Článek
Byl to takový obyčejný sobotní březnový večer. Původně plánovanou službu v redakci si se mnou kolega prohodil, vybírala jsem fotky na výstavu a těšila se na nedělní kino. Najednou probleskla zpráva o nehodě autobusu u Nažidel. Tehdy jsem ještě o rozsahu tragédie netušila vůbec nic. Podrobnější informace jsem zaznamenala o den později, její skutečný dopad jsem si uvědomila až v pondělí při cestě do práce. Jindy švitořící cestující v městské hromadné dopravě byli podivně zamlklí, jen občas jsem slyšela šepot. Po příchodu do redakce ležely na mém stole seznamy se jmény. U devatenácti z nich byl křížek. Známí, přátelé, kolegové. Karlovy Vary jsou malé město.
Co se stalo?
Patrový autobus Neoplan, který patřil dopravci LSK Autobusy a řídil jej 48letý Pavel Krbec, vezl 52 cestujících, převážně členů plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary a jejich rodiny z lyžařského zájezdu do Alp. Autobus sjížděl prudký kopec mezi Dolním Dvořištěm a Kaplicí. Podle vyšetřování jel rychlostí 118 km/h, což bylo na daný úsek silnice naprosto nebezpečné.
V osudný okamžik řidič ztratil kontrolu. Autobus vjel na krajnici, Krbec prudce strhl volant, vozidlo se dostalo do smyku, prorazilo svodidla a zřítilo se ze sedmimetrového srázu. Při pádu se střecha autobusu odtrhla a horní patro, kde seděla většina cestujících, bylo zničeno větvemi stromů. Na místě zemřelo 17 lidí, další dva podlehli zranění v nemocnici a jeden zemřel v důsledku vážných poranění o dva roky později. Celková bilance 20 mrtvých, převážně mladých lidí a dětí.
Zpravodajská noční můra
Na jedné straně šokovaní pozůstalí na druhé straně povinnost zpravodajů a požadavky editorů sedících v jiném městě. Oni nemuseli jít a zpovídat zničené a mnohdy stále nechápající přátele a známé nebo hůř, rodiče kamarádů svých dětí, které už se domů nevrátily. Naštěstí byli i tací, kteří se o svůj příběh podělit chtěli. Zvlášť pokud měl šťastný konec.
Na seznamu obětí se ocitla omylem
Pomyslné 22. narozeniny může 8. března slavit tehdy osmnáctiletá Anna Handrychová z Jáchymova. Ačkoli přežila tragédii autobusu a ležela v českobudějovické nemocnici, její jméno figurovalo na listině zemřelých na Krajském úřadě v Karlových Varech.
„Skoro všichni kamarádi, kteří mi volají na mobil, mě utvrzují v tom, že budu dlouho na živu, protože jsem pro ně vstala z mrtvých. Je to pro mě dost povzbuzující,“ uvedla dívka v roce 2003. Nedopatření, ke kterému došlo na seznamu obětí tragédie autobusu, brala s humorem, okamžitě totiž volala z českokrumlovské nemocnice domů do Jáchymova a informovala maminku o tom, co se stalo a že je na živu. Další příběhy už dobrý konec neměly.
Viktor Hart: Poslední telefonát
Jednadvacetiletý Viktor Hart, student ekonomie a nadějný mladý muž, seděl v autobusu, když ve 20:16 zvedl telefon a zavolal své matce Janě. „Ahoj, mami, Viky, jedeme jako blázni, v půl dvanácté jsem doma…“ To byla jeho poslední slova. Následující rachot a výkřiky, které Jana slyšela přes telefon, znamenaly konec. Autobus se v tu chvíli odrazil od svodidel a zřítil se do hloubky. Viktor, který měl 31. ledna oslavit 21. narozeniny, se domů nevrátil. Jeho rodiče, Jana a Karel Hartovi, zůstali zničení. Viktor byl jejich chloubou – studoval vysokou školu, pomáhal otci ve firmě na výrobu nábytku pro handicapované a měl před sebou slibnou budoucnost. Rodiče mu k narozeninám koupili byt a na parcele už připravovali základy domu. „Všichni mi záviděli, jakého mám syna,“ vzpomíná s pláčem Jana. Karel, bývalý dispečer ČSAD, po nehodě analyzoval místo tragédie a domníval se, že řidič neudržel rozkolébaný autobus na silnici s 12% klesáním. Rodina požadovala odškodnění – 300 000 Kč od řidiče, 55 500 Kč od dopravce a 1,5 milionu Kč od pořádající CK Vlna pro každého z rodičů. Cestovní kancelář však zpochybňovala Viktorovu účast na zájezdu, protože neměl písemnou smlouvu – peníze zaplatil trenérovi, který také při nehodě zemřel.
Rodina Pudilových
Josef Pudil, předseda plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary, odjel na lyžařský zájezd se svou ženou Petrou, dvěma dcerami – 15letou Kateřinou a necelé dva roky starou Eliškou – tchýní a švagrovou. V jediném okamžiku přišel o čtyři nejbližší členy rodiny. Kateřina, talentovaná plavkyně, měla den po nehodě slavit 16. narozeniny. Eliška, nejmladší oběť tragédie, neměla šanci přežít pád autobusu. Josef a Petra nehodu přežili, ale s těžkými zraněními. Josef skončil na jednotce intenzivní péče v Prachaticích, Petra v nemocnici v Českém Krumlově. Jejich boj o spravedlnost pokračoval i po tragédii. V roce 2004 jim soud přiznal odškodné 2,8 milionu Kč, z čehož 800 000 Kč měla zaplatit cestovní kancelář Vlna a 2 miliony Kč dopravce LSK Autobusy. Po odvoláních a dlouhém soudním sporu nakonec v roce 2008 každý z manželů obdržel 400 000 Kč pouze od CK Vlna, protože dopravní firma mezitím zanikla.
Co odhalilo vyšetřování
Policie zjistila, že řidič nepřizpůsobil rychlost podmínkám a nevěnoval se plně řízení. Svědci později vypověděli, že Krbec po přejezdu hranic zrychlil a někteří cestující už před nehodou jeho jízdu kritizovali. Navíc se ukázalo, že řidič, jinak taxikář z Chebu, neměl potřebnou kvalifikaci pro řízení autobusu, jeho osvědčení o profesní způsobilosti bylo neoprávněně upraveno.
V listopadu 2003 byl Krbec odsouzen Okresním soudem v Českém Krumlově k 8 letům vězení a 10letému zákazu řízení. I po rozsudku vinu odmítal a tvrdil, že selhal omezovač rychlosti, což však znalecký posudek vyvrátil. V roce 2009 byl podmíněně propuštěn.
Pomník a vzpomínka
Na místě tragédie dnes stojí pomník – kruh z 20 balvanů připomínající počet obětí. Vznikl v roce 2008 díky občanskému sdružení Nažidla 2003, které založili přeživší a pozůstalí. Každý balvan symbolizuje jeden zmařený život a místo je dodnes mementem nejen pro ty, kteří ztratili své blízké, ale i pro řidiče, kteří tudy projíždějí.
Zdroje:
