Článek
Bratislavská Koliba je místem, kam lidé chodí za klidem a výhledem na město. V pátek 5. listopadu 2021 se však tento lesopark proměnil v dějiště konce jedné rodinné historie. Náhodná kolemjdoucí zde objevila tělo šestatřicetiletého Dušana Paška mladšího. Scéna byla mrazivá: zaparkovaný bílý Mercedes, kolem něj desítky nedopalků od cigaret a nedaleko lano upevněné na větvi. Slovenský hokej v tu chvíli ztratil nejen funkcionáře, ale i muže, který v sobě nesl tíhu slavného jména a možná i příliš křehké svědomí.
Týden, který zastavil čas
Události, které k tomuto tragickému ránu vedly, připomínají antickou tragédii. Vše začalo o devět dní dříve v rakouském Dornbirnu. Během zápasu nadnárodní ligy ICEHL zkolaboval čtyřiadvacetiletý útočník klubu Bratislava Capitals, Boris Sádecký. Přestože lékaři bojovali o jeho život několik dní, 3. listopadu přišla zdrcující zpráva – mladý hokejista zemřel na selhání srdce.
Pro Dušana Paška mladšího, tehdejšího generálního manažera klubu, to nebyla jen profesní ztráta. Byli si blízcí. Svědci z klubu popisují, že Pašek se po zprávě o smrti Sádeckého sesypal. „Kouřil jednu za druhou, klepaly se mu ruce, nebyl ve své kůži,“ vzpomínají přátelé. Nikdo však netušil, že si Pašek v hlavě konstruuje rozsudek sám nad sebou.
Dopis z trezoru: Přiznání viny?
Klíč k pochopení jeho činu našli kriminalisté až později v jeho trezoru. Obsah dopisu na rozloučenou byl zdrcující. Pašek v něm údajně převzal plnou zodpovědnost za smrt Borise Sádeckého. Podle vyšetřování si měl Sádecký na začátku sezóny stěžovat na zdravotní potíže po prodělaném koronaviru. Uvažoval o speciálním vyšetření srdce, které by však znamenalo dočasné vyřazení z kádru. Pašek ho jako manažer měl od tohoto kroku odradit s tím, že tým ho potřebuje. Sádecký poslechl a na ledě následně zemřel. Tento pocit selhání – ať už reálného, nebo subjektivně vybičovaného – se pro Paška stal neúnosným. Den před svou smrtí si v domácích potřebách koupil silné lano. Svůj konec naplánoval s chladnou precizností, která kontrastovala s jeho emotivní povahou.
Stín otce: Osudový březen 1998
Tragédie Dušana Paška mladšího znovu otevřela staré rány celé země. Jeho otec, Dušan Pašek starší, byl hokejovým bohem. Mistr světa z roku 1985, legenda s přezdívkou „Ceco“, muž, kterému tleskaly zaplněné stadiony. V březnu 1998 byl však nalezen ve své kanceláři s prostřelenou hlavou. Bylo mu 37 let – téměř stejně jako synovi v době jeho smrti. Tehdejší oficiální verze zněla: sebevražda. Na stole leželo šest dopisů na rozloučenou. Přesto rodina, v čele s vdovou Ľubicou a matkou Irmou, této verzi nikdy neuvěřila. „Na sto procent bych na něm poznala, kdyby něco nebylo v pořádku. Viděla jsem ho čtyři hodiny před smrtí,“ opakovala Irma Pašeková. Spekulace o zásahu mafie, dluzích z hazardu nebo politických tlacích v divokých devadesátých letech na Slovensku nikdy neutichly. Balistické expertízy, které zpochybňovaly úhel střely, jen přilévaly olej do ohně. Dušan mladší vyrůstal v tomto vakuu nevyjasněných otázek, což nepochybně formovalo jeho psychiku.
Život pod drobnohledem a finanční tlaky
Zatímco u otce se spekulovalo o podsvětí, u syna se kromě výčitek svědomí objevily i praktičtější motivy. Přestože navenek působil jako úspěšný byznysmen a „fešák“, za kterým se každý otočil, zákulisní informace však hovořily o dluzích. Pašek byl zapojen do mnoha projektů – od kavárny po ambiciózní hokejový klub iClinic Bratislava Capitals.
Někteří přátelé naznačovali, že finanční tlak a nestabilita klubu v kombinaci s tragédií na ledě vytvořily smrtící koktejl. „Myslím, že to nebylo jen kvůli Borisovi. Dušan se trápil delší dobu, zřejmě kvůli financím,“ uvedl jeden z jeho blízkých.
Odkaz v šatně i na hřbitově
Hokejová komunita zůstala po listopadu 2021 v šoku. Klub Bratislava Capitals po těchto dvou ranách okamžitě ukončil sezónu. Hráči, kteří ztratili kamaráda i šéfa, se rozprchli do jiných angažmá. Jedním z nich byl i Marcel Haščák, Paškův blízký přítel. Ten se po tragédii vrátil do Slovanu Bratislava, aby splnil slib, který si kdysi s „mladým Cecem“ dali – vyhrát titul pro Slovan. V roce 2022 se mu to podařilo a pohár symbolicky věnoval do nebe.
Dnes odpočívají oba Dušanové v jednom hrobě. Na bratislavské Kolibě, na stromě, kde vyhasl život mladšího z nich, prý ještě dlouho zůstávala viset policejní páska jako mrazivé memento.
Příběh rodiny Paškových je připomínkou toho, že ani sláva, medaile a charisma nechrání před vnitřními démony. Zatímco otec Pašek zůstane v paměti jako hřmotný útočník, jehož konec zůstal zahalen tajemstvím „mečiarismu“, jeho syn bude připomínán jako muž, kterého zlomila vlastní zodpovědnost a empatie k hráči, jemuž chtěl šéfovat, ale nakonec se stal jeho posledním soudcem.
Slovenský hokej se z tohoto černého týdne vzpamatovával dlouho. Ukázal totiž, že hranice mezi sportovním hrdinstvím a osobním zoufalstvím je tenčí, než si fanoušci na tribunách připouštějí.
