v roce roku 1965, v ročníku byl mimo jiné s Vladimírem Pucholtem či Luďkem Sobotou, odešel do Ostravy. V Divadle Petra Bezruče našel prostor pro vážné role – zahrál například Hamleta, na něhož dodnes vzpomínají pamětníci jeho rané kariéry. Zároveň působil v divadle malých forem Waterloo a ve Státním divadle. Přesto ho to táhlo zpět do Prahy, do centra dění, k možnostem, které Ostrava poskytovala jen omezeně.
Ypsilonka a televizní estrády
V 70. a 80. letech se Jiří Wimmer stal výraznou osobností československé zábavy. Vystupoval v Divadle Ypsilon, později v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha a v Divadle Jiřího Grossmanna. Skutečnou popularitu mu však přinesla televizní estráda. Když se spojil s Karlem Černochem, vznikla jedna z nejúspěšnějších komických dvojic své doby. Jejich scénky – například legendární Wimmerova deklamace Bezručovy básně Ostrava – se staly kultovními. Přestože je diváci milovali, Wimmer uvnitř cítil, že stojí „vždy jen vedle“, že není brán jako plnohodnotný herec. Toužil po vážné filmové roli, která by potvrdila jeho široký talent. Nikdy ji ale nedostal.
Deprese, alkohol a boj se sebou samým
Za maskou komika se skrýval muž, kterého tížila silná deprese, dědičná zranitelnost i pochybnosti o vlastní hodnotě. Wimmer se trápil tím, že si lidé často nepamatují jeho jméno – že je „ten, co vystupuje s Černochem“. Do toho přišel alkohol. Nejprve mu pomáhal uvolnit napětí, brzy se ale stal ničivým návykem. Byl nespolehlivý, chodil pozdě a rušil představení. Režiséři ho přestali obsazovat a přátelé už nevěděli, jak mu pomoci. Luděk Sobota později vzpomínal, že jejich společná dovolená na Kanárských ostrovech byla zčásti nekonečným povídáním o Jirkově zoufalství. Herec opakovaně končil v léčebně. Několikrát se pokusil o sebevraždu. Život si ve skutečnosti vzít nechtěl – přesto o něj přišel.
Restituce, cesta do pekel
Velký zlom nastal po revoluci. Wimmer získal v restituci dům na Staroměstském náměstí, jehož pronájem vynášel astronomické částky. V 90. letech inkasoval kolem 100 tisíc měsíčně – v tehdejších poměrech jmění. Ale jak vzpomínal producent Petr Hannig, právě bohatství Wimmera negativně změnilo. Nemusel pracovat, a tak se propadl ještě hlouběji do alkoholu a psychických potíží.
Dvě lásky, dva rozvody
Herec byl dvakrát ženatý. S první manželkou Svatoslavou měl dceru Michaelu, kterou velmi miloval. Druhou ženou byla o dvacet let mladší režisérka a novinářka Jitka Mercedes Wimmerová. Ani toto manželství však nevydrželo. Jitka vzpomínala, že Wimmer byl romantický a laskavý člověk – ale alkoholové epizody a deprese postupně převálcovaly vše ostatní.
Tragický konec na Vítězném náměstí
Dne 25. ledna 2001 skončil život Jiřího Wimmera tragicky. Pod vlivem alkoholu, naměřili mu 2,44 promile, přelézal zábradlí na pražském „Kulaťáku“. V okamžiku, kdy se snažil dostat přes silnici, vstoupil přímo do dráhy rozjíždějícího se autobusu linky 217. Řidič ho neměl šanci zahlédnout. Wimmer zemřel na místě. Bylo mu 57 let. Od jeho smrti uplyne zanedlouho 25 let. Přesto v jeho humoru stále něco živého přetrvává. Když se objeví na televizní obrazovce, lidé se smějí dál. Možná je to ta nejlepší vzpomínka, jakou si mohl přát.
Zdroje:
Příběhy slavných : podle dokumentárních filmů Pavla Křemena / [sestavila a faktografií doplnila Irena Tatíčková]. – 1. vyd. – Praha : Albatros Media : Česká televize, 2013. – 110 s.
