Článek
Dita vyrůstala v Praze v rodině právníka Hanuše Polacha a Elisabeth Polachové. Žili v moderním bytě v Holešovicích, kde se mluvilo česky i německy. Idyla skončila s nástupem Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Rasové zákony ji vyloučily z páté třídy a rodina čelila stále tvrdším opatřením. V roce 1942 byli Polachovi deportováni do Terezína. Ditě bylo tehdy třináct let.
V Terezíně strávila Dita přes rok – bydlela v dívčím domově, účastnila se kurzů kreslení a zkoušek opery Brundibár. Život v ghettu byl těžký, ale stále nabízel střípky naděje. Ta se rozplynula v prosinci 1943, kdy byla s rodiči transportována do Osvětimi.
Knihy jako záchrana
V Osvětimi byla Dita zařazena do tzv. rodinného tábora, kde díky Fredy Hirschovi fungoval dětský blok. Právě tady se stala „knihovnicí“ – starala se o několik knih, které se podařilo propašovat do tábora. Tyto knihy, i když jich bylo jen pár (skutečně asi 12, včetně Dějin světa od H. G. Wellse), představovaly pro děti a vychovatele kousek normálnosti uprostřed hrůz. „Knihy se půjčovaly, hrály se podle nich hry, nejmenší hádaly hádanky,“ vzpomíná Dita. Společně s jedním chlapcem je půjčovala učitelům, přičemž si výpůjčky musela pamatovat, protože je neměla kam zapisovat.
Osvětimská knihovnice: Fikce versus realita
Tato epizoda inspirovala španělského spisovatele Antonia Gonzáleze Iturbeho k napsání bestselleru Osvětimská knihovnice (La bibliotecaria de Auschwitz), který vyšel v roce 2012. Iturbe v románu přetvořil Ditu na fiktivní postavu Ditu Adlerovou, mladou dívku, která riskuje život, aby ochránila osm pečlivě skrývaných knih. Tyto knihy v jeho díle slouží jako symbol odporu a naděje pro stovky dětí v táboře. Ne všechno ale autor popsal podle skutečnosti. Knihy nebylo nutné skrývat tak dramaticky, jak píše a jejich počet i tituly (např. Atlas, Freudova kniha nebo Román o lásce) jsou fikcí. Stejně tak je v románu nadsazen jejich význam pro přežití Dity, která ve skutečnosti vnímala svou roli spíše pragmaticky.
Další výrazný rozdíl je v zobrazení Fredyho Hirsche, reálné postavy, která v románu spáchá sebevraždu kvůli dilematu o povstání. Skutečný osud Hirsche zůstává nejasný – Dita věří, že byl spíše uspán a odvezen do plynové komory. I rodina Dity Adlerové v knize se liší od skutečných Polachových. Přesto román zůstává silným literárním dílem, které Ditin příběh přiblížilo širokému publiku a podnítilo zájem o její vlastní vzpomínky v knize Odložený život.
Hamburk a Bergen-Belsen: Boj o přežití
Ditin otec zemřel v Osvětimi na podvýživu v únoru 1944. Když byl rodinný tábor v červenci téhož roku zlikvidován, Dita s matkou prošly selekcí a byly poslány do Hamburku na nucené práce.
V Hamburku odklízela Dita trosky po bombardování, kopala kanály a čelila neustálým náletům. „Bála jsem se, že maminka zemřela,“ vzpomíná na chvíle po zásahu tábora Tiefstack. Na jaře 1945 byly převezeny do Bergen-Belsenu, kde tábor upadal do chaosu – dozorci utekli, jídlo chybělo a šířil se tyfus. Osvobození přišlo v dubnu 1945, ale Ditina matka zemřela krátce poté na následky věznění.
Návrat do Prahy a nový začátek
V létě 1945 se šestnáctiletá Dita vrátila do Prahy. Z rodiny přežila válku jen její babička, a tak ji pomohla teta, která jí zajistila ubytování, ošacení a finance do začátků. V Praze se Dita setkala s Otou B. Krausem, bývalým vězněm Terezína a Osvětimi. Společné zážitky je sblížily a v roce 1947 se vzali. Otovi nakrátko vrátili továrnu na dámské prádlo, kterou mu ale po Vítězném únoru 1948 komunisté zabavili a znárodnili. Tehdy se manželé Krausovi rozhodli s půlročním synem pro vystěhování do Izraele.
Život v Izraeli
V květnu 1949 dorazili do Haify. Jejich život rozhodně nebyl jednoduchý. Začínali ve sběrných stanových táborech, sedm let žili v kibucu až se postupně usadili v Netanji, kde Dita učila angličtinu a pedagogiku. S Otou vychovali tři děti. Prostřední dcera zemřela ve dvaceti letech na nevyléčitelnou nemoc. Po Otově smrti v roce 2000 se Dita věnuje propagaci jeho knih a sama napsala Odložený život – autentickou výpověď o svém osudu V roce 2019 byla Dita Krausová ve věku 90 let babičkou čtyř vnoučat a prababičkou čtyř pravnoučat.
Dva domovy
Dnes Dita žije v Izraeli, ale Česko zůstává jejím „druhým nedokonalým domovem“. Po čtyřiceti letech exilu sem poprvé přijela v roce 1989 a od té doby se pravidelně vrací. „Možnost svobodně jezdit do Prahy je velké štěstí,“ říká. Dita Krausová není jen přeživší holocaustu – je svědkyní, vypravěčkou a symbolem naděje. Její životní cesta, obohacená o románový odraz v Osvětimské knihovnici, ukazuje, že i v nejčernějších časech se může najít způsob, který pomáhá přežít.
Zdroje:
https://www.databazeknih.cz/knihy/osvetimska-knihovnice-174557 https://cs.wikipedia.org/wiki/Dita_Krausov%C3%A1
Krausová, Dita: Odložený život: skutečný příběh osvětimské knihovnice. Vydání první. Praha: Ikar, 2018. 332 stran
Iturbe, Antonio González: Osvětimská knihovnice. Překlad Štěpán Zajac. Vydání první. Praha: Akropolis, 2013. 450 stran.
