Článek
Začátek vztahu Vlasty a Niny je zahalen tajemstvím a různými historkami, které kolují dodnes. Jedna verze říká, že se Františka Červenková vsadila s kamarádkami, že s populárním komikem stráví noc. Po jeho vystoupení si prý zašla pro podpis, pozvala ho na sklenku vína. Burianovi se líbila, a tak se z nevinného setkání stala velká láska.
Jiná, neméně kuriózní historka vypráví o náhodné srážce na ulici. Burian nesl na zádech putnu s uhlím a nevšiml si protijdoucí atraktivní slečny. Vrazil do ní a zasypal ji uhlím. Jako omluvu jí daroval vstupenku na své večerní vystoupení. Ať už to bylo tak či onak, jejich setkání vypadalo jako scéna z Burianova filmu – plné humoru a nečekaných zvratů.
Proč Nina? Františce se prý nelíbilo její křestní jméno, tak ji Burian začal oslovovat Nino. Podle jiných vyprávění jí tak říkali už dříve, ale herec si to přivlastnil. Tato přezdívka jí zůstala navždy, dokonce ji má vyrytou na náhrobku.
Podpantoflák Burian?
Vzali se už po půl roce známosti. V říjnu 1919, když Burianovi bylo 28 let a Nině 26, stanuli před oltářem. Hrálo roli i to, že Nina čekala dítě. Bohužel potratila a lékaři jí nedávali naději na další těhotenství. Tato tragédie je však ještě více semkla. Burian měl z předchozího vztahu s tanečnicí Marií Pírkovou nemanželskou dceru Emilku. Nina ji přijala jako vlastní a starala se o ni s láskou.
Nina nebyla jen ženou v domácnosti, stala se Burianovou manažerkou, rádkyní a kritičkou. Doprovázela ho na natáčení filmů i divadelní představení. Vymysleli si rituál: Burian začínal vystoupení až poté, co v publiku zachytil její pohled a ona mu pokynula. V jeho vlastním divadle měla speciální lóži. Jednou si tam pozvala Jana Masaryka, což vyvolalo žárlivou scénu – Burian pak Masaryka dlouho parodoval jako odplatu za flirtování.
Nina byla pro Buriana talismanem štěstí. Pokud onemocněla, nechal zavést mikrofon na jeviště, aby mohla po telefonu poslouchat vystoupení z domova a pak ho hodnotit. Zlí jazykové tvrdili, že byl „podpantoflák“, ale Burian na ni nedal dopustit. Byla elegantní, věrná a všude ho doprovázela.
Aféra s Lídou Baarovou
Během 30. let se Burian zamiloval do mladé herečky Lídy Baarové. Byla to jediná aféra, která kdy ohrozila jejich manželství. Nina situaci vzala do svých rukou. Navštívila rodiče Baarové a zajistila, že se Lída k Burianovi už nepřiblížila. Burian mohl mít kohokoli, ale vrátil se k Nině – šlo prý jen o přešlap.
Z milionáře chudák
Před druhou světovou válkou byl Burian jedním z nejlépe placených herců. Koncem války došlo v jeho životě a v popularitě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po válce ho zatkli Češi. Velkou roli sehrálo svědectví Lídy Baarové, která tvrdila, že měl nadstandardní vztahy s Němci. Za kolaboraci byl odsouzen na tři měsíce vězení, dostal pokutu půl milionu korun. Z bohatého komika se stal chudák. Po propuštění už divadlo nesměl obnovit, byl mu zabaven prakticky veškerý majetek včetně vily v Dejvicích a následujících pět let nesměl vystupovat. V jeho vile byla zřízena školka. Traduje se, že když šel Burian navštívit děti, které pobývaly v jeho bývalé vile, nepřišel nikdy s prázdnou. Pracoval jako vážný v severočeských dolech, byl poslíčkem na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreanty ROH a v kuchyni pak škrábal brambory. Zde už začal ilegálně vystupovat.
Nina mu stála po boku. Po roce 1950 se vrátil k herectví, v roce 1954 zazářil ve filmu Byl jednou jeden král s Janem Werichem jako rádce Atakdále. V 50. letech, těžce nemocný, jezdil po estrádách. Nemohl stát, otékaly mu nohy, a tak při vystoupení seděl na vozíku. Hrál i se zápalem plic. Na fanouškovu prosbu, aby se mu podepsal jako „král komiků“ odpověděl: „Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček…“
Láska až za hrob
Burian zemřel 31. ledna 1962 na plicní embolii ve věku 70 let. Nina ztratila smysl života. Zdravá žena chřadla a 10. dubna 1962, jen devět týdnů po něm, zemřela v Praze ve věku 68 let, v den po jeho nedožitých 71. narozenin. Podle svědků ji našli mrtvou na jeho hrobě na Vyšehradě. Nina byla klíčem k Burianově úspěchu; bez ní by se nestal takovou legendou, jakou dodnes je.
Zdroje:
FRAIS, Josef. Vlasta Burian - obrazový životopis : (sport a volný čas ve fotografii). Vyd. 1. Praha: Formát, 2001. 155 s
