Článek
V rodinném obchodě Mackových v Moravské Nové Vsi panoval předvíkendový ruch. Krátce před sedmou večer volala čtrnáctiletá Silvie z Hodonína, zda by pro ni matka Irena nepřijela autem. Ta měla plné ruce práce a omluvila se. Dívka proto jela domů autobusem.
O necelou hodinu později spolu mluvily naposledy. Obloha tmavla a počasí se rychle zhoršovalo. „Silvinko, zůstaň v autobusu, něco se sem žene,“ prosila matka do telefonu. Netušila, že o pár minut později se autobus ocitne přímo v cestě ničivému živlu.
Ve stejnou dobu se Irena snažila doma ochránit svého malého syna. Tlaková vlna rozbila okna, do domu létaly střepy, větve i kusy plechů. S dítětem se ukryla v rohu místnosti a čekala, až peklo skončí.
Když se po několika minutách rozhostilo ticho, zjistila, že její dům i obchod jsou zdevastované. Mobilní síť nefungovala a o dceři neměla žádné zprávy. Začalo zoufalé pátrání.
Autobus proměněný v hromadu plechu
Po nějaké době se k Ireně dostala informace, že tornádo smetlo autobus poblíž železniční trati. Když dorazila na místo, naskytl se jí šokující pohled. Vozidlo připomínalo zmačkanou hromadu kovu.
Mezi zraněnými cestujícími našla i svou dceru. Silvie byla zakrvácená, v šoku a těžce zraněná. Přesto dokázala matce říct větu, na kterou nikdy nezapomene: „Maminko, já už nikdy v životě nepojedu žádným autobusem.“
Lékaři později zjistili, že utrpěla těžké poranění lebky, zlomeniny krčních obratlů a rozsáhlá poranění nohou. Kvůli nepříznivému počasí nemohly vzlétnout české vrtulníky, a tak ji do specializované nemocnice ve Vídni transportovala rakouská posádka.
Po týdnu přišla dobrá zpráva. Lékaři Silvii probudili z umělého spánku. Přes rozsah zranění neměla poškozený mozek ani míchu. Pro rodinu to byl malý zázrak.
Dívka, která zachránila ostatní
V osudném autobusu cestovala také osmnáctiletá Barbora Verbíková. Když tornádo vozidlo převrátilo a odhodilo mimo silnici, utrpěla těžkou otevřenou zlomeninu ruky a další zranění.
Přesto dokázala vylézt z trosek a uslyšela sténání zaklíněné Silvie. Mobilní telefony nefungovaly, a tak se Barbora vydala pěšky hledat pomoc. Na silnici zastavila projíždějící automobil a navedla záchranáře k místu nehody. Teprve potom se nechala sama ošetřit.
Její odvaha pravděpodobně zachránila život nejen Silvii, ale i dalším cestujícím.
Profesorka, která varovala před tornády
Mezi šesti oběťmi katastrofy byla také šestasedmdesátiletá Marie Miklánková, dlouholetá profesorka matematiky a zeměpisu na hodonínském gymnáziu.
Bývalí studenti na ni vzpomínají jako na člověka, který dokázal nadchnout pro poznávání světa. Ironií osudu často mluvila i o extrémních meteorologických jevech a upozorňovala, že přírodu není radno podceňovat. „Pamatuji si jako dnes, jak jednou studentům s nadsázkou, ale varovně říkala: Moji milí mladí přátelé, nepodceňujte přírodu. Takové tornádo, o jakém si tu čteme z Ameriky, klidně může jednou přijít i k nám na Hodonínsko. Bacha na to,“ cituje slova zesnulé profesorky její dlouholetý kolega Zdeněk Nešpor.
V osudný večer se nacházela ve svém zahradním domku v kolonii Kapřiska. Tornádo stavbu rozmetalo a ženu zavalily trosky. Záchranáři její tělo našli až v noci bez známek života. „Kdyby to tornádo nějakým zázrakem přežila, jsem si jistý, že příští hodinu zeměpisu by nedělala nic jiného, než že by studentům kreslila na tabuli vzdušné proudy a věnovala tomu celé vyučování,“ dodal dojatě další z jejích kolegů Tomáš Válka.
Nejsmutnější příběh z Pánova
Další tragédie se odehrála v hodonínské části Pánov. Tornádo zasáhlo rekreační objekt, kde pobývala rodina s malými dětmi.
Padající konstrukce a zdivo usmrtily dědečka rodiny. Záchranářům se sice podařilo vyprostit jeho dvouletou vnučku a převézt ji do nemocnice, rozsáhlá vnitřní zranění však byla příliš vážná. Holčička následující den zemřela.
Morava se nevzdala
Následující ráno ukázalo plný rozsah katastrofy. Tornádo poškodilo asi 1600 budov, stovky domů musely být zbourány a desetitisíce lidí zůstaly bez elektřiny. Železniční spojení se Slovenskem bylo přerušeno a celé obce bojovaly s následky ničivého živlu.
Současně se však zvedla obrovská vlna solidarity. Do postižených oblastí přijížděly tisíce dobrovolníků z celé republiky. Ve veřejných sbírkách se během několika týdnů vybraly více než 1,5 miliardy korun. Pomoc přicházela od jednotlivců, firem i organizací ze zahraničí.
Dnes jsou mnohé zničené domy opravené nebo znovu postavené. Vinice se zazelenaly a obce se vrátily k běžnému životu. Přesto zůstávají jizvy, které žádná rekonstrukce nezahladí. Místní dodnes zpozorní při každé silnější bouřce, prudším poryvu větru nebo vzdáleném hřmění.
Tornádo z června 2021 totiž nezměnilo jen krajinu jižní Moravy. Navždy změnilo životy tisíců lidí.
Zdroje:
