Článek
Za pár okamžiků se na obrazovce objevují další čtyři odpaly. V sále ztichne ruch, operátoři zvedají oči k podplukovníku Stanislavu Petrovovi, operačnímu důstojníkovi, který má v tu chvíli osud světa ve svých rukou. Jedno stisknutí tlačítka by spustilo odvetný jaderný útok a pravděpodobně rozpoutalo třetí světovou válku.
Petrov však zůstává klidný. Přemýšlí. Pět raket? To nedává smysl. Spojené státy by při útoku nasadily stovky, ne hrstku střel. Systém Oko, teprve rok v provozu, už dříve vykázal poruchy. Petrov si uvědomuje, že doktrína vzájemného zničení – základ studené války – by odrazovala od takto omezeného útoku. Žádá křížovou kontrolu dat z pozemních radarů a dalších zdrojů. Čas běží. Rakety, pokud by byly skutečné, dopadnou za necelou půlhodinu.
Po osmnácti minutách napětí přichází úleva – radary nic nezachytily. Petrov označuje poplach za falešný. Pozdější vyšetřování odhalí, že družice systému Oko špatně vyhodnotila odraz slunečních paprsků od vysoké oblačnosti. Petrovovo rozhodnutí, založené na intuici a logice, odvrátilo katastrofu.
Napjatá doba studené války
Rok 1983 patřil k nejnapjatějším momentům studené války. Tři týdny před incidentem sestřelil sovětský stíhač korejské civilní letadlo, které omylem vletělo do sovětského vzdušného prostoru. Zahynulo všech 269 lidí na palubě, včetně amerického kongresmana Larryho McDonalda. Sovětské vedení, přesvědčené o špionážní misi, incident obhajovalo, což vyostřilo vztahy se Západem. Americký prezident Ronald Reagan mezitím prosazoval Strategickou obrannou iniciativu, přezdívanou „Hvězdné války“, a Sověti se obávali, že USA plánují překvapivý jaderný útok. Sovětská špionážní operace RJAN (Raketno Jaděrnoje Napaděnije) sledovala každý náznak takové přípravy – od dovozu pizzy do Pentagonu po pohyby amerických bombardérů.
V této atmosféře paranoie a nedůvěry seděl Petrov v bunkru. Jeho rozhodnutí nebylo jen technické – bylo to lidské. „Měl jsem divný pocit v žaludku,“ přiznal později. „Pět raket? Proč by útočili jen pěti, když mají tisíce?“ Petrov, s civilním technickým vzděláním, se nenechal strhnout panikou ani přísným protokolem, který nařizoval okamžitě hlásit poplach nadřízeným. Místo toho se spolehl na svůj úsudek.
Nepohodlný hrdina
Petrovovo rozhodnutí nebylo bez následků. Zpočátku ho generál Jurij Votincev pochválil za správný postup. Brzy se však stal nepohodlným. Odhalil nedostatky systému Oko, na kterém pracovali vlivní vědci, a někteří pochybovali, zda by v případě skutečného útoku jednal dost rychle. Přeložili ho na méně významnou pozici a v roce 1984 odešel do předčasného důchodu. Později pečoval o svou ženu, která bojovala s rakovinou a žil skromně ve Frjazině, kde v také v roce 2017 ve věku 77 let zemřel.
O incidentu se svět dozvěděl až v roce 1998, kdy Votincev publikoval své paměti. Petrov se stal mediální hvězdou a získal několik mezinárodních ocenění, včetně ceny německých médií v roce 2012. Sám se ale za hrdinu nepovažoval. „Dělal jsem svou práci. Byl jsem na správném místě ve správný čas,“ řekl v dokumentu „Červené tlačítko a muž, který zachránil svět“. Jeho žena o události deset let nevěděla. „Co jsi udělal?“ ptala se. „Nic,“ odpověděl.
V roce 2025, kdy napětí mezi velmocemi opět roste, zůstává otázka jaderného konfliktu palčivá. Rusko pod vedením Vladimira Putina hrozí použitím jaderných zbraní v souvislosti s válkou na Ukrajině. Zvýšená aktivita na ruském testovacím polygonu v Nové zemi, jak upozorňují satelitní snímky, vyvolává obavy. Studie, jako ta od RAND Corporation, varují, že umělá inteligence v bezpečnostních systémech může vést k chybám podobným těm z roku 1983, jen s tím rozdílem, že dnes by reakční doba mohla být ještě kratší.
Petrovovo rozhodnutí ukazuje, jak důležitý je lidský faktor. Počítače mohou selhat, systémy mohou být nedokonalé, ale kritické myšlení a odvaha zůstávají klíčové. „Jsme chytřejší než počítače. My jsme je vytvořili,“ řekl Petrov. Jeho příběh připomíná, že i v nejnapjatějších chvílích může jeden člověk s „divným pocitem v žaludku“ zastavit katastrofu.
Dnes, kdy technologie pokročily a svět čelí novým hrozbám, je Petrovova lekce aktuálnější, než kdy dřív. Kdo bude dalším Petrovem, až počítač znovu zahlásí „Útok!“?
Zdroje:
