Článek
Každé jaro stejný scénář. Hodiny se posunou o hodinu dopředu, noc se zkrátí a miliony lidí v Evropě vstávají unavenější než obvykle. Změna času, která měla kdysi jasný ekonomický smysl, dnes čelí čím dál silnější kritice.
I letos se ručičky hodin posunou v noci ze soboty na neděli poslední březnový víkend. Ve dvě ráno budou rázem tři. Pro většinu lidí jde o drobnost, pro lidský organismus ale o zásah, který není vždy bez následků. Odborníci dlouhodobě upozorňují na narušení biorytmu, horší spánek, podrážděnost i zvýšené riziko dopravních nehod. Právě první pracovní dny po změně času patří podle statistik k těm nejrizikovějším.
Původní důvod zavedení letního času – úspora energie – dnes ztrácí váhu. Moderní technologie výrazně snížily spotřebu elektřiny na svícení. Úspory, které změna času přináší, jsou v celkovém měřítku ekonomiky zanedbatelné.
Změna času má navíc nepřímé náklady. Vedle zdravotních dopadů se zmiňuje i vyšší nehodovost nebo nižší produktivita práce v prvních dnech po posunu hodin.
Evropa se nemůže dohodnout
Diskuze o zrušení střídání času přitom není nová. Evropská komise přišla s návrhem na jeho zrušení už v roce 2018 a Evropský parlament ho podpořil o rok později. Zdálo se, že změna je na dosah. Jenže pak přišla pandemie covidu-19, následně válka na Ukrajině a téma ustoupilo do pozadí.
Hlavní problém zůstává stejný. Státy se nedokážou shodnout, který čas ponechat. Část zemí chce trvalý letní čas kvůli delším večerům, jiní odborníci doporučují spíše standardní (zimní) čas, který lépe odpovídá biologickým hodinám člověka.
Pekař, který bojoval proti času
Zatímco evropští lídři váhají, odpor ke střídání času má v Česku hluboké kořeny. Jednou z nejvýraznějších postav tohoto odporu byl pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku. Muž, který zasvětil desítky let života boji proti posouvání hodin.
Pecka začal proti letnímu času vystupovat už na začátku 80. let. Jeho motivace byla osobní i praktická. Jako pekař vstával každý den velmi brzy – často kolem třetí hodiny ranní. Změna času pro něj znamenala, že musí vstávat ještě dříve, což podle něj negativně ovlivňovalo zdraví i pracovní výkon.
Dopisy politikům i kandidatura na prezidenta
Postupně se z něj stal jeden z nejhlasitějších kritiků střídání času v Česku. Psával dopisy politikům, obracel se na prezidenty i premiéry a kontaktoval i evropské instituce. Tvrdil, že změna času škodí zejména dětem, nemocným lidem a těm, kteří mají pevně daný režim.
Svůj boj se pokusil posunout i do politiky. Kandidoval do Senátu a dokonce i na prezidenta republiky. Přestože nikdy neuspěl, získal si pozornost médií i veřejnosti. Pro mnohé se stal symbolem vytrvalosti a občanské angažovanosti.
Argumenty, které dnes znovu rezonují
Pecka upozorňoval na zvýšený počet dopravních nehod po změně času, zhoršenou koncentraci i celkovou únavu společnosti. Tvrdil, že lidé jsou podráždění, méně produktivní a že ekonomické přínosy jsou zanedbatelné.
Právě tyto argumenty dnes potvrzují i moderní studie. To, co dříve působilo jako hlas jednotlivce, se postupně stalo součástí širší odborné debaty.
Pecka zemřel v roce 2009, aniž by se dočkal zrušení letního času. Jeho myšlenky ale nezanikly. Naopak. Vrací se k nim nejen odborníci, ale i politici napříč Evropou.
Zatím však platí staré pravidlo: na jaře hodinu ztratíme, na podzim ji získáme zpět.
Poslední změna?
Přestože se často mluví o „poslední změně času“, realita je složitější. V Česku platí rozhodnutí vlády, podle kterého se bude čas střídat minimálně do roku 2026. To znamená, že letošní jarní i podzimní posun proběhne standardně.
Další vývoj závisí především na Evropské unii. Pokud se členské státy nedohodnou na společném postupu, bude muset každá země rozhodnout samostatně, což by mohlo narušit jednotný trh i dopravu.
Novou šanci na posun v jednáních by mohlo přinést irské předsednictví v Radě EU ve druhé polovině roku 2026. Někteří europoslanci věří, že během dvou až tří let by mohlo být definitivně rozhodnuto. Jistota ale zatím neexistuje.
Zdroje:
