Článek
Vše začalo 6. června 2014, kdy v Lužické nemocnici v Rumburku zemřela sedmdesátiletá pacientka na zástavu srdce. Lékař Petr Vondráček, který na případ upozornil, jí nechal odebrat krev. Testy odhalily vysokou hladinu draslíku. Ten měl podle prvotního posudku způsobit srdeční arytmii. Vedení nemocnice podalo trestní oznámení na Věru Marešovou, tehdy padesátiletou zdravotní sestru, která měla pacientce draslík podat. Policie Marešovou 22. srpna 2014 obvinila z vraždy a vzala ji do vazby. Brzy se vyšetřování rozšířilo na další úmrtí na jednotce intenzivní péče, přičemž státní zástupce František Stibor prošetřoval celkem jedenáct případů. Marešová byla nakonec obviněna ze šesti vražd, přičemž žalobce tvrdil, že podávala těžce nemocným pacientům smrtící dávky draslíku, aby si ulehčila práci. Tento motiv byl později zpochybněn psycholožkou, která na Marešovou vypracovala posudek a označila jej za nepravděpodobný. Marešová strávila ve vazbě dvě období: od srpna do září 2014 a poté od listopadu 2014 do prosince 2015, celkem 429 dní. Mezitím se případ stal mediální senzací, což pro ni znamenalo obrovský tlak. „Byla jsem v nesprávný čas na nesprávném místě s nesprávnými lidmi,“ uvedla později u soudu.
Sporné posudky a soudní drama
Soudní proces začal v červnu 2015 a odhalil zásadní rozpory v důkazech. Obžaloba se opírala o znalecký posudek Radka Matlacha a Jiřího Závodského, podle kterého pacienti zemřeli na otravu draslíkem podaným přímo do žíly. Tento posudek však zpochybnila obhajoba prostřednictvím svého znalce Zdeňka Šňupárka, který uvedl, že pacienti byli ve vážném zdravotním stavu a jejich úmrtí byla očekávatelná. Krajský soud v Ústí nad Labem si nechal vypracovat revizní posudek od lékařů z Fakultní nemocnice v Olomouci, který byl pro obžalobu zničující. Znalci označili původní posudek za „diletantský“ a uvedli, že vysoká hladina draslíku mohla být důsledkem posmrtných změn v těle, nikoliv vražedného záměru. Kritizovali rovněž nekvalitní provedení pitev a zpochybnili příčinnou souvislost mezi draslíkem a smrtí. Například u jedné z pacientek nebylo ani jisté, zda ji Marešová ošetřovala a u jiné mohla být hladina draslíku ovlivněna šestihodinovou prodlevou při odběru vzorku. V lednu 2016 soudce Roman Felzmann Marešovou zprostil obžaloby s tím, že neexistují jednoznačné důkazy o její vině. „Posouzení příčiny smrti je ryze odborná otázka, ke které soud nemůže přidávat subjektivní závěry,“ uvedl. Státní zástupkyně Renata Brabencová se odvolala, ale pražský Vrchní soud v roce 2016 verdikt potvrdil, čímž se rozsudek stal pravomocným. Matlach a Závodský, autoři původního posudku, čelili kritice a hrozilo jim disciplinární řízení, ačkoliv podle dostupných informací k němu nedošlo.
Přetížená sestra a systémové selhání
Revizní posudek odhalil i další znepokojující skutečnosti. Marešová byla dlouhodobě přetěžována, když v roce 2014 odpracovala až 255 hodin měsíčně, což překračovalo zákonný limit o desítky hodin. Například v květnu 2014 strávila v práci 63,75 hodin týdně, což podle znalců mohlo vést k chybám z nedbalosti, například při přípravě infuze. „Vzhledem k pracovní zátěži lze předpokládat nedbalostní jednání,“ uvedli olomoučtí lékaři. Zároveň konstatovali, že zdravotnická dokumentace v nemocnici byla na nízké úrovni, což je v českých nemocnicích běžné, ale v tomto případě nebylo důvodem k obvinění. Tento aspekt poukázal na systémové problémy v nemocnici, jako je nedostatečná kontrola léků a přetěžování personálu. Bývalý ředitel nemocnice Darek Šváb přiznal, že podezřelá úmrtí mohla odhalit dřívější bdělost personálu, ale zároveň obhajoval postupy nemocnice. Po kauze v čele nemocnice skončil.
Boj o odškodnění
Po osvobození se Marešová rozhodla žádat od státu odškodné za nezákonné stíhání, které zničilo její psychický stav, pověst a kariéru. Požadovala pět milionů korun, z toho 1,9 milionu za ztížení společenského uplatnění, zbytek za ušlý zisk, náklady na posudky a nezákonné stíhání. Ministerstvo spravedlnosti uznalo její nárok, ale přiznalo pouze jeden milion, z toho 272 tisíc za nezákonné stíhání. Vyšetřování trvalo 299 dnů, soudní proces dalších 214 dnů. Marešová byla dvakrát ve vazbě, strávila v ní celkem 429 dnů.
Případ Věry Marešové je varováním před unáhlenými závěry a spornými důkazy. Absence přímých důkazů, sporné znalecké posudky a nedostatečná pitva ukázaly, jak křehká může být spravedlnost. Navíc odhalil problémy v českém zdravotnictví, jako je přetěžování personálu a laxní dokumentace.
Zdroje:
