Článek
Narodil se v Praze na Novém Městě jako Jiří Schmitzer. Spolu s bratrem Láďou a sestrou Zdenkou prožívali nádherné dětství. Jiří se pak na otcovo přání učil v Kladně číšníkem. Měl z něj být hostinský po tátovi, jednou by po něm převzal i slavnou pražskou hospodu Na Bojišti. Vzdělání ale nikdy nevyužil, protože už v 19 letech odešel k ochotníkům.
A protože příjmení Schmitzer znělo „až moc německy“, v době okupace se rozhodl pro změnu. Vzal si jméno Sovák – z legrace, z recese, z revoltující potřeby být svůj. Netušil, že se tohle jméno jednou zapíše do české kultury skoro stejně hluboko jako Werich nebo Menšík.
Divadlo a film
Zpočátku to ale žádná sláva nebyla. Hrál s ochotníky, dělal pojišťováka, nosil těžké kameny v lomu, živil se jako skladník. Přesto měl štěstí. Do divadla E. F. Buriana, tehdy nejmodernější scény v zemi, se dostal v poválečných letech, plných energie a nadšení. A mladík, kterému nebylo ani třicet, dokázal zahrát sedmdesátiletého Goriota tak přesvědčivě, že se o něm začalo mluvit.
Jeho filmová kariéra se rozběhla v 50. a 60. letech. Komedie střídala drama, groteska tragédii. Kdo by si dnes vzpomněl, že Sovák začínal jako dramatický herec? Před filmem byl především hercem vážných rolí, pak ale přišly komedie, a bylo rozhodnuto. Florenc 13.30, Dařbuján a Pandrhola, Konec agenta W4C, Kdo chce zabít Jessii?, Světáci… Každá role jiná, a přece s typickou pečetí. Sovák uměl v humoru najít smutek a v dramatu parádní šleh jízlivosti. Pracovně doslova na roztrhání byl pak v 70. letech, točil jednu komedii za druhou a prokládal je mnoha seriály.
Vytvořil různorodé, ale vždycky komediální postavy ve filmech Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát, Zabil jsem Einsteina, pánové, nebo Zítra vstanu a opařím se čajem. Herecký koncert předvedli s Miroslavem Horníčkem jako Bouvard a Pécuchet v sérii Byli jednou dva písaři.
Jeho kolegové říkávali, že byl neuvěřitelně všestranný. A také komplikovaný. Říká se, že improvizace v legendárním Bohoušovi vznikla po pár sklenkách vína se slovy „Takhle to hrát nebudeme, to je blbost.“ A tak Menšík se Sovákem přepsali scénář, nechali si jen kostru a vymysleli scény, které dnes zná skoro každý.
Syna vydědil
Jenže jeho humor byl často až druhá vrstva. Pod ní žil Sovák – chlap, který se pral s vlastními démony. Nevyrovnaný, tvrdohlavý, prudký. Dokázal se pustit do kohokoli. Jednomu režisérovi dokonce uštědřil facku takovou, že dotyčný odletěl na věšák. Bylo to kvůli obvinění z kolaborace. A Sovák, který jméno Schmitzer vyměnil právě na protest proti okupaci, něco takového neunesl.
Jeho vztah se synem Jiřím Schmitzerem, dnes výborným hercem a písničkářem, patří k nejtemnějším kapitolám jeho života. Sovák odešel od rodiny a syn mu to dlouho nemohl odpustit. Když se zdálo, že se během natáčení Marečku, podejte mi pero! a Chalupářů zase trochu nacházejí, stala se tragédie: mladý Schmitzer po nehodě pod vlivem alkoholu srazil chodce, který zemřel a Schmitzer skončil ve vězení. Sovák ho vydědil a už s ním nikdy nepromluvil. Přitom pět let před tím čelil stejnému obvinění. Podle dokumentů nalezených v archivu měl srazit rovněž pod vlivem alkoholu sedmdesátiletého muže. Jeho vina se však nikdy neprokázala.
Milovník života
Sovák byl ale také milovník života. Rád se smál, rád pil, rád vyprávěl historky. Na besedách bavil s lehkostí mistra. Po jeho boku stál dlouhá léta herec a komik Václav Upír Krejčí. Jejich první setkání? Sovák ho praštil, protože mu Upír přinesl knížku, kterou Sovák „rozhodně nechtěl vidět“. Nakonec z nich byla sehraná dvojka, ale chvíli to trvalo – jako všechno v Sovákově životě.
Byl třikrát ženatý, ale až třetí manželství vydrželo jeho komplikovanou povahu. Svoji konečnou životní kotvou našel v Andulce, o osmnáct let mladší učitelce, která ho milovala a dokázala si s ním poradit. Právě ona ho kdysi zachránila před vězením, když kvůli oné pověstné facce hrozilo, že skončí za mřížemi. Sepsala žádost o milost, postavila ho k podpisu a hotovo. A Sovák poslechl. Tihle dva spolu zůstali až do jeho posledních dnů.
Jeho domovem byla Praha, jeho srdcovkou chalupa ve Stříbrné Skalici. Zahrádka, klid, domácí pohoda – to bylo jeho soukromé království. Volné chvíle slavný herec nejraději trávil na terase, kde se učíval texty. Nechal si udělat i venkovní sprchu, kde se několikrát denně od března do listopadu sprchoval. Ta se mu ale nakonec stala osudnou. Při sprchování uklouzl a zlomil si krček stehenní kosti. Následovala operace, po které mu začal selhávat organismus. Jiří Sovák zemřel 6. září 2000. Bylo mu 79 let. Ačkoli odešel, zůstává tu s námi dál. V televizních reprízách, v legendárních replikách, v příbězích, které jeho kolegové vyprávějí dodnes.
Sovák totiž nebyl jen herec. Byl to fenomén. A fenomény neodcházejí. Ty se reprízují.
Zdroje:
