Článek
Mezi lety 1962 a 1965 v Ústí nad Labem zemřelo 16 lidí na záhadnou a rychle smrtící nemoc. Až později se ukázalo, že viníkem byla mozkožravá améba – parazit, o kterém tehdy téměř nikdo neslyšel.
Neviditelný zabiják ve vodě
Jmenuje se Naegleria fowleri. Zní to skoro nevinně, ale jde o smrtícího mikroskopického prvoka, který se běžně vyskytuje v teplých, stojatých vodách – a pokud má špatné podmínky, živí se bakteriemi. Jakmile se však dostane do lidského nosu, vše se změní. Améba si prorazí cestu čichovým nervem až do mozku, kde začne doslova požírat mozkové buňky. Nemoc, kterou způsobuje – primární amébová meningoencefalitida (zkráceně PAM) – má úmrtnost přes 98 %. A právě ta si vyžádala životy mladých lidí v Ústí nad Labem.
Nevysvětlitelné záněty mozku
První případ se objevil 9. srpna 1962 u dvanáctiletého chlapce z Ústí nad Labem, který tentýž den v nemocnici zemřel. Příčinou smrti byl podle lékařů hnisavý zánět mozku a mozkových blan. Nicméně mikrobiologové a další specialisté, kteří byli k případu přizváni, nenalezli v organismu pacienta bakterie, které podobná onemocnění způsobují. O dva týdny později zemřela na stejné onemocnění patnáctiletá dívka z Ústí nad Labem. Začátkem září roku 1962 se další obětí stal šestnáctiletý chlapec ze Středočeského kraje. Na přelomu června a července 1963 zemřelo během dvou týdnů šest mladých lidí, většinou ve věku od osmi do osmnácti let. Jednou z obětí byla také pětadvacetiletá instruktorka plavání. Průběh nemoci byl ve všech případech velice rychlý a fatální.
Postupně se podařilo zjistit, že všechny oběti před onemocněním navštívily plavecký bazén v ústeckých Lázních dr. Vrbenského. Lázně byly označeny za možné ohnisko nákazy a uzavřeny. Hygienická kontrola však nedokázala odhalit žádnou příčinu, a tak byly po několika měsících znovu zpřístupněny veřejnosti. Na přelomu října a listopadu roku 1964 se během jediného týdne objevilo dalších pět úmrtí spojených s lázněmi Vrbenského. Nejmladší oběti bylo deset, nejstarší dvacet let. Lázně přešly z vodárensky upravované vody z řeky Labe na vodovodní zdroj a zavedla se přísná hygienická opatření. Přesto začátkem října 1965 zemřeli na nákazu další dva mladiství. Lázně byly opět uzavřeny a následně prošly rozsáhlou modernizací, po které už k žádnému dalšímu úmrtí ani nákaze nedošlo.
Skrytá hrozba za betonovou příčkou
Teprve v roce 1967 přinesl zásadní objev mladý český parazitolog Lubor Červa. Po pečlivém zkoumání mozkových tkání obětí dospěl k šokujícímu závěru. Za tragédií stojí améba Naegleria fowleri, kterou si mladí lidé nevědomky vnesli nosem do těla při koupání.
Zahraniční literatura už tehdy popisovala několik podobných případů, ale nikdy tak rozsáhlých. Červa jako první na světě vědecky potvrdil, že k nákaze může dojít i v umělém bazénu, nejen v přírodních vodách.
Skutečné překvapení ale přišlo v roce 1977. Při rutinním odběru vody z Vrbenského bazénu byl nalezen virulentní kmen Naegleria fowleri. O rok později se při vypuštění bazénu objevil skrytý problém: za betonovou příčkou, která zkracovala bazén z původní délky, se vytvořila dutina s prosakující vodou z řeky Labe. Voda se tam nehýbala, chlor se tam nedostal, což byla živná půda pro améby. Právě během plaveckých závodů, kdy se kvůli pravidlům zvyšovala hladina vody, se tato kontaminovaná voda dostala do hlavního prostoru bazénu. Zbytek byla otázka nešťastného potápění nebo skoků do vody, kdy se infekce mohla dostat nosem přímo do mozku.
Ústecká epidemie zůstává největší svého druhu – 16 obětí je doposud světovým „rekordem“. Červův výzkum zaujal i zahraniční vědce a přispěl k odhalení podobných případů, například v belgických Antverpách. Československo se tak, byť tragickým způsobem, zapsalo do dějin parazitologie.
Od té doby se v Česku objevily jen dva izolované případy PAM, oba po koupání v přírodních vodách ohřátých průmyslovými výpusty. A přestože je nemoc extrémně vzácná, experti varují: v teplé vodě s nedostatečnou dezinfekcí může améba přežívat i dnes.
