Článek
Felix Holzmann se narodil 8. července 1921 v Teplicích do česko-německé obchodnické rodiny. Dětství prožil v Litoměřicích, kde jeho rodiče provozovali obchod. Po Mnichovské dohodě a připojení Sudet k Třetí říši se rodina přihlásila k německé národnosti, což mělo pro mladého Felixe osudové důsledky. V pouhých devatenácti letech, na začátku druhé světové války, obdržel povolávací rozkaz. Neměl na výběr – jako občan nacistického Německa musel narukovat. Po absolvování polovojenské pracovní služby byl přidělen k námořnímu dělostřelectvu Wehrmachtu. Od roku 1941 působil u Severního a Baltského moře, v polských městech Gdaňsk a Gdyně a německém Kielu, kde zažil dva těžké spojenecké nálety. Později byl převelen do Francie a od května 1944 sloužil na východní frontě v Estonsku a Lotyšsku. Podle dochovaných dokumentů, které získali historici z ústeckého muzea, Holzmann neprojevoval nadšení pro službu. Jeho vojenská karta ho označovala za „nevhodného k povýšení“, což naznačuje, že se k boji za nacistickou věc stavěl spíše rezervovaně.
Trauma, o kterém nemluvil
Ke konci války, v květnu 1945, se Holzmann nacházel v Lotyšsku, v tzv. kuronské kapse, kde byly německé jednotky odříznuty sovětskými silami. Zde ho zajala Rudá armáda a odvedla na Sibiř do gulagu. Po propuštění putoval měsíce zpět do Československa, často pěšky nebo nákladními vlaky. Když dorazil na hranice, byl v tak zuboženém stavu, že ho jeho sestra Ema, která přijela potvrdit jeho totožnost, téměř nepoznala. Tato dramatická epizoda zanechala na Holzmannovi hluboké jizvy. Svou válečnou minulost však úspěšně tajil nejen před veřejností, ale i před většinou své rodiny. Až jedenáct let po jeho smrti v roce 2002 začaly na veřejnost prosakovat první informace o jeho službě u Wehrmachtu, a to díky vzpomínkám přátel a archivním nálezům.
Nechcete řízek?
Po návratu do Československa se Holzmann musel vyrovnat nejen s válečnými zážitky, ale i s poválečnou realitou. Komunisté zkonfiskovali rodinný obchod, a tak se mladý Felix, původně předurčený k převzetí rodinné firmy, vydal úplně jinou cestou. Objevil svůj komediální talent, který ho proslavil. Společně s konferenciérem Františkem Budínem vytvořil ikonickou dvojici, jejichž scénky jako Nechcete řízek? nebo Včera, dnes a zítra se staly klenoty české zábavy. Holzmannův humor vynikal precizní výstavbou dialogů a nečekanými pointami. Jeho postava natvrdlého chlapíka s protahovanou intonací a slamákem na hlavě byla okamžitě rozpoznatelná. Vystupoval s plejádou tehdejších hvězd, jako byli Lubomír Lipský, Iva Janžurová či Karel Gott, a jeho popularita přesáhla hranice Československa. V 70. letech začal působit v Německé demokratické republice, kde se seznámil se svou druhou manželkou Barbarou Greifovou. Společně vystupovali i na zaoceánských lodích, kde Holzmann bavil německé pasažéry – ironicky tak svým způsobem navázal na námořní prostředí své válečné minulosti.
Tajemství pod drobnohledem historiků
Až dlouho po Holzmannově smrti se dostala na veřejnost jeho válečná minulost. Historik Martin Krsek z ústeckého muzea, který se podílel na výstavě Námořníci českých zemí a Ústecka, uvedl, že až získané dokumenty a vzpomínky rodiny pomohly poskládat mozaiku dosud skryté části Holzmannova života. „Jeho dcera nám vyprávěla o období po válce, kdy ho sovětské plavidlo zajalo na hlídkovém člunu. První archivní záznam pochází z června 1946, kdy byl ve vyšetřovací vazbě v Jindřichově Hradci,“ uvedl Krsek. Přestože Státní bezpečnost o Holzmannově službě věděla a prošetřovala ho kvůli údajným protirežimním výrokům, veřejnosti zůstávala tato kapitola jeho života skryta. Ředitel muzea Václav Houfek dodává, že Holzmannův odpor k nacistické ideologii mohl být jedním z důvodů, proč se po válce rozhodl věnovat komedii. „Motivací, aby se stal bavičem, mohlo být i to, že chtěl odčinit to, čeho se musel účastnit,“ spekuluje Houfek. Ať už to byla snaha vyrovnat se s minulostí, nebo prostě vrozený talent, Holzmann dokázal proměnit své trauma v umění, které rozesmává generace.
Dědictví komika s temnou minulostí
Felix Holzmann zemřel 13. září 2002 v Saské Kamenici v Německu. Zanechal po sobě nejen nezapomenutelné scénky, ale i příběh muže, který se dokázal postavit osudu. Jeho válečná minulost, ač pečlivě skrývaná, dodává jeho životu další rozměr. Nebyl to hrdina, ani zarytý nacista – byl mladíkem, kterého do víru války strhly okolnosti. Jeho schopnost přinášet smích navzdory osobním tragédiím, jako byla sebevražda první manželky Evy či zážitky z gulagu, svědčí o nezlomné vůli žít a tvořit. Felix Holzmann možná tajil svou službu u nacistického námořnictva, ale jeho humor zůstává věčný – a snad právě díky němu dokázal překonat stíny minulosti.
Zdroje:
