Článek
Josef Větrovec se narodil v Plzni do rodiny krejčovského dělníka a vyrůstal ve velmi nuzných poměrech. Na stole často chyběli dokonce i chléb. Přesto se už v devíti letech objevil na ochotnických prknech v Plzni, kde poprvé okusil kouzlo divadla. Místo umělecké kariéry ho však otec poslal do učení na kovomodeláře do plzeňské Škodovky. Zde se nejen vyučil řemeslu, ale také se zapojil do dělnické komunity, která ho přivedla k levicovým ideálům a později k odboji proti nacistické okupaci.
Odboj a peklo koncentračních táborů
Během druhé světové války se mladý Josef Větrovec aktivně zapojil do odboje. V Škodovce pomáhal šířit protinacistické letáky, za což v roce 1943 skončil na gestapu. Po zatčení prošel krutými výslechy na plzeňských Borech, odkud byl převezen do Terezína. Věznění v přeplněné cele s 64 dalšími lidmi bylo jen předehrou k transportu do koncentračního tábora Buchenwald. V Buchenwaldu čelil Josef nelidským podmínkám, hladu a strachu. Přesto se podle některých svědectví snažil povzbuzovat spoluvězně hraním, aby jim dodal alespoň špetku naděje. Jeho fyzická zdatnost, získaná díky házené a práci v továrně, a silná vůle mu pomohly přežít. Ani po osvobození se však s hrůzami tábora nikdy plně nevyrovnal. Jak sám řekl, noční můry ho pronásledovaly celý život.
Chalupáři a hádky s Kemrem
Po válce se Větrovec vrátil do Plzně, kde založil vlastní divadelní soubor a od roku 1946 působil profesionálně v Divadle J. K. Tyla. Zde se projevil jeho herecký talent, který ho v roce 1960 přivedl do pražského Divadla E. F. Buriana. V letech 1973–1988 zastával funkci jeho ředitele, což se neobešlo bez problémů. Někteří kolegové mu vyčítali, že si nejlepší role nechává pro sebe. Před kamerou se stal nezapomenutelným díky rolím v seriálech jako Chalupáři, Dobrá Voda nebo Arabela. Nezapomenutelné byly jeho hádky s Josefem Kemrem při natáčení Chalupářů. Měli totiž naprosto rozdílné politické názory. Jednou začal Větrovec chválit práci soudruhů v SSSR, čehož se Kemr okamžitě chytil a propukla divoká hádka. Oba charismatičtí, profesionální a úspěšní herci se ale kvůli tomu, že každý stál na opačné straně barikády, nesnášet nezačali. Spíš to vypadalo, že se v hádkách oba vyžívají, a pokud se prý alespoň jednou denně do sebe nepustili, zdálo se, že jim to chybí. Hádky Kemra s Větrovcem se staly legendárním představením, kterým se bavil celý štáb. Když totiž Větrovec pozvedl svůj mohutný nezaměnitelný hlas a Kemr mu zase svým charismatem oponoval, byla to velmi zajímavá podívaná. Ostatně hluboký hlas přivedl Větrovce k dabingu. Jeho prostřednictvím promlouval k divákům například nezapomenutelný Jean Gabin.
Kontroverzní politická angažovanost
Josef Větrovec byl celý život přesvědčeným komunistou, což pramenilo z jeho dělnického původu a zkušeností z války. Po osvobození se stal okresním tajemníkem KSČ v Plzni a jeho politická činnost ho provázela i později. Tato angažovanost mu vynesla ocenění jako zasloužilý umělec (1973), národní umělec (1983) či Řád práce (1978), ale zároveň ho stavěla do střetu s odpůrci režimu. Kontroverze ho provázely i v souvislosti s událostmi, jako bylo údajné zničení pomníku T. G. Masaryka v Plzni v roce 1953, což sám popíral. Po sametové revoluci čelil kritice za svou komunistickou minulost, ačkoliv podle některých svědectví pomáhal lidem. Dával jim dobrá místa, dobré posudky, pomáhal přidělovat byty, nebál se hrát hry, kterých se jiná divadla obávala, nebo třeba zaměstnal disidenta Mejlu Hlavsu z kapely The Plastic People Of The Universe poté, co byl propuštěn z vězení a mnoho lidí se bálo si s ním i jen promluvit. Podařilo se mu v divadle udržet i herečku Milenu Dvorskou poté, co podepsala Několik vět.
Komplikované vztahy
Větrovcův osobní život byl stejně složitý jako jeho veřejná kariéra. Byl třikrát ženatý, měl jedinou dceru Jitku z prvního manželství s Margot Anzenbacherovou, židovskou dívkou, která rovněž prošla koncentráky. Když byl Jitce rok, přišla se na ni podívat její babička Anna, Větrovcova maminka. „To dítě do roka zemře,“ pronesla nad kolébkou větu, která rodiče velmi ranila a byla důvodem, proč Josef přerušil s matkou veškeré kontakty. Pár let nato Anna skočila do řeky Radbuzy a zemřela. Po rozvodu rodičů, když bylo Jitce šest let, se vídali jen sporadicky, většinou na narozeniny a Vánoce. Jitka pociťovala otcovu odtažitost, kterou přisuzovala jeho povaze a životním prioritám. Na prvním místě pro něj byla kariéra a politická angažovanost. Ačkoliv jí Větrovec věnoval čas během krátkých setkání, třeba na divadelních představeních či výstavách, hlubší citový vztah dlouho postrádala. Teprve v posledních šesti letech jeho života, po smrti jeho třetí manželky Evy, se otec s dcerou více sblížili. Jitka se mu věnovala, pomáhala mu s domácností a starala se o něj. I přes bolest z minulosti Jitka na otce vzpomíná s respektem. Josef Větrovec zemřel 11. února 2002 na plicní embolii, sám ve svém pražském bytě. Seděl u stolu, klidně, s pěstmi položenými před sebou.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav. Větrák : Josef Větrovec. [Česko]: MV knihy ve spolupráci s nakladatelstvím Petr Prchal, 2019. 414 stran.
