Článek
Carin se narodila ve vesničce Djura, která leží v oblasti Dalarna ve středním Švédsku. V létě 1832 se teprve sedmiletá holčička vypravila do Stockholmu, což bylo v té době běžné. Dívky hledaly v hlavním městě dočasnou práci, aby si vydělaly před svatbou a návratem na venkov. Carin začala jako pomocnice na stavbě, o rok později se přesunula na nedaleký statek v Järla, kde pracovala jako dojička. Jejím úkolem bylo také prodávat čerstvé mléko na stockholmském náměstí Stortorget. Právě tam se její život navždy změnil.
Krása, která zastavila davy
Na Stortorgetu se Carin stala magnetem pro zvědavé oči. Její drobná postava, jemné rysy a neodolatelný šarm přitahoval davy lidí, kteří se na ni chodili dívat. Rozruch byl tak velký, že musela několikrát uprchnout a schovat se před obdivovateli. Několikrát dokonce zastavila dopravu. Stala se tak populární, že o ní začaly psát noviny, a ne vždy v dobrém. V listopadu 1833 se dokonce objevila zpráva o policejním výslechu, kdy musela Carin vysvětlovat, že opravdu nemůže za to, co se kolem ní děje. Nakonec byla shledána nevinnou a mohla pokračovat ve své práci. Článek vtipně dodal: „Nikdo není trestán za krásu, i když někteří by snad měli být potrestáni za její opak.“
Její pověst rychle přesáhla hranice Švédska. Psal o ní zahraniční tisk, objevovala se v lidových písních a kresbách. Carin se stala ikonou, „krásnou dívkou z Dalarny“. Popularita si však vyžádala svou daň. Pozornost, kterou na každém kroku vyvolávala se stala nesnesitelnou jak pro ni, tak pro jejího zaměstnavatele tak, že musela přestat prodávat mléko. Místo toho ji ale na jaře 1834 pozvali do salónů stockholmské smetánky, kde se setkala s významnými osobnostmi, včetně spisovatelky Fredriky Bremerové, která ji zachytila ve svém skicáku.
Nezapomenutelné setkání s korunním princem
Jedním z nejzajímavějších momentů Carinina stockholmského dobrodružství bylo její setkání s korunním princem Oskarem, pozdějším králem Oskarem I. Traduje se, že se princ, zvědavý na dívku, o níž mluvilo celé město, rozhodl navštívit Stortorget inkognito. Bez doprovodu a bez nádoby na mléko se přiblížil k jejímu stánku, aby na vlastní oči spatřil tu, která blokovala ulice svou krásou. Když ji uviděl, prý na okamžik ztratil slova, její půvab ho úplně ohromil. Nakonec ze sebe vypravil: „No, asi bych si od tebe měl koupit nějaké mléko.“
Carin, zvyklá na zírající davy a netušící, že stojí před princem, odpověděla s typickou venkovskou pohotovostí a špetkou humoru: „A kam bych pánovi to mléko nalila? Snad do klobouku?“ Její vtipná odpověď prý Oskara rozesmála a jen utvrdila jeho obdiv. Tento moment, ač krátký, se stal legendou. Příběhem o prosté mlékařce, která svou krásou a duchapřítomností okouzlila i budoucího krále. Zvěsti o tomto setkání se rychle šířily a přidaly Carině ještě větší auru výjimečnosti.
Setkání s králem a návrat domů
Carinina sláva dosáhla vrcholu v květnu 1834, kdy ji den před odjezdem ze Stockholmu pozvali na zámek. Tam se setkala nejen s korunním princem Oskarem, ale i s králem Karlem XIV. Johanem, což svědčilo o tom, jak hluboko pronikla do nejvyšších společenských kruhů. Následně ji doprovodil poslanec z Dalarny do přístavu, odkud odplula zpět domů, kde její příchod opět vyvolal rozruch mezi místními.
Domů si přivezla tři doporučení o dobré pověsti, včetně jednoho od svého zaměstnavatele Otto Wilhelma Staël von Holsteina a dalšího, podepsaného 34 členy stockholmské elity. Přesto ji čekalo hořké přivítání. Pověsti o jejím stockholmském dobrodružství předešly její návrat a její snoubenec ji odmítl. V roce 1835 se však provdala za Margretase Daniela Anderssona z Grådy a jako Margretas Carin Ersdotter prožila zbytek života v Djura, kde zemřela 1. ledna 1885.
Carin Ersdotter zanechala stopu, která přesahuje její dobu. V roce 2005 odhalil umělec Peter Linde bronzovou sochu „Pilt-Carin“ u statku, kde pracovala. Kopii pak mohou návštěvníci, obdivovat přímo před kostelem v Carinině rodné vesnici Djura. Je po ním dokonce pojmenována i ulice v Järla, která nese poetický název: Cesta krásné dívky.
