Článek
A kam nemůže dojet přednášející, tam mají knihovnu, lektora, Virtuální univerzitu třetího věku a spoustu zajímavých témat v podání vysokoškolských učitelů, jejichž kurzy zprostředkovává kamera a promítací plátno.
Začíná letní semestr. Vyrobíte upoutávky, vylepíte plakáty, zúřadujete přihlášky a ani se nenadějete je tu první hodina. Do učebny přibíhá zhruba šedesátka seniorů, někteří s kávou a zákuskem, jiní bez, dožadují se prezenčních listin, studijních materiálů a hromady dalších informací. Do toho se vám omlouvá známá lékařka, k níž jste chodili jako dítě. Spolužačka vaší maminky ztratila hesla, někdejší ředitel porcelánky neumí přehrát přednášku a vaše bývalá profesorka češtiny potřebuje ukázat, jak odeslat e-mail s přílohou. Z ničeho nic máte před sebou dvě třídy šesťáků. Pří hodině šeptají, napovídají, jedí svačinu a před koncem utíkají na autobus. Mezitím se dámy stihnou domluvit na společné návštěvě divadelního představení a pánové na karbanu v nedaleké hospodě.
To, že je věk jenom číslo, potvrzuje studentka narozená v roce 1932, která má za sebou úspěšnou promoci, a protože hůř vidí, posílá vám hlasové zprávy. Obecné klišé o bačkorách, televizi, důchodcovských dostizích na slevové akce a neustálém spílání mladým, v tomto případě rozhodně neplatí. Naopak, do Hráčského doupěte Krajské knihovny Karlovy Vary, které se primárně zaměřuje na studenty okolních středních škol, docházejí i místní senioři. Nosí si sebou šachy a okukují teenagery, jak hrají Dračí doupě.
Pokud náhodou víte o nudících se seniorech nebo máte-li takové doma, rozhodně je pošlete s vnoučaty do knihovny. Zábavu i přátele si tam určitě najdou. Protože kdo si hraje, nezlobí.
