Článek
Vše začalo v dobách znárodnění československého hospodářství. V roce 1948 vznikl z několika znárodněných firem národní podnik Pramen. V té době sdružoval 180 prodejen s lahůdkářským a koloniálním zbožím a zaměstnával přibližně 1200 lidí.
Myšák, Jadranka, Frionor a další
Síť prodejen podniku Pramen a později Potraviny Praha nabízela v socialistickém Československu pestrý sortiment a některé provozovny si získaly pověst ikonických míst. Například ve Vodičkově ulici stála slavná cukrárna Myšák, jejíž tradice přetrvává dodnes, nedaleko odtud lákala prodejna Frionor na mořské ryby. Pokud byste se z Václavského náměstí vydali do Jindřišské ulice, v 80. letech byste narazili na unikátní prodejnu Paris–Praha s francouzským zbožím. Na samotném Václavském náměstí sídlil Dům potravin a směrem k Národní třídě zase velké lahůdkářství na Zlatém kříži. V Pařížské ulici pak jugoslávská prodejna Jadranka nabízela nejen vynikající točenou zmrzlinu, ale i další lahůdky z tehdejšího jugoslávského trhu.
Jak se kontroloval vlašský salát
Kvalita zboží byla v socialistickém potravinářství klíčovou prioritou, a podnik Potraviny Praha na ni kladl velký důraz. Kontroly prováděly jak interní oddělení, tak hygienické a kontrolní orgány. Jaroslava Jelínková, bývalá vedoucí výrobního oddělení Potraviny Praha 1, vzpomíná: „Kontrolovaly jsme záruční lhůty, kvalitu zmrzlin, hygienu – v Praze 1 to bylo obzvlášť náročné, protože šlo o největší a nejprestižnější obvod. Pokud jsme našly zboží s prošlou lhůtou, pozastavily jsme prodej, odebraly vzorky na rozbor a čekaly na výsledky laboratoře. Buď se zboží doprodalo do stanovené doby, nebo se stáhlo a zlikvidovalo.“
Zvláštní pozornost se věnovala kontrole výrobků, jako byl například vlašský salát. Jaroslava Jelínková popisuje přesný postup: „Na prodejně Gastronom Na Příkopechh jsem kontrolovala vlašský salát. Byla to piplavá práce – vzala jsem třicet deka salátu, dala ho do sítka, propláchla pod vodou a pak jsem vše roztřídila na hromádky. Zvlášť okurky, zvlášť salám, zvlášť uzeninu – vše se muselo spočítat a zvážit podle normy. Zjišťovalo se, jestli je v salátu dostatek uzeniny, nebo jestli se na něčem šetřilo. Na základě toho jsme psaly inspekční zápisy a dávaly postihy.“
Vedoucí prodejen byli vybíráni pečlivě, aby zajistili vysoký standard. „V luxusních prodejnách byli vedoucí skutečně na úrovni. Měli respekt a dovedli udržet pořádek,“ dodává Jelínková. Přísné normy a kontroly potvrzuje i Miloslav Stross, další bývalý zaměstnanec: „Hygiena a pořádek se musely dodržovat. Kontroly od hygieniků byly drsné – stěry zmrzliny, oddělení cest vajec a zeleniny, to vše se hlídalo. Tehdy to bylo přísnější než dnes.“
ESO – symbol kvality a exkluzivity
V 80. letech přinesl podnik nový koncept – prodejny ESO (Extra Speciality Obchod), které měly zpestřit nabídku a přiblížit zákazníkům výběrové zboží. První ESO otevřelo v roce 1983 v Praze na ulici Na Poříčí, a do konce roku 1987 jich po Československu fungovalo 54. Nabízely domácí lahůdky, masné a cukrářské výrobky, ale i dovozové speciality jako kečupy, sýry, paštiky či instantní nápoje Tang. Mezi tuzemskými hity vévodily „ESO párky“ – tenké, vážené párky, na které zákazníci stáli fronty.
„ESO bylo inspirováno podobnými prodejnami v NDR, třeba Delikates,“ vzpomíná Stross. „Chtěli jsme lidem nabídnout něco lepšího.“ Největší ESO v republice otevřelo v roce 1986 v Praze Na Příkopě a přilákalo nejen místní, ale i zahraniční zákazníky.
Zdaleka ne všechno zboží se dostalo ke koncovému zákazníkovi. Jednak existoval „výměnný obchod“ mezi prodejnami, kdy si vedoucí a zaměstnanci zajišťovali přísun nedostatkového zboží a exkluzivní potraviny se navíc dávaly stranou na úplatky. Po roce 1989 tyto provozovny i vyhlášené lahůdky a cukrárny postupně zanikly.
Zdroje:
