Článek
Waldemar Matuška se narodil 2. července 1932 v Košicích do uměleckého prostředí. Jeho matka, někdejší vídeňská operetní zpěvačka Mia Malinová, mu byla první inspirací. Oficiálně byl jeho otcem František Matuška, legionář a kapelník, ale dodnes kolují dohady, zda skutečným otcem nebyl primáš romské kapely. Ať už je pravda jakákoliv, Matuška vyrůstal obklopen hudbou, a přestože ve škole nepatřil mezi premianty a dokonce míval čtyřku z hudební výchovy, jeho talent byl nezpochybnitelný.
Vyučil se sklářem, ale už jako mladík vystupoval s kapelami, hrál na několik nástrojů a snil o tom, že jednou bude stát na jevišti. Když se v roce 1949 se jeho rodiče odstěhovali do Karlových Varů odešel s nimi a pracoval jako sklář.
O rok později se na základě konkurzu stal členem a přestěhoval se zpátky do Prahy. Ze souboru však brzy odešel a vrátil se za rodiči do Karlových Varů, kde pracoval jako knihovník v městské knihovně. V roce roce 1957 poprvé zazářil v pražské Redutě. Setkání s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem mu otevřelo dveře do divadla Semafor – scény, která tehdy doslova měnila československou kulturu.
Hvězda Semaforu a idol šedesátých let
V Semaforu se stal během pár měsíců fenoménem. Jeho hlas, zjev i přirozený šarm ho katapultovaly mezi největší hvězdy. Přes den vystupoval, v noci přespával na jevišti při nočních brigádách – ale jeho energie byla nekonečná. V duetech s Evou Pilarovou sklízeli jeden úspěch za druhým, a když v roce 1962 vyhrál Zlatého slavíka, bylo jasné, že Waldemar Matuška je „hlas generace“.
Hrál ve filmech, zpíval v divadle Rokoko, vystupoval po celé republice a brzy se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků vůbec. Přestože se u něj střídala tvůrčí období s obdobími bouřlivého života, jeho charisma očividně působilo nejen na obecenstvo, ale i na ženy.
Milostné aféry i tragédie, která se nezhojila
Matuška byl milovník života a žen. Jeho první manželství s Jiřinou Šťástkovou začalo idylicky. Mladí manželé se těšili z narození dvojčatek Evy a Vladěny. Jenže radost se během pouhých dvou měsíců změnila v nejtěžší životní trauma.
Obě holčičky zemřely krátce po očkování proti neštovicím – podle pozdějšího svědectví jeho syna byla vakcína infikovaná a tragicky usmrtila více dětí v regionu. V tehdejší době se o případu nemluvilo, rodiče se nedočkali vysvětlení ani omluvy. Dlouho se dokonce šeptalo o německé lékařce pomstychtivé kvůli poválečným událostem, ale pravda byla prostší a bolestnější: systém selhal a dvě nevinné děti zaplatily životem.
Waldemar později vyprávěl, jak mu po smrti dcer „něco uvnitř tichounce prasklo“. Mladý pár tragédie semlela. Ač se jim později narodil syn Miroslav, manželství nevydrželo a rozpadlo se.
Ani další vztahy nebyly jednoduché. Matuška žil naplno, miloval ženy i volnost, a jeho pověst bohéma doprovázely nejen milenecké aféry, ale i alkoholové výstupy. Bouřlivé byl i jeho vztah s herečkou Jitkou Zelenohorskou. Po pěti letech ji opustil velmi tvrdým způsobem – když přišla domů, našla tam jinou ženu, Olgu Blechovou. Ta se později stala jeho partnerkou na celý život.
Normalizační idol s ocelovým obojkem
V 70. letech byl Matuška všude. Televizní estrády, filmy, znělky seriálů Chalupáři či Rozpaky kuchaře Svatopluka – jeho hlas byl pevnou součástí československé kultury. Stal se ikonou, kterou režim rád ukazoval. Jenže realita za kulisami byla jiná.
Čím populárnější byl, tím více ho režim kontroloval. Do jeho vystoupení zasahovala cenzura, předvolávali ho kvůli nevinným narážkám a improvizacím. A když na konci koncertu pronesl žert o pomerančích nebo o Černobylu, mohl si být jistý, že přijde udání. Nakonec mu úřady nařídily předkládat podrobné scénáře koncertů – do posledního slova.
S odstupem času řekl, že jeho život byl „jako půllitr, do kterého pořád kape – až jednou přeteče“. A přetekl v roce 1986.
Emigrace, která otřásla režimem
Po turné v USA se Matuška s Olgou rozhodli nevrátit domů. Na Floridě požádali o politický azyl a 2. září 1986 večer o tom informoval Hlas Ameriky. O několik hodin později to již věděla celá republika. Oblíbený zpěvák zaskočil mnohé z fanoušků i dohasínající Husákův režim. Matuškova emigrace byla pro něj nepříjemným symbolickým políčkem. Odešla hvězda, kterou soudruzi sami roky vystavovali jako úspěšný produkt socialismu.Zareagovali podle osvědčené šablony: nejprve emigranta totálně zostudit a vzápětí se tvářit, že nikdy nebyl.
Morální pád jednoho zpěváka
Už 2. září 1986 večer stáhla stanice Praha z vysílání pořad Písně a šansony. Mělo jít o písničky Waldemara Matušky; místo něj zazpívali Plavci. A 4. září vyšel v Rudém právu slavný komentář Václava Doležala. Měl název Morální pád jednoho zpěváka a o zvláštnosti doby svědčí, že autor v komentáři přiznal, že o emigraci Waldemara Matušky se dozvěděl z Hlasu Ameriky.
Prorokoval Matuškovi v USA velké zklamání a divil se, co oblíbeného zpěváka k emigraci vedlo. Následovalo absolutní mlčení: stažení Matuškových desek z prodejen, zákaz hraní skladeb v televizi a rozhlasu, likvidace připravované desky Jsem svým pánem, vymazání písniček z filmů a televizních pořadů a odebrání titulu zasloužilý umělec, který byl Matuškovi udělen v roce 1980.
Život na Floridě a návraty domů
V USA začal vystupovat pro krajany a rychle si vybudoval nový domov. Podle vzpomínek si dokonce během prvních měsíců vydělal zpíváním dost na koupi domu. Ale nikdy se necítil jako emigrant v pravém slova smyslu. Tvrdil, že Floridu bere jako „chalupu“ a domov je v Československu.
Po roce 1989 se vrátil. Lidé ho vítali s nadšením, jako legendu, která se nenechala zlomit. V roce 2002 oslavil sedmdesátiny koncertem v Lucerně a o několik měsíců později zažil jeden z životních vrcholů, když vystoupil na rockovém Trutnoff Open Air Festivalu.
Poslední léta a konec jedné legendy
Zdraví se mu však postupně horšilo. Vystupoval jen sporadicky, hlavně v menších sálech v USA. V roce 2008 svou kariéru prakticky ukončil.
Dne 30. května 2009 zemřel na následky zápalu plic a srdeční selhání. Na jeho pohřeb dorazilo přes deset tisíc lidí – zpěváci, herci, přátelé i fanoušci všech generací. Waldemar Matuška spočívá na Vyšehradě, mezi velikány českých dějin.
Zdroje:
