Článek
Dne 28. června 1987 se trojice mladých přátel – Pavel, Petr a Lenka – vydala na výlet do oblasti Hřenska, známé svými pískovcovými skalami a turistickými trasami. O den později, 29. června, je naposledy viděl hlídač u Pravčické brány. Podle jeho svědectví nezaplatili vstupné a pokračovali dál do divočejší části skal a hraničního pásma. Hlídač proto kontaktoval pohraničníky, což byl zřejmě byl první krok tragického řetězce událostí.
Téhož večera přišli všichni o život. Jejich těla byla nalezena až o tři měsíce později, což samo o sobě ztížilo vyšetřování a určení přesné příčiny smrti.
Nález těl a podezřelé okolnosti
Těla by se zřejmě nepodařilo objevit, pokud by se jedna z lebek neskutálela do údolí, kde ji objevili náhodní turisté. Pavla a Petra našli na skalním ostrohu, zakryté větvemi, které někdo přinesl z místa vzdáleného desítky metrů. Petr byl navíc svázán provazem, uvázaným do tzv. francouzské vrcholové smyčky – uzlu, který se běžně používá při horolezectví nebo v armádě, což naznačuje, že pachatel měl specifické znalosti. Těla byla v pokročilém stádiu rozkladu, a tak nebylo možné přesně určit příčinu smrti.
Lenka byla nalezena odděleně, pohřbená v mělké skalní průrvě o několik desítek metrů výše. Její ostatky byly rovněž v rozkladu, absence měkkých tkání znemožnila zjistit, jak zemřela. Vyšetřovatelé předpokládali, že mohla být udušena nebo pobodána do měkkých tkání, protože takové způsoby vraždy nezanechávají stopy na kostech.
Další podivné detaily případu zahrnují lebku nalezenou v čerstvém lejně, což naznačuje, že někdo na místě činu manipuloval s těly krátce před jejich objevením. Vyšetřovací pokusy provedené v 90. letech ukázaly, že lebky se nemohly samovolně skutálet na místo, kde byly nalezeny, což podporuje teorii, že někdo lebky úmyslně přemístil – buď aby je skryl, nebo naopak upozornil na místo činu.
Oficiální vyšetřování: Kulový blesk, nebo záměrná dezinformace?
Vyšetřování, které vedla tehdejší Veřejná bezpečnost, bylo od počátku problematické. Kriminalisté sice provedli rozsáhlou práci, zejména při prověřování trampů a dalších osob z okruhu obětí, ale brzy se ukázalo, že klíčové důkazy ignorovali nebo špatně interpretovali. Po vyloučení teorie o zločinu mezi „závadovou mládeží“ se vyšetřování začalo ubírat podivným směrem. Oficiální stanovisko naprosto odporovalo zjištěným skutečnostem: trojici trampů zabil kulový blesk, který je navíc svázal, pohřbil a zakryl větvemi.
Kulový blesk jako alibi
Teorie kulového blesku, která měla vysvětlit záhadná úmrtí, se při podrobnějším pohledu rozpadá. Hodinky nalezené u obětí, jak mechanické, tak digitální, byly plně funkční – což odporuje představě silného elektromagnetického výboje, jenž by jejich mechanismy zřejmě poškodil. Navíc nelze přehlédnout jasné známky lidského zásahu: jeden z mrtvých byl svázán provazem, těla byla zakryta větvemi a jedna z obětí, Lenka, byla nalezena pohřbená v mělké průrvě na vrcholu skály, kde se přirozené nahromadění písku zdá krajně nepravděpodobné. Podezření vzbuzují i další okolnosti – například brýle, které se na místě nálezu objevily až po dvou letech, přestože místo bylo prohledáno detektorem kovů, nebo čerstvé kapradí zakrývající batoh, údajně ležící na místě už tři měsíce. Všechny tyto indicie nasvědčují tomu, že hypotéza o kulovém blesku mohla sloužit spíše jako pohodlné alibi pro předčasné uzavření případu než jako reálné vysvětlení.
