Článek
Vrtulník vezl na palubě letáky obhajující invazi vojsk Varšavské smlouvy, která před několika dny změnila osud Československa. Bylo krátce po poledni, když se zřítil do zalesněných kopců nedaleko Kostomlat. Posádku tvořili zkušení sovětští důstojníci, kteří jako zázrakem vyvázli bez vážných zranění. Osud dvou pasažérů, sovětských novinářů na palubě, byl však tragický, oba v troskách uhořeli. Podle svědků letěl vrtulník velmi nízko, sotva padesát metrů nad členitým terénem. Motor vydával nepravidelné zvuky, což naznačovalo technické potíže. Místní obyvatelé, kteří se na místo nehody seběhli, později vypověděli, že vrtulník se zjevně potýkal s problémy ještě před pádem. Žádné výstřely, jak později tvrdila sovětská propaganda, nikdo neslyšel. Samotný velitel údajně svědkům řekl: „Mašina otkazala rabotat“ – stroj přestal fungovat.
Sovětská reakce a první dezinformace
Krátce po havárii, kolem 14. hodiny, dorazila na místo skupina sovětských vojáků s dvěma obrněnými transportéry a civilním vozem. Jeden z důstojníků okamžitě prohlásil, že vrtulník „sestřelili fašisti“. Jako důkaz ukázal na čtyřhranné otvory v trupu u směrové vrtule. Hasiči, kteří se snažili požár uhasit, však rychle odhalili pravdu: otvory pocházely od jejich sekerky, použité při záchranné akci. Přesto sovětský důstojník část trupu s otvory vyřízl, údajně pro znalecké zkoumání. Napětí mezi hasiči a vojáky vygradovalo v ostrou výměnu názorů, ale situace se nakonec uklidnila. Hasiči požár uhasili, vojáci vyprostili těla novinářů a odvezli je sanitkou. Zranění letci, kteří odešli do Kostomlat, byli připraveni přijmout pomoc od místní lékařky, která dokonce iniciativně zavolala sanitku. Přesto je odvezlo sovětské nákladní auto.
Hrozba odvety na Milešovce
Sovětská strana nebyla ochotna přijmout technickou závadu jako příčinu nehody. Velitel sovětské divize u Slaného vydal rozkaz k obsazení a zničení vojenského objektu na Milešovce, odkud podle něj měla být vedena střelba na vrtulník. Večer téhož dne dorazilo k Milešovce pět tanků, pět obrněných transportérů a dva motocykly s přívěsy, připravené k útoku. Sovětský kapitán s patnácti samopalníky měl rozkaz objekt zničit. Česká strana naštěstí na místě zkontrolovala zbraně, které byly zakonzervované a zapečetěné tak, že se z nich nedalo střílet. Civilisté z nedalekého pracoviště Akademie věd navíc potvrdili, že v době havárie byla na Milešovce hustá mlha, která mohla k nehodě přispět. Po důkladné kontrole sovětští vojáci připustili, že z tohoto místa se nestřílelo a od plánované likvidace upustili.
Chaotické vyšetřování
Vyšetřování havárie ze strany československé Veřejné bezpečnosti začalo s osmnáctidenním zpožděním, až 13. září 1968. Bylo poznamenáno chaosem a nedodržením předpisů pro vyšetřování leteckých nehod. Trosky vrtulníku byly mezitím sovětskou stranou odklizeny, což znemožnilo řádné ohledání místa nehody. Fotografie pořízené místními svědky byly pro účely vyšetřování nepoužitelné a odborníky na letecké nehody nikdo nepřizval. Přesto svědectví místních jasně ukazovala, že vrtulník letěl nízko s nepravidelně pracujícím motorem a žádná střelba nebyla zaznamenána. Vyšetřování bylo 25. září zastaveno s tím, že k trestnému činu nedošlo a žádný československý občan na havárii neměl podíl.
Sovětská propaganda v akci
Navzdory těmto zjištěním sovětská propaganda rychle začala šířit verzi, že vrtulník sestřelili kontrarevolucionáři. Tato tvrzení se objevila například v sovětské „Bílé knize“ z roku 1968, která vykreslovala československé občany jako agresory útočící na sovětské vojáky. Generálmajor M. Kotov v dopise z ledna 1969 tvrdil, že vrtulník letěl ve výšce 200 metrů za dobré viditelnosti, když byl zasažen střelbou z věže hradu Sukoslav. Velitel vrtulníku údajně viděl „kouřové záblesky“ a cítil otřesy, po nichž stroj ztratil výšku. Sověti dokonce později našli „důkaz“ – prostřelený otvor o průměru 9 mm v protipožární přepážce. Tyto nálezy však nebyly podloženy žádnými důkazy ani svědectvími. Sovětské tvrzení bylo v rozporu s realitou: svědci popisovali nízký let, nepravidelný chod motoru a absenci střelby. Navíc tvrzení, že místní odmítli letcům pomoc s odůvodněním, že fašistům nepomáháme, bylo zcela vykonstruované. Přesto se během normalizace v letech 1969–1970 sovětská verze stala oficiální, ačkoliv důkazy o střelbě chyběly. Havárie vrtulníku u Kostomlat není jen příběhem technické poruchy a tragické ztráty životů. Je také ukázkou, jak sovětská propaganda dokázala využít chaosu okupace k šíření dezinformací, které měly ospravedlnit invazi.
Zdroje:
