Článek
Krátce po deváté hodině večerní zastavuje před budovou pošty nenápadná nákladní Avia s plachtou, v níž je vyříznutý otvor. Z auta se vysouvá žebřík a tři maskovaní muži rychle šplhají k otevřenému oknu. V mžiku jsou uvnitř. „Jeden z nich mě strhl k zemi, spoutal mi ruce a dal mi na hlavu tašku. Druhý kolegu praštil tak, že začal naříkat. Po několika minutách nářek ustal a já jsem myslela, že je mrtvý,“ popsala později u soudu pokladní Helena Baudyšová traumatizující zážitek. Druhý pokladní, Karel Molodčenko se pokusil vzdorovat, ale úder do hlavy ho rychle srazil k zemi. Lupiči jednají s chladnou precizností. Z otevřeného trezoru hrnou 28,5 milionu korun do připravených pytlů. Během několika minut je po všem. Vyskočí zpět oknem na plachtu dodávky a mizí v ukradené modré Škodě Favorit, kterou policie později najde opuštěnou v Praze 6. Nákladní Avia zůstává pod okny pošty jako němý svědek dokonale naplánované loupeže.
Nepolapitelní pachatelé
Policie se rychle pouští do vyšetřování. Po dvou měsících zadržuje tři zaměstnance firmy FT Elektro, která vlastnila použitou Avii. Důkazy proti nim jsou však jen nepřímé: pachové stopy z místa činu a z vozu, svědectví ženy, která je den po loupeži údajně viděla přenášet něco mezi auty a výsledek detektoru lži, který naznačuje, že trojice něco tají. Žádný z těchto důkazů není dostatečně pevný. V roce 2002 stanou podezřelí před soudem. Všichni vinu odmítají a jejich alibi potvrzují rodinní příslušníci. Obhajoba zpochybňuje pachové stopy, které nejsou v Česku považovány za přímý důkaz a poukazuje na chyby ve vyšetřování. Pražský městský soud v roce 1998 stíhání zastavuje, verdikt potvrzuje Vrchní soud a po několika odvoláních i Nejvyšší soud v roce 2003. Trojice je definitivně osvobozena. Uloupené peníze ani skuteční pachatelé nejsou nikdy nalezeni. V roce 2012 je případ po patnácti letech promlčen.
Pokladní jako obětní beránci
Zatímco lupiči unikají spravedlnosti, Česká pošta obrací svou pozornost na dva pokladní. Tři měsíce po loupeži jsou oba propuštěni s odůvodněním, že hrubě porušili bezpečnostní předpisy. Pošta jim vyčítá otevřené okno s mříží, odemčený trezor a přenosné poplašné zařízení, které leželo v zásuvce stolu místo aby jej měli na krku. Pokladní se brání, že otevírání oken byla běžná praxe kvůli špatné ventilaci. „Okno nešlo otevřít bez otevření mříže, a v místnosti bylo horko,“ argumentovali u soudu. Navíc tvrdili, že žádné explicitní zákazy otevírání oken neexistovaly, což později potvrzuje odsouzení jejich nadřízeného, který za křivou výpověď o existenci takového předpisu dostal v roce 2006 roční podmínku s odkladem na tři roky.
Soudy o výpovědi
Pokladní podávají žalobu na neplatnost výpovědí, kterou zpočátku vyhrávají u Obvodního soudu pro Prahu 3, ale Městský soud v Praze verdikt ruší. Po sedmi kolech přelíčení a devíti stáních, které trvají téměř šest let, soudy v roce 2003 definitivně potvrzují platnost výpovědí. Klíčovým argumentem je „intenzita zvlášť závažného porušení pracovních předpisů“, jak uvedla soudkyně Věra Hnaníčková. Podle soudu pokladní svým jednáním, tedy otevřením okna a absencí alarmu na krku, usnadnili lupičům přístup a znemožnili včasné přivolání pomoci. Pokladní v této části sporu neuspěli a zůstali bez zaměstnání.
Náhrada škody: Milionové břemeno
Paralelně s bojem o výpovědi čelí pokladní ještě vážnější žalobě od České pošty, která po nich vymáhala náhradu škody za ukradených 28,5 milionu korun. Pošta původně požadovala od každého 12,7 milionu korun, později navýšených na 25 milionů včetně úroků a soudních poplatků. Tato částka byla pro oba pokladníky, kteří po propuštění čelili finančním potížím, naprosto nedosažitelná. Soudní řízení o náhradě škody se táhlo 15 let a bylo poznamenáno značnými průtahy, což částku dále navyšovalo kvůli úrokům z prodlení ve výši 11 % ročně. Obvodní soud pro Prahu 6 nakonec v roce 2014 využívá ustanovení občanského zákoníku, které umožňuje snížení náhrady škody a ukládá každému pokladnímu zaplatit milion korun plus úroky, což činí přibližně dva miliony na osobu. Nejvyšší soud tento verdikt potvrzuje, čímž ukončuje dlouholetý spor. Navzdory odvoláním verdikt zůstává v platnosti.
Exekuce a boj o spravedlnost
Po pravomocném rozsudku začíná Česká pošta vymáhat dlužné částky prostřednictvím exekuce. V případě Heleny Baudyšové je exekuce úspěšná – podle mluvčího České pošty Matyáše Vitíka uhradila přes 2,9 milionu korun, což ji jako důchodkyni finančně vyčerpalo. Karel Molodčenko je na tom hůře – exekuce vymohla jen nepatrnou část dluhu. Soudní procesy s pokladníky vyvolaly vlnu kritiky. Mnozí poukazovali na to, že byli potrestáni přísněji než lupiči, kteří zůstali na svobodě. Postoj České pošty, která tvrdě trvala na vymáhání odškodného, byl rovněž kontroverzní. Právní experti považovali za neobvyklé, že zaměstnavatel požaduje tak vysokou částku od zaměstnanců, kteří byli přepadení během práce. Pošta však argumentovala tím, že pokladníci svou nedbalostí loupež usnadnili.
Největší česká poštovní loupež tak zůstává záhadou. Pachatelé, kteří si odnesli 28,5 milionu korun, unikli spravedlnosti, zatímco pokladníci, kteří byli spoutáni a ohroženi na životech, nesou tíhu finančních a osobních následků. Dlouholeté soudní tahanice, exekuce a psychická zátěž z nich udělaly oběti nejen loupeže, ale i systému, který je postavil do role viníků. Kauza je varovným příkladem toho, jak může spravedlnost někdy minout svůj cíl a zůstává jedním z nejzajímavějších kriminálních příběhů české historie.
Zdroje:
