Článek
Ještě ráno sdíleli fotografie z cesty a plánovali další zastávky. Michal, profesionální hasič ze Sušice, a jeho partnerka Anna projížděli v létě roku 2015 Balkánem stejně jako tisíce dalších cestovatelů. Albánie měla být jedním z vrcholů jejich dovolené – zemí divokých hor, pohostinných lidí a téměř nedotčené přírody. Do cíle ale nikdy nedorazili.
Jejich Nissan našli policisté v rokli pod horskou silnicí nedaleko Skadaru. Na první pohled to vypadalo jako tragická dopravní nehoda, jenže vyšetřovatelé brzy zjistili, že vůz někdo dolů shodil úmyslně. Oba Češi byli zastřeleni ranami do hlavy. Pachatel se jen pokusil zamaskovat chladnokrevnou vraždu jako nešťastnou havárii.
Případ okamžitě obletěl Evropu. Zatímco česká veřejnost sledovala každý nový detail vyšetřování, v samotné Albánii se odehrálo něco, co málokdo čekal.
„Stydíme se. Odpusťte nám.“
Ve Skadaru se spontánně začali scházet lidé se svíčkami a českými vlajkami. Místní uspořádali pietní shromáždění za dva cizince, které nikdy nepoznali. Na sociálních sítích se začal šířit hashtag #AlbaniansSaySorryToCzechPeople a tisíce Albánců veřejně vyjadřovaly stud i soustrast.
„Jako Albánec se cítím zahanben tím, co se stalo. Jménem našeho národa se chci omluvit,“ napsal jeden z nich. Jiný přiznal, že nikdy nezažil větší pocit studu. Populární kapela Revolt Klan vyzvala své fanoušky, aby fotografii zavražděných sdíleli jako symbol solidarity s Českou republikou. Během několika hodin se výzva rozšířila mezi desetitisíce lidí.
Podobné reakce byly mimořádné. Samotní diplomaté upozorňovali, že turisté se v Albánii terčem násilných trestných činů stávají jen zcela výjimečně. Země měla za sebou výrazné zlepšení bezpečnostní situace a mezi cestovateli získávala stále lepší pověst.
Jenže tentokrát zabíjel jediný člověk.
Vrah, který byl měsíc na svobodě
Vyšetřování postupovalo překvapivě rychle. Policie našla v autě otisky prstů a rozjela rozsáhlé pátrání, do něhož se zapojilo kolem 350 policistů. Podezření padlo na dvacetiletého Sokola Mjacaje.
Byl to známý recidivista. Jen několik týdnů před vraždou opustil vězení, kde si odpykával pětiletý trest za loupežné přepadení, při němž zemřelo malé dítě. Na svobodě vydržel sotva měsíc.
Když policisté obklíčili dům, ve kterém se skrýval, nakonec se po vyjednávání vzdal. Později přiznal, že chtěl českou dvojici okrást. Tvrdil, že zabíjet nechtěl. Michala prý zastřelil ve chvíli, kdy se obával, že mu vezme zbraň, Annu podle jeho verze zabil náhodný výstřel.
Soud této obhajobě neuvěřil. Za vraždu dostal doživotní trest, k němuž přibyl i další trest za nedovolené ozbrojování.
Jenže ani za mřížemi násilí neskončilo.
Ani doživotí ho nezastavilo
O několik let později se jméno Sokola Mjacaje znovu objevilo v titulcích. Tentokrát kvůli střelbě přímo ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Mjacaj zastřelil spoluvězně Arbena Lleshiho a dalšího muže zranil. Okolnosti incidentu vyvolaly otázky, jak se mohl odsouzený vrah dostat ke střelné zbrani v přísně střeženém zařízení. Případ znovu otevřel debatu o fungování albánského vězeňského systému.
Stín starší české tragédie
Vražda dvou českých turistů zároveň připomněla jiný případ, který dodnes nedává spát jejich blízkým.
Už v roce 2001 se ztratili v severní Albánii bratři Jan a Michal Pavelkovi spolu s kamarádkou Lenkou Tučkovou. Trojice studentů se vydala na vysokohorskou túru a beze stopy zmizela. Nenašla se jejich těla ani jediný věrohodné vysvětlení, co se s nimi stalo.
Rodiny organizovaly vlastní pátrací výpravy, kontaktovaly české úřady, albánskou policii a nakonec dokonce i lidi napojené na tamní mafii. Bez výsledku. Otec dvou pohřešovaných tehdy hořce poznamenal, že kdyby šlo o slavnou osobnost, vyšetřování by mělo úplně jinou prioritu.
V dalších letech se objevila řada teorií. Jedna z nich spojovala zmizení studentů s organizovaným obchodem s lidskými orgány, který měl po válce v Kosovu fungovat právě v odlehlých horských oblastech. Přímé důkazy ale nikdy nalezeny nebyly a případ zůstává dodnes otevřený.
Země dvou tváří
Příběh českých turistů ukazuje Albánii ve dvou zcela odlišných obrazech.
Na jedné straně stojí brutální vrah, který připravil o život dva nevinné lidi a ani doživotní trest z něj neudělal lepšího člověka. Na straně druhé tisíce obyčejných Albánců, kteří cítili potřebu omluvit se za čin, s nímž neměli nic společného.
Možná právě proto se na tuto tragédii nezapomíná ani po letech. Nejen kvůli zločinu samotnému, ale také kvůli mimořádné reakci celé společnosti. Přesto však sever albánských hor dodnes skrývá jedno české tajemství, které zůstává nevyřešené. A dokud se nenajde odpověď na osud tří studentů z roku 2001, bude mít pro řadu Čechů Albánie navždy dvě tváře.
Zdroje:
