Článek
Ve středu 15. srpna 1962 zbývaly do konce prázdnin ještě více než dva týdny. Děti z Radvanic na Přerovsku i okolních vesnic trávili teplé odpoledne koupáním v místní požární nádrži. K večeru se však počasí začalo rychle měnit. Obloha se zatáhla a nad vesnici přišla prudká bouřka.
Mladší děti se rozběhly domů, pět chlapců a dvě dívky ale zůstali. Před lijákem našli úkryt v nedokončené zděné stavbě nedaleko nádrže. Objekt měl sloužit jako vodárna pro potřeby místního kravína a sedmi mladým lidem nabídl místo, kde mohli v suchu počkat, než bouřka přejde.
Právě tam se však během několika okamžiků odehrála tragédie, na kterou Radvanice nezapomněly ani po více než šedesáti letech.
Jediný přeživší seděl na zídce
Do rozestavěného objektu udeřil blesk a smrtelně zasáhl šest mladých lidí. Přežil pouze jeden z chlapců, který v tu chvíli seděl na zídce nedokončené stavby. Úder ho omráčil, po chvíli ale dokázal volat o pomoc.
Měl štěstí ještě jednou. Kolem právě procházel muž z nedalekého Buku, který jeho volání zaslechl a přivolal obyvatele Radvanic. Ti se okamžitě pokusili zasažené oživovat a brzy dorazila také pohotovost z přerovské nemocnice. Veškerá snaha však byla marná.
Nejmladšímu Otakarovi bylo teprve třináct, nejstaršímu Miroslavovi sedmnáct let. Pro malou obec znamenala smrt čtyř místních mladých lidí obrovskou ránu. Neštěstí nezasáhlo jen jejich rodiny a přátele. V Radvanicích se lidé navzájem znali a během jediného večera se tragédie dotkla prakticky celé vesnice.
„Na tu událost nejde zapomenout. Byla to tragédie, která neměla obdoby a která otřásla celou vesnicí,“ vzpomínala po letech Zdeňka Pavelková, která bydlela nedaleko místa neštěstí.
Tříkilometrový průvod
Zpráva o smrti šesti mladých lidí se rychle rozšířila daleko za okolí Radvanic. Rozměr neštěstí ukázalo poslední rozloučení, které se konalo o čtyři dny později, v neděli 19. srpna.
Do malé obce tehdy podle místních záznamů přišlo téměř sedm tisíc lidí. Po obřadu se smuteční průvod vydal z Radvanic na hřbitov v Prosenicích a protáhl se přibližně na tři kilometry. Jen věnce a květiny musely vézt tři vozy.
Vzpomínka na srpnový večer pak v obci přetrvávala po další desetiletí. Dlouho ji připomínala i samotná stavba, v níž mladí lidé zahynuli. Ještě v roce 2008 regionální tisk uváděl, že objekt byl teprve nedávno srovnán se zemí.
Když v roce 2012 uplynulo od neštěstí půl století, Radvanice uspořádaly pietní setkání. V kapli vystavily fotografie a vzpomínky pamětníků a její interiér vyzdobily bílými květy stejně jako při pohřbu v roce 1962. Jména šesti obětí dodnes připomíná pamětní deska.
Tragédie, která téměř upadla v zapomnění
Událostí se zabýval také historik Petr Jirák, který jí věnoval samostatnou studii Tragické okamžiky – Radvanice 1962. Vyšla ve Sborníku Státního okresního archivu Přerov v roce 2018. Archivní pramen případ popisuje jako smrt šesti mladistvých, kteří se během bouřky ukryli v rozestavěné vodárně.
Příběh přitom ani po desetiletích nepotřebuje dramatické přikrášlení. Jeho síla spočívá právě v obyčejnosti toho, co tragédii předcházelo. Skupina mladých lidí se šla během prázdnin vykoupat a když se nad vesnicí strhla bouřka, hledala místo, kde by ji mohla přečkat.
Mladší děti odešly domů. Sedm starších se schovalo pod střechu nedokončené stavby.
Pro šest z nich to bylo poslední prázdninové odpoledne.
Zdroje
ADÁMKOVÁ, Kamila Elena; GREGOR, Filip; JIRÁK, Petr; LANGER, Viktor; LAPÁČEK, Jiří et al. Sborník Státního okresního archivu Přerov. 2018. Přerov
