Článek
Dne 30. července 1993 zasáhl rušnou čtvrť Sarajeva minometný granát vypálený bosenskosrbskými jednotkami. Mezi oběťmi byla rodina Hadžimuratovićových. Matka Elvira se zoufale snažila ochránit své dvě dcery, když zalehla jejich těla. Tříletá Medina přežila téměř bez zranění, ale Elvira a pětiletá Irma zaplatily nejvyšší cenu. Elvira na místě zemřela, Irma utrpěla devastující zranění hlavy, páteře a břicha. V přetížené sarajevské nemocnici Koševo se zoufale snažil zachránit její život mladý chirurg Edib Jaganjac. Operace se podařila, ale nedostatek léků a přístrojů, běžných v každé jiné nemocnici, všechno zvrátil. V té chvíli ještě stačilo Irmu dostat ze Sarajeva do jakékoliv nemocnice a mohla žít. Ze Sarajeva ale vedla jen jediná cesta, letecká.
Jaganjac se snaží zajistit Irminu evakuaci. U zástupců mezinárodních organizací naráží na byrokracii, nepochopení až cynismus – vždyť ani není jisté, že by dívenka let přežila. Podaří se mu zburcovat novináře působící v obleženém městě.„Je pravda, že OSN brzdí Irmin transport, protože je muslimka?“ ptá se jeden z nich. Co odpovědět? „Irma je příliš maličká, než aby věděla, co jsou to Srbové, Chorvati a muslimové. Neví ani, co je mír, protože pamatuje jen válku,“ říká chirurg.
Začíná souboj s byrokracií OSN, nechutí mezinárodních organizací a západních vlád, které nechtějí riskovat problémy s narušováním embarga.Nakonec zvítězila lidskost těch nejcyničtějších pozorovatelů válek. Lékaři přesvědčili novináře světových televizí, aby o příběhu malé umírající Irmy natočili několik reportáží. Příběh jejího umírání a lidské lhostejnosti politiků zasáhl celý svět.Britský premiér John Major nakonec vyslal do Sarajeva vojenský speciál, který během dvou hodin dopravil umírající holčičku do Londýna. Příliš pozdě. Britští lékaři jí dokázali prodloužit život jen o jeden rok. Boj o Irminu záchranu ale otevřel cestu pro evakuaci stovek dalších zraněných.
Boj o záchranu: Média versus byrokracie
Tento okamžik odstartoval „Operaci Irma“, sérii leteckých evakuací, která během několika měsíců zachránila stovky zraněných Sarajevanů. Země jako Švédsko, Irsko, Česká republika či Francie nabídly nemocniční lůžka a program získal obrovskou pozornost. Přesto se nad ním vznášel stín kontroverze.
Kritika a otázky spravedlnosti
Operace Irma zachránila životy, ale nevyhnula se kritice. Mnozí poukazovali na to, že evakuace pomohly jen hrstce lidí, zatímco tisíce dalších zraněných, včetně desítek tisíc dětí, zůstávaly v Sarajevu bez pomoci. Objevila se i obvinění, že někteří evakuovaní byli zranění bojovníci nebo že se na seznamy dostali díky úplatkům.
Další kritika směřovala k motivaci britské vlády a médií. Někteří označili Operaci Irma za mediální a politickou hru, která měla odvrátit pozornost od váhavého postoje Západu k bosenské válce. Záchranáři sami žertovali, že „IRMA“ znamená „Instantní reakce na mediální pozornost“.
Tragický konec Sarajevské princezny
Navzdory veškerému úsilí Irma svůj boj prohrála. Po dvaceti měsících na jednotce intenzivní péče v Londýně podlehla v dubnu 1995 sepsi. Bylo jí pouhých sedm let.
Edib Jaganjac, který Irmu operoval, později uprchl do České republiky, kde dodnes působí jako chirurg v pražské nemocnici Motol. Svůj příběh z obléhaného Sarajeva popsal v knize Sarajevská princezna, která se stala světovým bestsellerem. Na počátku konfliktu dostal manželku a děti ze Sarajeva poté, co jeho mladší dcerku málem na ulici zastřelil srbský ostřelovač. Sám zůstal, přesvědčený, že je už neuvidí. Že v tomhle šíleném městě, na něž den co den dopadaly stovky granátů z kopců obsazených Srby, zahyne. Bez ohledu na riziko začal kouřit: „Každému by udělalo radost, kdyby mu někdo zaručil, že jednou umře na rakovinu a nepřijde o život teď tady ve válce.“ V nemocnici, kde pracoval, zůstalo jen pět chirurgů, muslimové i Srbové. Operovali neustávající příval raněných. Bez světla, bez léků, bez proudu, když došla nafta do agregátů. O hladu, bez spánku.
Jeho autobiografický román není jen vzpomínkou na Irmu, ale také silným protiválečným poselstvím. Jaganjac v něm popisuje nejen hrůzy války, ale i odvahu, přátelství a víru v lidskost, která přetrvala i v těch nejtemnejších časech.
Lekce pro dnešek
Příběh Irmy Hadžimuratović připomíná, jak snadno může lidská lhostejnost prodloužit utrpení nevinných. Zároveň ukazuje sílu médií a veřejného tlaku, které mohou donutit politiky k akci. V době, kdy svět čelí novým konfliktům, jako je válka na Ukrajině, zůstává Irmin odkaz aktuální. Jaganjacova kniha, napsaná v Praze, není jen vzpomínkou na minulost, ale varováním před nenávistí a dezinformacemi, které války podněcují.
Zdroje:
