Článek
Petr nebyl typem, který by se předváděl. Spolužáci o něm mluvili jako o dobrém kamarádovi, který pomůže, když je třeba, a nevyhledává konflikty. Osud mu však přichystal situaci, kdy konflikt přišel za ním a on se mu postavil čelem. 14. října 2014 vešla do školy, kterou si vybrala náhodně na internetu, tehdy šestadvacetiletá Barbora Orlová. V šatnách vytáhla 21centimetrovou repliku vojenského nože a zaútočila s ním na jednu ze studentek školy. Pobodané dívce přispěchal na pomoc šestnáctiletý Petr Vejvoda a útočnice obrátila svou pozornost k němu a zbraň mu vrazila do hrudníků. Tím však hrozné řádění Orlové neskončilo a pobodala ještě další studentku, která šla kolem, a vzala si ji jako rukojmí. Tou dobou byl už ve škole vyjednavač Petr Gruber, který se rozhodl nasadit svůj život a se studentkou se „vyměnil“, aby měla šanci přežít. I Grubera Orlová ošklivě pořezala. Nakonec se šílenou ženu podařilo zadržet členům speciální jednotky.
Útočnice, kterou už jednou nezastavili
Barbora Orlová nebyla neznámou. Už v roce 2012 v havířovské základní škole pobodala vychovatelku a takřka dvě hodiny držela školačku jako rukojmí. Po incidentu byla opakovaně hospitalizována v Psychiatrické léčebně Opava, kde lékaři určili těžkou paranoidní schizofrenii. Problém však byl, že Orlová dlouhodobě odmítala brát léky a personál věděl, že dodržování léčby není schopna ani ochotná. Přesto byla v říjnu 2014 neuváženě puštěna na samostatnou vycházku. Podle její matky i pozdějších šetření uměla Orlová před lékaři „maskovat“ příznaky – tvářila se klidně, ale ve skutečnosti léky nebrala úmyslně, protože jí podle jejích slov „bránily myslet“. Jakmile se dostala bez dozoru ven, nasedla na vlak a zamířila přes republiku do Žďáru nad Sázavou. V hlavě měla jediné: dokončit útok, který před dvěma lety „nedotáhla“. Její čin nebyl plánovaný ve smyslu racionální přípravy, ale byl tragickým vyústěním nekontrolované psychózy, špatné komunikace mezi zdravotníky a naprostého selhání dohledu, který měl zabránit přesně takové situaci.
Bleskový zásah
Policie dorazila během několika minut. Orlovou zneškodnila pomocí taseru – bez ohrožení dalších osob. Obě napadené dívky přežily díky rychlému zásahu zdravotníků i Petrovu sebeobětování. Vyšetřování potvrdilo, že Orlová nebyla schopná odhadnout následky svého jednání. Soud ji proto neposlal do vězení, ale do zabezpečovací detence, kde je dodnes. Její stav je stabilní, ale podle posudků není jisté, zda bude někdy schopná žít mimo přísný dohled.
Systém, který selhal
Tragédie vyvolala vlnu kritiky. Ukázalo se, že psychiatrická zařízení často nemají dost personálu ani kapacit na dlouhodobou práci s pacienty s nebezpečnou psychózou. Východiska byla rychlá, ale neúčinná: krátká hospitalizace, medikace, propuštění a opětovný návrat v horším stavu. Mnozí odborníci poukázali na to, že schizofrenie sama o sobě nezpůsobuje agresi, ale její neléčená forma ano. V případě Orlové nešlo jen o nemoc, ale o kombinaci nedodržované léčby, nedostatečného dozoru a špatného systému kontrol.
Hrdina, na kterého nezapomněli
Pohřeb Petra Vejvody 9. listopadu 2014 zaplnil kostel v Borové do posledního místa. Lidé stáli i venku. Začátkem prosince 2014 převzali jeho rodiče z rukou tehdejší pražské primátorky Adriany Krnáčové Cenu Michala Velíška udělovanou, kteří se ocitli nečekaně v hraniční situaci a bez ohledu na následky pro ně samotné zachránili někomu zdraví nebo život. Od dubna 2015 nese jméno Petra Vejvody dubová alej na hrázi rybníka v Novém Veselí na Žďársku. Následovala další pocta: 15. dubna 2015 jim prezident Miloš Zeman předal ocenění za nejlepší záchranářský čin roku, které získal spolu s policejním vyjednavačem Petrem Gruberem. Prezident přitom už krátce po útoku ve Žďáru naznačil, že by chtěl Petra Vejvodu vyznamenat i státním vyznamenáním. A svůj slib splnil. Dne 28. října 2015 ve Vladislavském sále převzal dojatý otec medaili Za hrdinství in memoriam; prezident se před ním hluboce uklonil a celý sál povstal k dlouhému potlesku. Petr nechtěl být hrdina. V kritické chvíli ale nezaváhal, zachoval si chladnou hlavu. Za svou pomoc zaplatil nejvyšší cenu. Jeho smrt je tragédií, které šlo zabránit. Selhal systém, instituce i jednotlivci. Neselhal jen on sám.
Zdroje:
