Článek
Pátého března 2002 se jednapadesátiletý starosta bavorského městečka Röckingen Erich Kunder vydal na cestu, která se mu stala osudnou. Krátce po svém znovuzvolení usedl do stříbrného mercedesu a přes hraniční přechod Svatý Kříž zamířil do České republiky. Nikdo netušil, že tato cesta skončí tragédií, která otřese nejen malou bavorskou obcí, ale i českým pohraničím. Kunderovo tělo bylo po několika měsících nalezeno zahrabané v lese u Plesné na Chebsku.
Oblíbený starosta a úspěšný obchodní zástupce, jezdil do České republiky poměrně často. Do pohraničí mířil opakovaně, skrýval totiž svou slabost pro levné prostitutky. Na výpadovce z Chebu směrem na Sokolov ho 5. března 2002 oslovila jednatřicetiletá Iveta Köppová. Pod příslibem sexuálních služeb ho vlákala do bytu na Růžovém kopečku v Chebu, kde už čekali její komplicové, Roman Čabrada a Miroslav Král.
V bytě se odehrála scéna jako z hororu. Muži starostu napadli dřevěnou násadou od krumpáče, svázali lepicí páskou a brutálně bili, aby získali PIN k jeho kreditní kartě. Zatímco Čabrada odcházel vybírat peníze, Kunder bojoval o život. Ještě dýchal, když mu na hlavu nasadili dvě igelitové tašky a upevnili je páskou. Teprve pak se udusil. Tělo zabalili do koberce, odvezli do lesa u Plesné a zahrabali jen pár metrů od cesty.
Pátrání a odhalení
Zmizení starosty vyvolalo pozornost na obou stranách hranice. Německá policie nabídla odměnu 30 tisíc eur za informace o jeho osudu. Česká policie nasadila stovky mužů, vrtulník, potápěče i psovody. Přesto trvalo měsíce, než se podařilo získat klíčové stopy. Kriminalisté měli záznamy z bankomatů v Chebu a Plzni, kde neznámí muži vybrali z Kunderovy karty více než 150 tisíc korun. Rozhodující byla výpověď Čabradovy manželky, která uvedla, že zná místo, kde se nachází tělo. Koncem června 2002 detektivové s pomocí psa objevili Kunderovy ostatky v lese u Plesné. Pitva a zubní karta potvrdily jeho totožnost. Kunderův mercedes pachatelé prodali překupníkům za 50 tisíc korun. Vůz skončil v Bělorusku, kam jej převezl jeden ze svědků. Netušil, odkud auto pochází, ale po zveřejnění informací o zmizelém starostovi se obrátil na policii a významně přispěl k objasnění případu.
Proces a tresty
V roce 2003 stanuli před plzeňským krajským soudem tři hlavní obžalovaní: Roman Čabrada, Miroslav Král a Iveta Köppová. Tresty odrážely závažnost činu i roli jednotlivých pachatelů. Čabrada byl označen za hlavního vykonavatele vraždy a odsouzen k 18 letům vězení. Soud zdůraznil jeho agresivní a manipulativní povahu i předchozí kriminální minulost. V Německu byl trestán za loupež, ve Švýcarsku za přepadení klenotnictví. Celkově mu hrozilo až 25 let vězení, což byla tehdy maximální sazba. Miroslav Král dostal 16 let jako spolupachatel. Útočil na Kundera násadou a podílel se na loupeži. Přestože se snažil svalit vinu na Čabradu, soud prokázal jeho aktivní účast. Navíc mu přitížila jeho trestní minulost. V roce 2020 navíc dostal další pětiletý trest za vydírání a porušování domovní svobody. Iveta Köppová, která sehrála roli volavky, byla odsouzena za loupež ke čtyřem letům vězení. Soud zohlednil její nízký intelekt, který psychiatři ho přirovnali k úrovni dvanáctiletého dítěte, i to, že jednala pod vlivem Krále, s nímž měla vztah. Všichni dostali také peněžitý trest.
Dopad na Röckingen
Zpráva o Kunderově smrti zasáhla Röckingen jako blesk z čistého nebe. Obec, kde žilo osm stovek obyvatel přišla o starostu, který ji vedl od roku 1990 bez nároku na odměnu. Místní byli šokováni nejen jeho brutálním koncem, ale i odhalením jeho dvojího života. Pro mnohé byl pracovitým a obětavým mužem. Německá média dokonce zmiňovala informační embargo, které údajně uvalil bavorský ministr vnitra, aby zmírnil politický skandál.
Kunderova vražda nebyla ojedinělým případem. Na přelomu tisíciletí bylo západočeské pohraničí nechvalně známé častými loupežemi, do nichž byly zapojeny prostitutky a jejich komplicové. Tento čin však vyčnívá brutalitou i tragickým dopadem. Podle soudu šlo o předem připravenou loupež, nikoliv akci organizovaného gangu, o které v tomto drsném kraji nebyla především v 90. letech nouze.
Zdroje:
