Článek
Armáda božího odporu (LRA) byla partyzánská armáda, v jejímž čele stál Joseph Kony. Jeho cílem bylo za každou cenu nastolit teokratický režim založený na Desateru. V severní Ugandě, Kongu, Jižním Súdánu a Středoafrické republice zavládl teror. Na denním pořádku byly vraždy, znásilňování, mrzačení a únosy civilistů. Boje dospělých ale nejvíce odnesly děti. Desetitisíce z nich partyzáni unesli a donutili stát se vojáky nebo sexuálními otrokyněmi. Podle odhadů prošlo jejich nelidským zacházením přibližně 66 000 dětí.
Z dětské vojákyně a oběti znásilnění k sociální pracovnici
Grace Arach bylo pouhých 13 let, když ji v únoru 1996 unesli rebelové LRA během cesty na mši v ugandském distriktu Amuru. Skupinu vesničanů, se kterou cestovala, přepadl Alex Otti Lagony, druhý nejvýše postavený velitel LRA, známý svou krutostí. Během útoku zapálili auto reverenda, který je doprovázel, a zaminovali okolí, aby zabili další vesničany, kteří by se pokusili místo prozkoumat. Grace byla odvlečena do tábora, kde podstoupila krutý výcvik. „Dostala jsem krátké školení, jak zacházet se zbraní. Ukázali mi, kde je spoušť, jak se míří a jak obklíčit vesnici. Ostatní jsem se musela naučit praxí,“ vzpomínala Grace. Útoky byly chaotické. Vojáci běželi, křičeli a stříleli, přičemž věřili, že je chrání Duch svatý, jak jim Kony vštěpoval. Rok po únosu se Grace stala „manželkou“ Lagonyho. První noc byla brutálně znásilněna. „O podrobnostech nechci mluvit,“ říká, protože vzpomínky jsou příliš bolestivé. Během šesti let v zajetí se naučila zacházet s kalašnikovem, vést útoky a přežívat v kruté hierarchii LRA. Přesto se jí v roce 2002 podařilo uprchnout. Po návratu do normálního života začala studovat sociální práci a založila malou organizaci, která pomáhá bývalým dětským vojákům.
Z mučeného chlapce kapitánem
Francisi Ochanovi bylo 11 let, když ho rebelové LRA unesli z jeho vesnice na severu Ugandy. Bylo to kolem druhé hodiny ráno, když ozbrojenci vyrazili dveře jeho domova a odvlekli ho spolu s dalšími dětmi. „Pamatuji si, jak někdo lomcoval dveřmi a pak je vyrazil. Řekli nám, ať jdeme ven,“ vypráví Francis. Následoval tvrdý výcvik, během kterého ho rebelové mučili, aby ho psychicky zlomili. „Jeden den mě tak zbili, že jsem týden nemohl sedět,“ popisuje. Děti musely nosit těžké náklady na dlouhé vzdálenosti a plnit podřadné úkoly, zatímco byly vystavovány fyzickému a psychickému násilí. Po letech se Francis vypracoval na kapitána. Osm let bojoval, vraždil a podílel se na útocích na vesnice. Nakonec ho zajala ugandská armáda a dostal se do rehabilitačního centra v Gulu, kde se potkal s chlapci, kteří byli nuceni zabíjet, znásilňovat, krást, mrzačit. Někteří museli zabít vlastní rodiny. Francis se učil přizpůsobit normálnímu životu. S traumaty bojuje dodnes.
Matkou z donucení a vyloučení z komunity
Jackline Akot byla unesena jako mladá dívka a strávila v zajetí LRA několik let. Proti své vůli byla provdána za jednoho z rebelů a porodila dvě děti. Když se jí podařilo uprchnout, vrátila se ke své rodině, ale čelila odmítnutí. „Po čase začali říkat, že z mých dětí budou v budoucnu taky rebelové,“ vzpomíná Jackline. Tato stigmatizace je mezi bývalými dětskými vojáky běžná, komunity je často obviňují z hrůz, kterým byly samy vystaveny. Jackline se zapojila do terapeutických programů neziskových organizací. I přes obtíže se snaží zajistit svým dětem lepší budoucnost a přestat být vnímána jako rebelova žena.
Únos v Aboke: Osud 139 dívek
V roce 1996 LRA zaútočila na internátní školu Svaté Marie v Aboke na severu Ugandy a unesla 139 středoškolaček. Vojáci vtrhli do školy v noci, když dívky spaly. Některé byly mladší než 13 let. Zástupkyně ředitele, italská řádová sestra Rachele Fassera, a učitel John Bosco se vydali za rebely, aby dívky zachránili. Po několika hodinách vyjednávání se jim podařilo zajistit propuštění 109 dívek, ale 30 jich zůstalo v zajetí. Tyto dívky čekal krutý osud: byly vycvičeny k boji, některé se staly manželkami velitelů, včetně samotného Konyho a mnohé byly znásilňovány. Do konce války se 25 z nich podařilo uprchnout nebo byly propuštěny, čtyři zemřely v bojích a jedna je dodnes nezvěstná.
Mezinárodní reakce a kampaň Kony 2012
V roce 2012 spustila organizace „Neviditelné děti“ kampaň Kony 2012, aby upozornila na zvěrstva LRA. Dokument, který viděly desítky milionů lidí, vyvolal diskuse, ale i kritiku za zjednodušování konfliktu a možné politické motivy. Přesto zvýšil povědomí o dětských vojácích. Mezinárodní trestní soud v Haagu obžaloval Konyho v roce 2005 z válečných zločinů, ale ten zůstává na svobodě, údajně se skrývá v Dárfúru nebo Středoafrické republice.
V důsledku konfliktu zemřelo podle odhadů 100 000 až 140 000 lidí a přes 2 miliony jich bylo nuceno uprchnout do sousedních zemí.
Zdroje:
