Článek
Zdena Vařechová nastoupila do televize v roce 1969, v době, kdy se po sovětské okupaci z obrazovek vytráceli ti, kdo nesdíleli nadšení pro socialistický režim. Ona však byla jiná. Otevřeně se hlásila k ideologii komunismu a díky svým nadstandardním vztahům s vysokými stranickými funkcionáři si rychle vybudovala pevnou pozici. Pod ochrannou rukou ředitele Československé televize Jana Zelenky a s přízní samotného prezidenta Gustáva Husáka se stala tváří důležitých politických událostí. Ať už šlo o Husákovy projevy, nebo ohlášení klíčových zpráv, Zdena si vždy dokázala prosadit, aby stála před kamerou právě ona. Novoroční projev směla hlásit jenom Zdena Vařechová, která byla dostatečně prověřená. Denní službu měl třeba někdo jiný, ale věta „Milí diváci, nyní vystoupí prezident republiky a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák“ patřila jenom jí.
Křeslo pro hosta
Zatímco o pravověrné komunistce Jiřině Švorcové, která byla za svou ‚víru‘ po roce 1989 neustále pranýřována, neřekl nikdo z kolegů nikdy nic špatného a většinou ji měli rádi, o Zdeně Vařechové něco takového rozhodně říct nelze. Její tvář byla neodmyslitelně spjata s minulým režimem a nejvíc snad s pořadem Křeslo pro hosta. Když jej přestal moderovat Vladimír Menšík, ředitel televize Jan Zelenka se rozhodl, že ho nahradí právě Zdena. Podmínil to ale jejím vstupem do komunistické strany. Spolu s členstvím na ni spadla i funkce vedoucí hlasatelského sboru, což mimo jiné způsobilo, že jí některé kolegyně nemohly později přijít na jméno. V jejím křesle se vystřídali téměř všichni, protože odmítnout by mohlo být nebezpečné. A tak ani není divu, že do něj usedli mimo jiné třeba i populární herec Jaroslav Moučka, slavný houslový virtuos Václav Hudeček či dokonce Karel Gott.
Dnes už si na Zdenu Vařechovou vlastně můžeme vzpomenout jenom díky filmům, ve kterých si zahrála samu sebe. Například v populární komedii režiséra Jiřího Menzela Vesničko má středisková z televizní obrazovky „nastavuje zrcadlo soudobé společnosti“ a před kamerou se mihla jako televizní hlasatelka i v řadě dalších filmů, mimo jiné třeba v komedii Petra Schulhoffa Zítra to roztočíme, drahoušku…! I v takových filmových formátech totiž musela produkce dbát na to, aby v případě záběru na televizní obrazovku zhlížel na diváky někdo opravdu spolehlivý, důvěryhodný a prověřený.
Paradox domácnosti: Kariéristka a „nepřítel státu“
S manželem, hercem a režisérem Oldřichem Vlčkem se seznámili na brněnské JAMU, kde oba studovali herectví. Zdenka po škole nastoupila do divadla v Opavě, ale její kariéru překazil těžký úraz. Na podzim 1964 při havárii divadelního autobusu utrpěla vážná zranění. Měla rozdrcenou pánev a loket, žíně ze sedadla se jí zanítily v otevřených ranách a způsobily sepsi. Zachraňovali ji na brněnské traumatologii, a i když se potom pokoušela vrátit na jeviště, fyzicky už to nešlo zvládnout.
Oldřich v roce 1967 nastoupil do Národního divadla, kde se brzy spřátelil s Luďkem Munzarem, měli společnou zálibu: létání. A jeho partnerka Jana Hlaváčová doporučila Zdenku tehdejšímu řediteli Československé televize Jiřímu Pelikánovi.
Oldřich Vlček po otevřeném vystoupení proti okupaci v roce 1968 dostal zákaz činnosti a stal se „nepřítelem státu“. Zčistajasna tak řešil základní existenční dilema. Zdena se uchytila v televizi, čekali dítě. Oldřich zůstával doma, staral se o děti a živil rodinu jako muž v domácnosti. Tento kontrast mezi prověřenou komunistkou a disidentem v jedné domácnosti byl v tehdejším Československu přinejmenším neobvyklý. Přesto ani manželovy postoje neohrozily Zdeninu pozici.
Pád z výsluní
V roce 1988, kdy se režim začal pomalu uvolňovat však Zdena Vařechová přecenila svůj vliv. Přesné důvody jejího odchodu z televize nejsou zcela jasné, ale zdá se, že její arogance a napětí s kolegy sehrály klíčovou roli. Podle vzpomínek si její odchod vynutili sami kolegové, kteří už její nadřazenost nechtěli déle snášet. V pouhých devětačtyřiceti letech tak musela opustit svět televizních kamer, kterému dvacet let dominovala. Doma se karta obrátila, zatímco manžel se časem do Národního divadla vrátil, i když na něj zpravidla zbývaly jenom menší role, paní Zdenu najednou nikde nechtěli. Hlasatelka, která vstupovala dvacet let téměř denně statisícům lidí prostřednictvím obrazovky do života úplně zmizela ze scény. Nějakou dobu pracovala jako telefonistka, zemřela v roce 1999 ve svém rodném Brně, ve věku pouhých šedesáti let
Přes všechny kontroverze nelze Zdeně Vařechové upřít její profesionalitu. Vždy dokonale upravená, s pečlivě vybraným oblečením a precizním vystupováním, byla vzorem televizní hlasatelky. V rozhovoru pro časopis Vlasta v roce 1979 prozradila, jak si mnohé šaty šila sama a s vynalézavostí proměňovala jednu halenku v osm různých outfitů. Divákům se jevila jako přísná, ale příjemná dáma, která svým hlasem provázela večery strávené u televizních obrazovek. I přes politické pozadí si ji mnozí pamatují jako ikonu své doby.
Zdroje:
Nostalgie :největší hvězdy, vzrušující vzpomínky. 5/2020, Praha, Bauer Media, v.o.s. Mafra Print, a.s Mafra, a.s,
