Článek
Zbrusu nový stadion měl ale jednu zásadní vadu. Chyběla mu střecha. Projektu zastřešení se v roce 1978 ujal tým pod vedením zkušeného inženýra Josefa Zemana, autora mnoha významných mostních konstrukcí, mimo jiné i slavného Žďákovského mostu. Zeman využil vlastní patent, tzv. čtyřkloubový rám, který měl umožnit lehkou a úspornou stavbu.
Na projektu spolupracoval Hutní projekt Praha, výrobu ocelových dílů zajistil podnik KOVO Cheb spadající pod ministerstvo vnitra.
Stavbaří střechu dokončili v červnu 1981 a předali budovu k užívání. Oficiální kolaudace objektu ale chyběla. Stadion byl slavnostně otevřen 4. října 1981. Nikdo tehdy netušil, že o necelé dva měsíce později se z nového sportoviště stane místo neštěstí.
Pád během několika vteřin
V neděli 6. prosince 1981, na svátek svatého Mikuláše, hustě sněžilo. Uvnitř stadionu se právě hrálo hokejové utkání, když se krátce po 18. hodině ozvala rána připomínající prasknutí dřeva či výbuch. Střešní konstrukce se otřásla a během několika sekund se zřítila na ledovou plochu.
V sále zhasla světla, bylo přerušeno elektrické vedení. Záchranáři na místě nalezli tři mrtvé a pět zraněných, z nichž jeden přišel o nohu. Škoda byla vyčíslena na 6,6 milionu korun. V kontextu tehdejší doby šlo o mimořádnou událost – nejen tragédii lidskou, ale i politickou.
Nepohodlná pravda
Vyšetřování se rozběhlo okamžitě. Úřady přizvali dva soudní znalce. První z nich, statik ze Škody Plzeň, provedl odborný rozbor svarů a zjistil závažné nedostatky: studené spoje, chybějící svary i neprovařené kořeny. Klíčové bylo místo, kde se střešní rám napojoval na sloupek tribuny. Právě zde byl svar proveden výrazně odlišně od projektové dokumentace. Statik dospěl k závěru, že právě prasknutí tohoto svaru způsobilo pád střechy.
Závěrečnou zprávu už ale nemohl odevzdat. Vyšetřovatel jeho práci bez vysvětlení zastavil a přenechal případ druhému znalci – člověku, který nebyl statikem a neměl zkušenosti s ocelovými konstrukcemi. Ten po krátkém přepočtu dospěl k závěru, že konstrukce byla poddimenzována a že příčinou tragédie byla chyba v projektu. Tento výklad vyšetřovatelům i nadřízeným orgánům vyhovoval, protože vina padla na projektanty, nikoli na podnik podřízený ministerstvu vnitra.
Obětní beránci totality
Josef Zeman a jeho kolegové byli obviněni z obecného ohrožení. Zeman dostal u okresního soudu v Chebu čtyřletý trest odnětí svobody. Jeho obhajoba – odborně doložená a podpořená výpočty, které prokazovaly, že konstrukce byla spočítána správně – narazila na neprostupnou zeď byrokratického aparátu. Přiznat chybu podniku řízeného ministerstvem vnitra a bylo politicky nepřijatelné.
Teprve po tlaku odborné veřejnosti a opakovaných žádostech Hutního projektu Praha byl do vyšetřování přizván Ústav soudního inženýrství v Brně. Ten však obdržel jen část podkladů, chyběl klíčový posudek prvního znalce. Když se k němu nakonec jeho odborníci dostali, mohli jen potvrdit potvrdil závěry. Příčinou byla špatně provedená svářecí práce v místě označovaném jako styčník „b“, kde se střešní rám napojoval na sloupek tribuny. Vyšetřovatel ale zprávu odmítl jako zmatenou a označil ji za irelevantní.
Spor se táhl více než šest let. Mezitím zemřel vedoucí pracovník KOVO Cheb při dopravní nehodě, která podle pamětníků přinesla další pochybnosti o okolnostech celého případu. Teprve v únoru 1988, po nesčetných odvoláních, zprostil soud v Chebu Josefa Zemana a jeho tým viny. Skutečná příčina havárie však nebyla nikdy oficiálně uznána.
V kruzích pamětníků i odborníků panuje dodnes přesvědčení, že odstranění posudku prvního znalce a bylo záměrné. V systému, kde o kariérách rozhodovala stranická příslušnost a kde bylo nutné zachovat tvář státních podniků, potřeboval režim přijatelné vysvětlení, které by zachovalo nedotknutelnost státních podniků.
Zdroje:
