Článek
Na svět přišel 3. července 1914 v Závisti, která je součástí vesnice Třebsín, ležící na soutoku Sázavy s Vltavou. Po ukončení měšťanky pracoval jako obchodní příručí. Udělal si tříměsíční civilní pilotní kurz, takže ho při odvodu v roce 1936 přidělili na vojenské letecké učiliště v Prostějově. Po výcviku působil jako vojenský pilot až do března 1939.
Pak přišla okupace, protektorát a konec československé armády. Přeučil nastoupil jako účetní do firmy s konfekcí v Praze, ale chtěl léta. Proto se pokusil emigrovat do Jižní Ameriky, ke by se uplatnil jako dopravní pilot.
Udavač v službách gestapa
Při odchodu z brazilského konzulátu, kde se snažil získat vízum, ho zatklo pražské gestapo. A tehdy se zavázal ke spolupráci. Na pokyn gestapa přešel hranice a vstoupil do československé vojenské jednotky v exilu, která se formovala v Malých Bronowicích u Krakova. Spolu s dalšími letci byl přesunut do Francie, kde ho po vypuknutí války přidělili jako stíhacího pilota na leteckou základnu v Chartres.
Celou dobu posílal pražskému gestapu užitečné zprávy: o ilegálních přechodových trasách z protektorátu do Polska, o přesunech československých vojáků na území Francie, jejich počtech, kvalifikaci. Po porážce Francie odešel s jednotkou do Velké Británie.
Únos letadla
Na rozkaz gestapa 18. září 1941 při cvičném letu, kdy cvičil jako instruktor žáka druhého letounu, dezertoval. Žákovi oznámil problémy s letounem a z velké výšky prudce klesnul až na úroveň oceánu, kde svůj let vyrovnal a v nízké výšce pod německým radarem přeletěl nad Belgii. Jeho přelet byl zaznamenán německou protiletadlovou baterií, umístěnou na belgickém pobřeží. Po nouzovém přistání u belgické obce Ortho se ho ujali místní obyvatelé. Mezi nimi byli hajný Léon Charlier a podkovář Amand Durand. Pomohli mu – dali mu civilní oblečení a ukryli ho. Přeučil však druhý den vyšel vstříc německým jednotkám a své zachránce udal. Následky byly tragické. Léon Charlier i Amand Durand byli popraveni. Další členové rodiny skončili ve vězení. Šlo o první doložené případy, kdy jeho udání přímo vedlo k smrti.
Na hlavním štábu luftwaffe v Berlíně Přeučil prozradil, co mohl, ať už šlo o organizaci britského letectva, či umístění anglických vojenských objektů. Úkol, ake tak docela nesplnil. Uletěl totiž se starým typem stíhačky Hawker Hurricane, který byl Němcům prakticky k ničemu. Vystavili jej nicméně jako získanou válečnou kořist. V Anglii jej měli za mrtvého, protože jediné racionální vysvětlení, proč se z letu nevrátil, byl pád letadla.
Gestapo ocenilo strategické informace deseti tisíci říšských marek, což odpovídalo sto tisícům protektorátních korun. Přeučil se vrátil s odměnou domů do Třebsína.
Protektorát
Po návratu do Protektorátu se Přeučil stal placeným konfidentem gestapa. Jeho práce měla několik podob. Jednou z nich byla identifikace československých letců. Jako první tři byli z celkem 24 převezeni ze zajateckého tábora do Prahy Vilém Bufka, Petr Uruba a Josef Zvolenský. Skončili v nechvalně proslulém sídle gestapa v Petschkově paláci. První se při výslechu gestapem setkal i s Přeučilem. Po válce Bufka napsal:
„Za chvíli se ozvalo tiché zaklepání na dveře a do místnosti vstoupila nepříjemná postava výstředně oblečená s haknkrajcem na klopě. Chlap zvedl ruku na pozdrav a pak se na mne ušklíbl. My se budeme odněkud znát, ne?“ Bufka si ho hned nevybavil, tak se mu muž snažil připomenout: „Jen si vzpomeňte, viděli jsme se tolikrát v Polsku, ve Francii i v Anglii.“
Na výzvu vyšetřovatele gestapa pak muž Bufkovi popsal všechny jeho aktivity až do chvíle, než upadl do zajetí. Komisař na závěr řekl: „Ich danke, Herr Přeučil“. To už Bufka věděl, o koho šlo.
Falešný vězeň v Terezíně
Jednou z nejodpornějších kapitol jeho života bylo působení v Malé pevnosti Terezín. Přeučil zde vystupoval jako fingovaný vězeň, aby získal důvěru ostatních.
Mezi jeho oběti patřil například holič Josef Vitejček, kterého udal za poslech zahraničního rozhlasu. Vitejček byl odsouzen ke dvěma letům vězení. Ještě hůře dopadl akademický malíř Josef Hurt. Na základě udání skončil v Terezíně, kde zahynul. Stejný osud věznění potkal i hostinského Bohuslava Čadila. Přeučil zde nejednal ze strachu – jeho aktivita byla systematická a iniciativní.
Zrada mezi zrádci
Zarážející je, že Přeučil neváhal udat ani další konfidenty. Příkladem je parašutista Viliam Gerik, který se pokusil zmírnit svou spolupráci s nacisty a navázat kontakt s odbojem. Přeučil ho udal pro „nedostatečnou loajalitu“. Gerik byl následně poslán do koncentračního tábora Dachau. Záviděl mu totiž, že za spolupráci při hledání útočníků na Heydricha dostal pět milionů, zatímco jeho „hrdinský čin“ nacisté odměnili pouhými sto tisíci. Spolupracoval také s nechvalně známým Karlem Čurdou, jedním z hlavních zrádců spojených s atentátem na Heydricha. I v tomto prostředí však vynikal svou bezohledností.
Motivy: peníze, strach, nebo povaha?
Za svou činnost byl štědře odměňován. Dostal například 10 000 říšských marek – částku odpovídající obrovskému jmění. Kromě toho pobíral pravidelný plat 1800 korun a užíval výhod protektorátního života. Jako aktivní konfident gestapa fungoval až do samotného konce okupace. Nepřestal udávat ani v posledních měsících války. Přestože bylo zřejmé, že Německo prohraje, pokračoval ve své činnosti. Po válce byl zatčen a postaven před soud. Snažil se vymlouvat, zapírat a dokonce předstírat duševní nemoc. Lékaři ho však označili za příčetného. Rozsudek byl jednoznačný.
„Soud došel k přesvědčení, že by obžalovaný vždy a všude pracoval ve prospěch zla,“ zaznělo při jeho odsouzení. Dne 14. dubna 1947 byl popraven oběšením v pankrácké věznici.
Zdroje:
