Článek
Obálka byla nadepsána „Zpěvák soudruh Karel Gott“ a uvnitř se skrývala hrozba smrtí. Pisatelé, kteří se podepsali jako „Charta 82“, po něm požadovali tři miliony korun, jinak ho zlikvidují. Populárnímu zpěvákovi vyčítali jeho servilní vystoupení na akci známé jako Anticharta v roce 1977 v pražském Divadle hudby. Tehdy Gott veřejně podpořil komunistický režim a děkoval KSČ za příznivou a dobrou atmosféru pro umělce. Tento projev rozlítil mnohé odpůrce režimu a podle dopisu i údajnou organizaci Charta 82. „Jedno staré přísloví praví: Kdo s čím zachází, s tím také schází,“ stálo v dopise. Zpěvák byl označen za nepřítele a původní plán jeho likvidace byl změněn na finanční trest. Měl zaplatit tři miliony korun v pětistovkách, zabalené v průhledném igelitovém sáčku. K jejich předání dostal přesné instrukce: 23. dubna 1982 večer měl vyjet na silnici E-15 směrem na Kolín, kde na odpočívadle najde další pokyny schované pod kamenem za plechovou tabulí. Pro Gotta, který už dříve zažil anonymní výhrůžky – například během turné v Německu, kdy mu hrozili zastřelením na koncertě – to byla děsivá zkušenost. Okamžitě se obrátil na svého kapelníka Ladislava Štaidla, který kontaktoval StB.
Akce Slavík: Vrtulníky, agenti a kamufláž
Státní bezpečnost neváhala a rozjela operaci, která připomínala scény z hollywoodského thrilleru. Pod krycím názvem „Slavík“ byla sestavena mohutná bezpečnostní mašinerie. Týden před stanoveným datem převzala kontrolu nad odpočívadlem u silnice mezi Prahou a Kolínem třicetičlenná jednotka tajných policistů. Agenti se střídali na dvanáctihodinových směnách v maringotce zapřažené za náklaďákem, který měl demontovanou přední nápravu, aby nevzbudil podezření. Každého, kdo se na odpočívadle objevil, vyfotografovali a zapsali do evidence. Operace byla vybavena špičkovou technikou: dva policejní vrtulníky startující z kolínského letiště snímaly oblast, k dispozici byly dvě soupravy na videozáznam, přístroj na noční vidění, radarový přijímač a dokonce psovod. Gottovo sídlo na pražské Bertramce bylo pod neustálým dohledem, stejně jako jeho otec, který s ním v té době bydlel. Den před plánovaným předáním peněz dostal Gott kufřík s falešnými bankovkami a štěnici. Do kufru jeho auta se navíc schoval ozbrojený kriminalista Tomáš Smola, který se stal jeho osobním strážcem. „V dopise bylo jasně napsáno, kde a v kolik hodin mají být peníze předány. Naším úkolem bylo zasáhnout dřív, než budou předány. Bylo velmi pravděpodobné, že by se ho po předání snažili jako svědka odstranit,“ vzpomínal Smola pro deník Blesk. Gott sám později přiznal, jak moc se bál. Nejen o sebe, ale i o svého otce a Smolu, schovaného v kufru. „Věděl jsem, že pro případ nouze mají policisté připravený vrtulník, ale bůhvíkde,“ popsal své pocity.
Drama bez vyděračů
Když 23. dubna 1982 večer Gott dorazil na odpočívadlo ve svém modrém golfu, byla už tma. Podle instrukcí měl hledat pokyny pod kamenem, ale nic nenašel. Smola, ukrytý v kufru s pistolí a samopalem, byl připraven vyskočit a zasáhnout. „Karel měl za úkol monitorovat okolí a hlásit mi každý pohyb. Nic neviděl, nic neslyšel,“ vzpomínal Smola. Po patnácti minutách čekání dostal Gott pokyn od operačního důstojníka, aby se vrátil. Akce Slavík skončila bez výsledku. Po akci agenti pečlivě zdokumentovali každý detail – včetně řidičů, kteří se na odpočívadle zastavili. Gott se po návratu domů přesedl do BMW, natankoval v Berouně, podepsal obsluze plakát a po půlnoci přejel hranice v Rozvadově, směřujíc na koncerty do Německa. StB ho sledovala i na této cestě.
Byla to hra StB?
Zvláštní na celém případu je, že se žádní vyděrači nikdy neobjevili. Historik Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů přišel s překvapivým vysvětlením: celá akce mohla být provokací StB. „Z textu dopisu lze usuzovat, že to byla záměrná provokace StB. Používá policejní slovník, jako ‚rota příslušníků VB‘ nebo ‚dát hlášku VB‘, což běžný člověk nepoužívá,“ uvedl Schovánek. Podobný styl měly i vyděračské dopisy adresované disidentovi Pavlu Kohoutovi, o kterých je známo, že pocházely z dílny StB. Proč by ale StB takovou hru zinscenovala? Jedním z motivů mohlo být dostat se blíže ke Gottovi, který se pohyboval v prostředí pražských veksláků a podsvětí. StB mohla chtít získat informace o jeho kontaktech, například prostřednictvím odposlechů, které Gottovi nainstalovali bez utajení. Další teorií je, že dopis vytvořila kontrarozvědka, aniž o tom StB věděla. Gott sám později uvedl, že v roce 1988 zjistil, že psací stroj, na kterém byl dopis napsán, pocházel z kanceláře prominentního agenta kontrarozvědky.
Štaidl jako důvěrník
Případ měl i další rozměr. StB využila situace k navázání bližšího kontaktu s Gottovým kapelníkem Ladislavem Štaidlem, který byl v letech 1982–1983 veden jako důvěrník pod krycím jménem Mistr. StB ho nejprve chválila za kladný přístup, ale později ho kritizovala za alibismus a vychytralost. Štaidl sám tvrdil, že se s tajnými scházel pouze kvůli dopisu a na nikoho nedonášel.
Pro Karla Gotta byla tato epizoda traumatizující. Ačkoli se o případu příliš nevyjadřoval, v knize Jak to vidí Gott naznačil, že ho celá situace hluboce zasáhla. Přesto pokračoval ve své kariéře, zůstal miláčkem publika a ikonou československé populární hudby. Byl dopis skutečnou hrozbou, nebo jen záminkou pro StB, aby mohla Gotta sledovat? Pravdu se možná nikdy nedozvíme, ale jedno je jisté: i Zlatý slavík musel čelit temným stínům své popularity.
Zdroje:
