Článek
Ti dva se přátelili od studentských let, sdíleli lásku k divadlu a navzájem si pomáhali v životě i na jevišti.
Mladý Josef Kemr, syn ševce a švadleny, vystudoval obchodní akademii, protože otec si nepřál, aby se věnoval umění. Místo toho pracoval jako prodavač, číšník nebo elektromontér a přivydělával si brigádami. Kamarád Rudolf Hrušínský ho prý k divadlu lákal při vykládání vagónu s bramborami. Jeho babička Anna Budínská-Červíčková vlastnila kočovnou divadelní společnost, a tak ji vnuk přesvědčil, aby ho i s Josefem vzala. Tím se jejich přátelství ještě víc utužilo a Hrušínský rád vzpomínal, jak si dlouhá léta vzájemně pomáhali.
Přátelé na život a na smrt
Pro silně věřícího Josefa Kemra byl v životě nejdůležitější Bůh a hned za ním herectví. Oba přátelé pro divadlo dýchali a jeden za druhého by dali ruku do ohně. Kemr Hrušínského dokonce obdivoval natolik, že během rekonstrukce Národního divadla v 80. letech nechal ze svého rodinného zlata vyrobit tři hřeby, na kterých byly vedle jeho iniciál také inicály jeho ženy Evy a právě Rudolfa. Dělníci pak hřeby, které měly symbolizovat jejich věčné spojení, vtloukli do trámů opony. Oba byli vynikající herci, excelovali v Národním divadle i ve filmu. Hrušínský v rolích jako ve Vesničko má středisková nebo Spalovač mrtvol. Kemr zářil v Šíleně smutné princezně, S čerty nejsou žerty nebo jako děda Komárek v Na samotě u lesa. Za celoživotní dílo získal Thálii i Českého lva.
Na rozdíl od svého nejlepšího přítele Josef Kemr neměl štěstí na ženy. V jednom rozhovoru prozradil, že jeho největší životní zklamání souviselo s láskou. „Miloval jsem jednu ženu, jenže byla vdaná. Velmi jsem toužil, aby se rozvedla, ale nestalo se to,“ přiznal, nikdy ale neprozradil jméno své osudové lásky. Mezi ženami si tedy vybírat nemohl, a tak první, která opětovala jeho city, s ním skončila před oltářem. Herečka a divadelní režisérka Eva Fousková byla jeho přesným opakem. Komunistka, která upřímně věřila, že je stát v nejlepších rukou, proti muži, jenž byl celým svým bytím pravověrným křesťanem.
Osudový žert
Ale pak přišel zlom. Kemr ovdověl a po čase se zamiloval do mladé divadelní inspicientky a herečky Mariky Skopalové, sestry herce Svatopluka Skopala. Milovali se, vyměnili si prstýnky, ale nikdy se nevzali. Kemr pro ni dokonce připravil místo ve svém hrobě na pražské Šárce.
Jednoho dne v divadle Hrušínský, který se ženami rád laškoval a provokoval je, Mariku v žertu poplácal po zadku. Pro většinu mužů by to byla přehlédnutelná maličkost, ale pro hluboce věřícího, introvertního a zásadového Kemra to byl konec. „Byl to pořádný konflikt, došlo i na facky,“ vzpomínala herečka Jiřina Švorcová. Kemr, tichý podivín, se velmi rozzlobil. Okolí a kolegové brali Hrušínského žert jako „žabomyší válku“, ale Kemr to nemohl přenést přes srdce. Od té doby spolu nepromluvili. Hrušínský se prý snažil usmířit, ale marně.
Poslední Kemrovy roky byly těžké. Vášnivý kuřák dostal rakovinu žaludku, rychle hubnul, nemohl polykat. O bolesti raději mlčel, nechtěl obtěžovat. Zemřel v lednu 1995 v 72 letech, rok po Rudolfu Hrušínském.
Zdroje:
