Článek
Krátce před osmou hodinou vstoupilo pět příslušníků sekty Óm šinrikjó do pěti souprav na více linkách metra. S sebou měli jedenáct igelitových sáčků. A v každém z nich byl sarin. V určenou chvíli je propíchli a z metra vystoupili. Venku už na ně čekali řidiči. Sarin začal vytékat a pomalu se odpařovat. Cestující ucítili štiplavý zápach, oči je pálily, dech se zkracoval. „Najednou jsem viděl, jak lidé kolem mě kašlou a padají na zem,“ vzpomínal později jeden z přeživších, režisér Atsuši Sakahara, který byl v jedné ze zasažených souprav. „Byl to chaos, ale tichý – lidé se dusili, zvraceli, ale nikdo nekřičel. Jako by se svět zastavil.“
Mokrá skvrna na podlaze
V jiném vagonu měli štěstí. Jeden sáček zůstal nepropíchnutý, druhý jen lehce poškozený. Sarin se uvolňoval pomalu, což zachránilo desítky životů. Ale v dalším to bylo horší: sáček byl propíchnut několikrát a plyn se šířil rychleji. Cestující rychle identifikovali zdroj – mokrou skvrnu na podlaze – a jeden statečný pasažér ho vykopl ven na nástupiště. „Stiskli jsme nouzové tlačítko v tunelu,“ řekl svědek. Vlak se zastavil, ale už bylo pozdě. Tisíce lidí v pěti soupravách pocítili účinky: zúžené zorničky, křeče, mdloby. Sarin, vyvinutý nacisty během druhé světové války, paralyzuje dýchací svaly a zastavuje srdce. Stačí 0,01 miligramu na kilogram tělesné hmotnosti.
Nad zemí se mezitím rozjížděl záchranný chaos. Když na místa vyjeli hasiči a záchranáři, nevěděli přesně, s čím mají tu čest. První zprávy, které dostali, mluvily o explozi. Ne všichni tak v první chvíli měli na sobě ochranné obleky. I když si je po chvíli oblékli, jejich tehdejší přístroje nedokázaly identifikovat, že v metru unikl sarin. „Čekali jsme explozi, ale našli jsme jen lidi ležící na zemi v tichu,“ vzpomínal hasič Hiroši Adegawa. On sám se přiotrávil, když naložil do sanitky muže, jehož šaty byly nasáklé sarinem. „Moje zorničky se zmenšily, před očima tma. Myslel jsem, že umřu.“ Nemocnice se rychle zaplnily: 12 lidí zemřelo na místě nebo brzy poté, 50 bylo vážně zraněno, ale téměř 5500 mělo problémy – pálení očí, dýchací potíže nebo dočasné oslepnutí. Mezi oběťmi byl i manžel Shizue Takahašiové, zaměstnanec metra. „Zabili ho během mrknutí oka,“ řekla později. Stovky dalších trpěly posttraumatickou poruchou, jako Sakae Ito, který se bál roky vstoupit do metra.
Proč tohle peklo?
Za vším stál Šókó Asahara, poloslepý guru sekty Óm šinrikjó. Založil ji v roce 1987 v jejím učení mísil buddhismus, hinduismus a apokalyptické vize. Předpovídal konec světa v roce 1997, kde přežijí jen vyvolení, tedy členové sekty. Oslovil tisíce lidí, včetně vzdělaných absolventů prestižních univerzit. Sekta měla až 40 tisíc příznivců, hlavně v Japonsku a Rusku. Ale pod povrchem organizace se skrývalo zlo. Únosy, vraždy nepohodlných osob a vývoj zbraní byly na denním pořádku. V roce 1994 otestovali sarin v Macumotu a zabili osm lidí. V laboratořích sekty našla policie tuny chemikálií, části zbraní, dokonce pokusy s ebolou.
Tresty smrti
Rozsáhlé vyšetřování japonské policie poměrně záhy odhalilo, že za útokem stál kult Óm šinrikjó. Zjistilo se, že se skupina následně pokusila vykonat ještě minimálně devět útoků biologickými zbraněmi, ty ale selhaly, neboť členové sekty nedokázali zajistit jejich efektivní šíření. Při prohledávání sídla, zatkli policisté Asaharu v přímém přenosu. Proces trval roky. Asahara byl odsouzen k smrti v roce 2004 za 27 vražd, včetně útoku v metru. Popravili ho i s jeho šesti stoupenci 6. července 2018. O šest měsíců později oběsili dalších šest.
V současné době žije sekta dál. Skrývá se pod názvem názvem Alef, má 1500 členů a je pod dohledem policie. Japonsko zesílilo bezpečnost, metro má lepší ventilaci. Přesto se tento útok vymyká. Byl totiž prvním, kdy teroristé použili chemickou zbraň.
Zdroje:
