Článek
Během druhé světové války, kdy se spojenecké bombardování zintenzivňovalo, hledali nacisté bezpečná místa pro svou zbrojní výrobu. Lom Hostim I, později známý jako Alkazar, se stal ideálním kandidátem díky své poloze v Českém krasu, kde přirozené krasové podzemí nabízelo prostor pro utajené projekty. V roce 1944 začaly Škodovy závody, pod německou správou razit štoly v povrchové etáži lomu za účelem vybudování podzemní muniční továrny s krycím názvem „Kainit“.
Systém štol, ražený šachovnicovým způsobem, měl sloužit k výrobě strategicky důležitých komponentů, jako byly letecké motory a součásti raket V-1 a V-2. Projekt však nebyl nikdy dokončen, protože nacisté nestihli před koncem války v roce 1945 práce finalizovat. Přesto rozsah jejich aktivit naznačuje, že lom Alkazar byl součástí širší sítě podzemních továren, které Němci budovali v okupované Evropě.
Infrastruktura pro nacistické projekty
Aby nacisté mohli efektivně využívat lom a přilehlé krasové podzemí, vybudovali v oblasti značnou infrastrukturu. V roce 1944 byla zasypána jámová etáž lomu Hostim I, aby uvolnila prostor pro další práce. Současně byla zřízena úzkorozchodná železniční trať, která spojovala lom s Berounem a usnadňovala přepravu materiálu. Tato trať, jejíž zbytky jsou v terénu stále patrné, byla klíčová pro logistiku nacistických operací.
Další významnou součástí infrastruktury byla úzkokolejná železnice, která vedla z nádraží Beroun–Závodí přes tzv. Židovskou rokli, vzdálenou přibližně 1 km od Alkazaru. Tato trať měla odbočku přímo do rokle, kde Němci rovněž využívali podzemní prostory. Železnice umožňovala transport těžké techniky, surovin a pravděpodobně i dalších materiálů, jejichž povaha zůstává nejasná.
Krasové podzemí a vojenské využití
Český kras s rozsáhlým systémem přírodních jeskyní a podzemních prostor, poskytoval nacistům ideální podmínky pro ukrývání zbrojních projektů. Podle některých zdrojů mizely v podzemí celé vlaky materiálu, a prostory byly střeženy elitními jednotkami SS, což naznačuje, že se zde mohly nacházet vysoce citlivé projekty nebo zásoby.
Spekulace o tom, co přesně Němci v podzemí Alkazaru a přilehlých lokalit (Lištice, Srbsko, Vráž) ukrývali, přetrvávají dodnes. Není vyloučeno, že kromě zbrojní výroby mohly být prostory využívány k ukládání cenných materiálů, dokumentů nebo dokonce k experimentům. Přesná povaha těchto aktivit však zůstává neznámá, protože většina podzemních prostor byla při ústupu Němců v roce 1945 zničena nebo zapečetěna.
Ústup Němců a zničení podzemí
S blížícím se koncem války se nacisté snažili zahlazovat stopy svých aktivit. V lomu Alkazar a přilehlé Židovské rokli došlo k řízeným explozím, které zničily vchody do podzemních prostor. Podle svědectví se někteří němečtí vojáci při ústupu objevili v lesích nad obcí Vráž, což naznačuje, že podzemí mohlo být propojeno s dalšími lokalitami v oblasti.
Židovská rokle, která sloužila jako další centrum nacistických aktivit, byla po válce zcela zasypána přibližně půl milionem tun komunálního odpadu z Berouna. Prostory rokle se tak staly nepřístupnými a další průzkum už nebyl možný. V lomu Alkazar zůstaly některé štoly částečně přístupné, ale většina krasového podzemí zůstává neprozkoumána kvůli obavám z nastražených výbušnin, které Němci při ústupu zanechali.
Záhadná poválečná aktivita
Po válce vyvolávala oblast Alkazaru a Židovské rokle zvědavost nejen místních obyvatel, ale i zahraničních aktérů. Až do 90. let 20. století byly v Židovské rokli pravidelně pozorovány návštěvy vozidel z tehdejšího Západního Německa, později z Německa. Tyto záhadné kontroly vyvolávaly spekulace o tom, zda Němci hledali něco, co v podzemí zanechali, nebo monitorovali stav zasypaných prostor.
V roce 1992 vypukl v Berouně skandál, když se ukázalo, že divoká skládka v Židovské rokli, kam město desetiletí sypalo odpad, přetekla na soukromé pozemky. Tento incident upozornil na neřešenou otázku nacistického dědictví v oblasti a na fakt, že podzemí rokle zůstává neprozkoumaná.
Radioaktivní odpad a poválečné využití
I když nacistické aktivity v lomu Alkazar skončily s válkou, podzemní prostory našly nové využití. V letech 1959–1964 byly některé štoly využity k uložení radioaktivního odpadu z Výzkumného ústavu v Řeži u Prahy. Tyto prostory byly po naplnění uzavřeny masivními betonovými clonami a v roce 1997 zabezpečeny proti neoprávněnému vstupu. Přítomnost radioaktivního odpadu však přidala další vrstvu nebezpečí a komplikuje případný průzkum podzemí.
Neprozkoumané podzemí a speleologické obavy
Podle českých speleologů, kteří mají své sídlo u Koněpruských jeskyní, zůstává krasové podzemí v okolí Alkazaru, Lištice, Srbska a Vráže od konce války téměř netknuté. Hlavním důvodem jsou obavy z nastražených výbušnin a nestabilních prostor, které Němci při ústupu poškodili. Nikdo přesně neví, co se v těchto podzemních systémech nachází, a spekulace sahají od zanechaných zbraní a technologií až po utajené dokumenty.
Sami jeskyňáři zdůrazňují, že krasové podzemí v této oblasti je extrémně komplexní a potenciálně nebezpečné. Absence poválečného průzkumu znamená, že tajemství nacistických aktivit v Alkazaru a přilehlých lokalitách zůstávají neodhalena.
Zdroje:
