Článek
Jeho působení v čele pražské arcidiecéze bylo charakteristické nejen snahou o zachování tradičních hodnot, ale také řadou kontroverzních postojů. Dukova kariéra v čele církve byla balancováním mezi konzervativním směřováním, kterému byl věrný a společenskými změnami, na které často reagoval s opatrností, ne-li přímo s odporem.
Tradiční hodnoty versus moderní výzvy
Pro své příznivce byl Duka symbolem pevného bodu v rozbouřeném moři moderní společnosti. Oceňovali jeho nekompromisní obhajobu tradičního učení církve, důraz na rodinu a morální hodnoty. Jeho kritici mu naopak vyčítali přílišnou rigiditu a neschopnost reflektovat výzvy 21. století, zejména v oblastech jako jsou práva LGBT+ osob, role žen v církvi nebo přístup k rozvedeným věřícím.Ještě coby královéhradecký biskup v roce 2006 kritizoval zákon o registrovaném partnerství, který podle něj znevažuje tradiční hodnoty rodiny. V souvislosti s festivalem Prague Pride pak uvedl, že „požadavky zmíněných protagonistů Prague Pride na adopci popírají de facto právo dítěte na své biologické rodiče, otce a matku“ a že „z programu Prague Pride je zřetelné, že se nejedná o otázku práva menšiny na toleranci, ale o propagaci uvolněného životního stylu, který není zodpovědný, důstojný a krásný.
Život v podzemí během totality
Dukovo mládí a raná kněžská léta byla hluboce ovlivněna komunistickým režimem. Po potlačení Pražského jara v roce 1968 mu byl, stejně jako mnoha dalším, odebrán státní souhlas k výkonu kněžského povolání. Následujících téměř dvacet let strávil prací v civilním sektoru, konkrétně v továrně Škoda Plzeň jako rýsovač.
Paralelně s tímto zaměstnáním však Duka tajně působil v podzemní církvi a aktivně se zapojil do disentu. Organizoval tajné přednášky, biblické hodiny a semináře a podílel se na chodu tajného dominikánského řádu, kde složil i své sliby. Za tuto činnost se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti (StB) a byl intenzivně sledován. Jeho odpor k totalitě vyústil v zatčení a následné uvěznění v letech 1981 až 1982 ve Věznici Plzeň-Bory. Zkušenost z vězení, kde se mimochodem setkal i s Václavem Havlem, pro něj byla formující a stala se základem jeho pozdějších nekompromisních antikomunistických postojů a vnímání spravedlnosti. Po pádu režimu se pak aktivně podílel na obnově řádového a církevního života v českých zemích. Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible vytvářeného od roku 1980, v tradicích dominikánské spirituality se vyprofiloval jako teolog, kdy v této souvislosti publikoval knižně i časopisecky, zejména v oboru biblistiky. Jako šéfredaktor se výrazně podílel na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu, Revue Salve, aj. Následně se stal členem mezinárodní revue Communio v české mutaci.
Politické angažmá a vnímání moci
Dukovi bylo často vytýkáno, že se příliš angažuje v politice a že překračuje hranici mezi duchovní autoritou a politickým vlivem. Jeho vztahy s některými politiky, například s exprezidentem Václavem Klausem nebo Milošem Zemanem, byly předmětem časté kritiky. Kritici poukazovali na to, že církev by měla být apolitičtější a sloužit všem občanům bez ohledu na jejich politické preference.
Nakládání s majetkem a transparentnost
Kritika se nevyhnula ani Dukovu hospodaření s církevním majetkem. Spolek Kverulant ho obvinil z netransparentního převodu pozemků na nadaci Arietinum, což označil za „tunelování“. I když soudní spor nakonec skončil smírem a omluvou spolku, tato kauza vrhla stín na transparentnost finančních operací v rámci arcidiecéze a vyvolala otázky ohledně nakládání s majetkem, který byl církvi vrácen v rámci restitucí.
Sexuální zneužívání v církvi
Jednou z nejbolestivějších kapitol Dukova působení bylo řešení případů sexuálního zneužívání v církvi. Oběti i část veřejnosti mu vyčítali nedostatečnou razanci, někdy až přehlížení situací a nedostatečnou empatii. Přestože Duka podal několik trestních oznámení, vnímání jeho přístupu k tomuto tématu zůstalo pro mnoho lidí problematické a poškodilo obraz církve jako instituce, která by měla chránit slabé. Podle zástupců spolku Někdo Ti uvěří Duka a jeho spolupracovníci problém zneužívání v prostředí církve dlouhodobě zlehčovali a vůči obětem uplatňovali konfrontační přístup. V otevřeném dopise z června 2021 Duku vyzvali, aby svůj postoj k obětem přehodnotil.
Dominik Duka zanechává po svém odchodu komplexní dědictví. Pro některé zůstane respektovaným duchovním otcem, který bránil víru v těžkých časech, pro jiné kontroverzní postavou, která nedokázala církev dostatečně otevřít modernímu světu.
Zdroje:
