Článek
Cheb, tehdy německy nazývaný Eger, byl v třicátých letech rušným pohraničním městem s přibližně 30 000 obyvateli. Ležel na rozhraní českých a německých vlivů, což z něj činilo klíčové místo v geopolitické šachovnici první republiky. S rostoucím vlivem Sudetoněmecké strany (SdP) Konrada Henleina, která v parlamentních volbách roku 1935 získala nečekaný úspěch se Cheb proměnil v ohnisko nacionalistických vášní a bezpečnostních obav.
Pohraničí bylo živnou půdou pro politické intriky a špionážní aktivity. Nacistické Německo, které usilovalo o destabilizaci Československa, využívalo sudetoněmeckou menšinu jako nástroj své zahraniční politiky. V Chebu se mísily loajality, ideologie a osobní ambice, což vytvářelo prostředí, kde mohli jednotlivci jako Anna Dienelová snadno sklouznout do nebezpečných her.
Od kaváren k Abwehru
Anna Dienelová, narozená v roce 1910 v Boru u Tachova, byla sudetoněmecká úřednice, která se pohybovala v chebských společenských kruzích. Charismatická a společensky aktivní dívka, navštěvovala místní kavárny, restaurace a vinárny, kde navazovala kontakty s lidmi různých národností, včetně československých a německých důstojníků. Na rozdíl od legendární Maty Hari, jejíž charisma spočívalo v umění svádět, Anna těžila spíše ze své pohotovosti a schopnosti získávat důvěru.
Její vstup do světa špionáže nebyl výsledkem promyšleného plánu, ale spíše kombinací naivity, osobních ambicí a prostředí, které ji obklopovalo. Kontakt s německou zpravodajskou službou Abwehr přišel přes prostředníka z řad Sudetoněmecké strany. Ať už byla její motivace jakákoli, Anna se stala spojkou v nebezpečné hře. S milencem Georgem Tébenszkým podnikala tajné cesty přes hranici do bavorského Waldsassenu, kde v nenápadných domech předávala zprávy německým agentům. Informace pak putovaly dál přes krycí adresy v příhraničních německých městech, například ve Waldsassenu, nebo prostřednictvím agentů napojených na Sudetoněmeckou stranu. Německá zpravodajská služba také využívala zpravodajské dotazníky, které obsahovaly seznamy požadovaných informací. Tyto dokumenty, často ukryté v nenápadných předmětech, jako bylo spodní prádlo nebo kapesníky, byly nalezeny u Anny při jejím zatčení. I když její aktivity nepředstavovaly bezprostřední hrozbu pro československou bezpečnost, odhalily zranitelnost pohraničí vůči nacistické infiltraci.
Další špioni v Chebu
Kolem Anny se pohybovali i další lidé, kteří se zapletli do špionážní hry nacistického Abwehru. Byl to například Franz Wollrab, Annin bratranec, který pomáhal přenášet zprávy a organizovat setkání, Georg Tébenszky, Annin milenec, který byl víc než jen společníkem na cestách. V jeho chebském bytě se ukrývaly dokumenty, které Anna pečlivě schovávala. Další z agentů, Rudolf Semsch, byl mladý student s napojením na drážďanské gestapo, který se pohyboval mezi Chebem a Německem, převážel zprávy a navazoval kontakty s nacistickými protějšky. Friedrich Witt, provozovatel nenápadné informační kanceláře v Chebu, byl tišší postavou. Jeho kancelář byla maskovaná za běžnou administrativu a sloužila jako křižovatka, kde se setkávali agenti a vyměňovali si informace. Dále tu byl Karel Stross, úředník s přístupem k obecním archivům, který předával údaje o obyvatelstvu, aniž by tušil, jak hluboko ho jeho činy zavedou. Celkem osmadvacet lidí, zatčených v roce 1935, netvořilo pevnou organizaci, ale spíše roztříštěnou spleť jednotlivců, které spojovala touha sloužit nacistické věci nebo prostá vidina odměny.
Odhalení a proces
V listopadu 1935, po osmi měsících vyšetřování, celou skupinou československé bezpečnostní složky odhalily. Aféra byla prezentována jako rozbití velké špionážní sítě, ačkoliv ve skutečnosti šlo o přehnané tvrzení. Československé úřady potřebovaly ukázat rozhodnost v boji proti sudetoněmecké páté koloně a nacistické hrozbě, zejména v době, kdy SdP posilovala svůj vliv. Tisk, zejména český (například České slovo nebo Národní politika), aféru senzacechtivě rozebíral, zatímco sudetoněmecké deníky, jako Egerer Zeitung, zpochybňovaly její rozsah a obviňovaly vládu z politické manipulace.
Proces na Pankráci, který začal 8. listopadu 1935, byl neveřejný, ale přesto přitáhl značnou pozornost. Anna Dienelová byla odsouzena k 15 letům vězení a pokutě 4000 korun, což byl nepřiměřeně tvrdý trest vzhledem k omezenému dopadu její činnosti. Ostatní obžalovaní dostali tresty od 6 měsíců do 9 let. Tresty odrážely spíše politickou atmosféru než skutečnou závažnost činů. Anna strávila ve vězení tři a půl roku, po propuštění se její stopy ztrácejí.
V širším kontextu Annin případ odhalil zranitelnost Československa vůči nacistické infiltraci a předznamenal hlubší vnitrostátní krizi, která vyvrcholila mnichovskou dohodou a zánikem první republiky.
Zdroje:
Hruška, Emil. Mata Hari Z Chebu: Příspěvek K Historii československé Vojenské Zpravodajské Služby. Vydání první. Praha: Epocha : Pražská vydavatelská společnost, 2020.
Egerer Zeitung, České slovo, Národní politika, 1935
Moravec, F., Špión, jemuž nevěřili, Praha 1990