Pašerácká stezka a pohraničníci
Místo činu leží v blízkosti staré pašerácké stezky, která vedla přes hranici do Německa. V 80. letech ji využívali nejen pašeráci, ale i pohraničníci, kteří si jí krátili cestu mezi stanovišti. Zajímavé je, že se po vraždách trasy pohraničníků změnily. Tento fakt vyvolává otázky, zda někdo z pohraničníků mohl být do případu zapleten, ať už jako pachatel, nebo jako svědek, který měl být umlčen. Místní obyvatelé dlouho podezírali jednoho konkrétního pohraničníka, který byl známý svým agresivním chováním a údajnými sexuálními útoky. Tato teorie však ztrácí na věrohodnosti vzhledem k nálezu Lenčiných ostatků, které nenaznačují sexuální motiv. Přesto zůstává možnost, že pohraničníci mohli být svědky něčeho, co neměli vidět, nebo že byli pověřeni „úklidem“ po spáchání zločinu.
Stopa vojenské rozvědky a KGB
Jedním z nejzajímavějších směrů vyšetřování je možná spojitost s vojenskou kontrarozvědkou a tajnými operacemi v oblasti Hřenska. V 80. letech probíhal ve vojenském prostoru Doupov utajený výcvik teroristických skupin pod vedením KGB, především syrských a kubánských jednotek. Tyto skupiny se musely pohybovat přes zelenou hranici, a Hřensko bylo jedním z míst, kudy takové přesuny probíhaly. Během těchto operací, označovaných v 70. letech kódovým názvem „Diamant“, dostávali pohraničníci na obou stranách hranice pokyn stáhnout hlídky.
Na místě činu byl údajně spatřen služební vůz karlovarské vojenské kontrarozvědky, který se objevil i v souvislosti s jiným nevyřešeným případem: sérií výbuchů před sekretariáty KSČ. Tato stopa naznačuje, že trojice trampů mohla náhodou spatřit něco, co neměla, například přesun tajné skupiny nebo jinou utajovanou aktivitu. Zmizení jednoho z fotoaparátů z místa činu tuto teorii podporuje, protože fotografie mohly obsahovat kompromitující důkazy.
Agent Falkman a porevoluční vyšetřování
Po sametové revoluci případ převzalo Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Vyšetřovatelé se však setkali s nebývalou neochotou ze strany ostatních policejních složek. Když se ÚDV začalo přibližovat k citlivým stopám státní zastupitelství případ odložilo.
Ve spisech ÚDV se objevuje jméno agenta Falkmana, vlastním jménem Karla Platla, někdejšího náčelníka 37. odboru SNB. Tento muž, narozený v roce 1948, byl oddaným komunistou, který po revoluci nejenže nebyl propuštěn, ale naopak pokračoval v úspěšné kariéře. Velké množství začerněných záznamů v jeho osobním spise naznačuje, že jeho činnost byla citlivá a pravděpodobně spojená s tajnými operacemi. Jeho role v případu zůstává nejasná, ale jeho přítomnost ve spisech vyvolává další otázky.
Vedle teorie kulového blesku se objevily i další pokusy o vysvětlení záhadných úmrtí, ovšem žádný z nich nevydrží kritické zhodnocení. Teorie o vraždě mezi trampy předpokládá hádku a násilný čin uvnitř skupiny, ale postrádá logiku – jen těžko si lze představit, že by vrah po činu lehl vedle své oběti a přikryl se větvemi, nebo se dokonce sám pohřbil. Podobně neudržitelná je hypotéza o otravě houbami, která nedává smysl tváří v tvář důkazům o fyzické manipulaci s těly. A možnost spontánního shoření byla zcela vyloučena, jelikož na tělech nebyly nalezeny žádné stopy po požáru. Tyto alternativní teorie tak spíše odvádějí pozornost, než že by přinášely skutečná vysvětlení.
Nejpravděpodobnější scénář tedy zůstává vražda, přičemž pachatel nebo pachatelé měli motiv zakrýt stopy a zamezit odhalení pravdy. Otázkou zůstává, zda šlo o osobní motiv, nebo zda tragédie souvisela s většími politickými a vojenskými machinacemi tehdejšího režimu.
Zdroje:
