Článek
Po napadení Sovětského svazu zaplavily zemi výzvy k mobilizaci. To, že se k obraně vlasti budou hlásit muži, bylo samozřejmé, s ženami se počítalo spíše v zázemí. Ony se ale chtěly účastnit přímých bojů. Studentky, dělnice, absolventky leteckých kurzů Osoaviachimu i uprchlice z okupovaných území se hlásily jako dobrovolnice. Armáda je však se zbraní v ruce nasadit nechtěla. Změnu přinesla Marina Raskova, slavná letecká rekordmanka a hrdinka SSSR. Díky své autoritě a kontaktům přesvědčila Josifa Stalina, aby povolil vznik tří ženských leteckých pluků.
Odvážné dívky ve dvouplošnících
Rozkazem z 8. října 1941 byl založen 588. noční bombardovací letecký pluk, později přejmenovaný na 46. gardový tamaňský. Byl jediný, ve kterém nesloužil ani jeden muž. Raskova osobně vybírala dobrovolnice, často dívky ve věku 17 až 22 let a sháněla zkušené pilotky z civilního letectví. Výcvik probíhal v Engelsu u Saratova, kde se adeptky učily létat, navigovat a bombardovat za tmy na dvouplošnících Polikarpov U-2/Po-2. Tyto stroje byly bez radiového spojení, pancéřování či moderní výzbroje, ale zato extrémně manévrovatelné, nenáročné na údržbu a především tiché. Posádku dvoumístného stroje posádku tvořila pilotka a navigátorka. Letoun byl velice stabilní a jednoduchý na pilotáž. Nad letištěm stačilo vypnout motor a pustit řízení. Stroj dokázal přistát sám a dokonce lépe než někteří netalentovaní piloti. Pilotka při návratu z mise často půjčila řízení navigátorce, která se tak naučila stroj ovládat. Na navigátorky se zase vycvičily na vlastní přání některé dívky z pozemního personálu. I díky tomu se na konci války 46. pluk skládal ze čtyř letek, přestože svou pouť začínal v roce 1942 (tehdy 588. pluk) se dvěma letkami.
„Duňkin pluk“ vyráží do akce
Pod vedením Jevdokije „Duny“ Beršanské, po níž byl pluk přezdíván „Duňkin pluk“, vstoupily Noční čarodějnice do boje 27. května 1942. Jejich taktika byla jednoduchá, ale riskantní: s vypnutým motorem klouzaly nad nepřátelské pozice, shazovaly bomby z výšky 500 metrů a rychle unikaly, aby se vyhnuly světlometům a protiletecké palbě. Letouny U-2, původně školní stroje bez pancéřování, nesly bomby o váze 25–100 kg, zápalné nálože či letáky. Navzdory absenci moderních zaměřovačů bylo jejich bombardování překvapivě přesné.
Taktika nočního bombardování: Ticho, tma a smrt
Taktika spočívala v rušivých náletech na postavení německých pozemních jednotek, případně na polní letiště, které se mnohdy opakovaly po velkou část noci a nedovolily Němcům chvilku klidného spánku. Do dalšího dne takto napadený nepřítel vstupoval k smrti unaven a frustrován, což se negativně projevovalo na výsledcích jeho denního zaměstnání. Další parketou nočních pluků lehkých bombardérů byly přesné nálety například na nádraží s přítomností vojenských transportů nebo na sklady munice a paliva.
Do akce startovaly jednotlivé letouny pět až osm minut po sobě. Při rušivých náletech se stroje vracely několikrát na letiště pro nové pumy, případně dotankování paliva. Nasazené posádky zvládaly v extrémních případech provést až osm bojových vzletů během jedné noci v létě, v zimě, když jsou noci delší, to mohlo být až dvanáct vzletů. Frustrovaní němečtí vojáci přezdívali pluk Nachthexen – Noční čarodějnice – podle zvuku letounů, připomínajícího šum větru nebo šelest koštěte.
Život na frontě
Život v pluku byl extrémně náročný. Provozní podmínky byly drsné, letiště byla často jen provizorní, ohrožovaná nepřátelskou palbou. Zbrojířky manipulovaly s těžkými bombami, techničky opravovaly letouny v mrazech bez rukavic. Spánek byl vzácností, protože po nočních letech ženy často pokračovaly v práci přes den. Ztráty byly nevyhnutelné. Pluk ztratil 32 žen, včetně 13 pilotek a 10 navigátorek, a 28 letounů. Nejtragičtější byla noc 1. srpna 1943, kdy německý stíhač Messerschmitt Bf 110 sestřelil čtyři letouny. Přesto ženy nikdy neztratily odhodlání.
Od Kavkazu po Odru
Pluk se zúčastnil klíčových operací Velké vlastenecké války jako byla obrana Ordžonikidze a boje u řeky Těrek na Kavkaze, osvobození Novorossijska a prolomení Modré linie. Dívky nechyběly ani v bojích na Krymu, byly součástí operace Bagration v Bělorusku, likvidovaly německé jednotky v Polsku a účastnily se i závěrečně operace na Odře. Celkem pluk vykonal 23 672 bojových letů, svrhl téměř 3 miliony kilogramů bomb a způsobil značné škody nepřátelské infrastruktuře. Kromě bombardování zásoboval obklíčené jednotky, shazoval letáky a maskoval pohyby sovětských tanků.
Ocenění a odkaz
V roce 1943 byl pluk povýšen na „gardový“ a pojmenován „tamaňský“ za úspěchy na Tamaňském poloostrově. Získal Řád Rudé hvězdy a Řád Suvorova, 23 jeho příslušnic obdrželo titul Hrdina Sovětského svazu, pět posmrtně. Po válce byl pluk v říjnu 1945 rozpuštěn. Ženy se vrátily ke studiu nebo založily rodiny, ale jejich odkaz žije dál. Připomínají je památníky, muzea a píseň „Night Witches“ od skupiny Sabaton.
Zdroje:
