Článek
Narodila se v roce 1931 v malých Kvíčovicích jako Štěpánka Hubáčková. Její dětství v Heřmanově Městci nebylo žádnou idylkou. Otec, švec a alkoholik, vládl domácnosti tvrdou rukou. Strach z něj provázel malou Štěpánku i její matku. „Občas jsme se s bratříčkem museli před tatínkem schovávat,“ svěřila se později v rozhovoru. Matka, která pracovala v továrně, se kvůli manželově chování dokonce pokusila o sebevraždu. Jediným světlem v temnotě byla pro Štěpánku babička a mladší bratr Jan, který tragicky zemřel v pouhých deseti letech při explozi nalezeného granátu krátce po válce. Trauma z jeho smrti provázelo Štěpánku celým životem.
Po rozvodu rodičů se s matkou přestěhovaly do České Lípy a později do Děčína. Štěpánka se snažila najít útěchu v knihách a snila o studiu herectví. Vystudovala obchodní akademii a krátce pracovala na Ministerstvu zahraničí. Tajně složila zkoušky na DAMU, kde začala její cesta za uměleckými sny – a také první velké životní zklamání.
Herecká dráha a pohádkový svět
Na DAMU se Štěpánka seznámila s hercem Petrem Haničincem, svým prvním manželem. Z jejich manželství, které označila spíše za přátelství než lásku, se narodila dcera Alexandra. Mezitím dostávala herecké role mladých komsomolek a dělnic, které jí neseděly, a tak jí bylo doporučeno, aby se věnovala něčemu jinému, protože prý postrádá talent. Štěpánka se nevzdala a přešla na studium dramaturgie. Pak přišla nabídka, která změnila vše – moderování dětských pořadů Československé televize.
V roce 1953 se poprvé objevila na obrazovkách a brzy se stala milovanou „Štěpánkou“ dětí po celé republice. Její pořady, jako Dobrý den, Štěpánko nebo Malý televizní kabaret, provázely pohádkové postavičky – čertík Bertík, medvídek Emánek, Kačenka či Kuťásek s Kutilkou. Štěpánka dokázala s lehkostí a přirozeností vytvořit kouzlo, které děti zbožňovaly. „Cítila jsem se, jako bych zase byla malá holka, co si hraje na dvorku a vymýšlí příběhy,“ vzpomínala na své začátky v televizi.
Osobní démoni a rozpadlá manželství
Zatímco na obrazovce zářila, v soukromí se potýkala s mnoha ranami osudu. První manželství s Petrem Haničincem skončilo rozvodem po třech letech. Druhé manželství s režisérem Janem Valáškem, otcem jejího syna Jana, bylo poznamenáno jeho žárlivostí a zdravotními problémy. Když se rozváděli, Valášek onemocněl těžkou ledvinovou chorobou a později zemřel na mozkovou mrtvici. Štěpánka se z těchto ran psychicky zhroutila a musela být krátce hospitalizována na psychiatrii.
Skutečné štěstí našla až s třetím manželem, hercem Janem Přeučilem. Jejich láska začala v roce 1968 během natáčení pohádky a v roce 1971 se vzali. „Když jsme spolu začali žít, řekla mi, že už by se nechtěla vdávat potřetí, ale mě by si vzala,“ vzpomínal Přeučil. Svatba na Staroměstské radnici přilákala davy fanoušků, zejména dětí, které Štěpánku zbožňovaly. I přes lásku a podporu manžela však Štěpánku pronásledovaly deprese a stín minulosti.
Nepřítel režimu
Největší ránu zasadil Štěpánce osud v 70. letech, kdy její dcera Alexandra uzavřela manželství se signatářem Charty 77 a emigrovala do Vídně. Tento krok znamenal pro Štěpánku nejen odloučení od dcery a vnoučat, ale také konec její televizní kariéry. StB ji označila za „nepřítele režimu“, její pořady byly zrušeny a ona sama se ocitla na okraji společnosti. „Přestala se vídat s přáteli. Jedinou náplní její práce byly zájezdové pořady pro děti,“ popsal Přeučil. Samota a ztráta kariéry ji psychicky ničily. Deprese, kterým čelila, se prohlubovaly a Štěpánka začala hledat útěchu v alkoholu.
Po sametové revoluci v roce 1989 dostala šanci vrátit se na obrazovky, ale doba se změnila. Diváci toužili po nových tvářích a moderních formátech. Nabídky na role „tety Štěpánky“ nebo „babičky Štěpánky“ odmítala, protože si nechtěla připustit, že stárne. „Chtěla být pořád tou Štěpánkou, kterou milovaly děti,“ řekl Přeučil. Čertík Bertík, její věrný společník, už také ztratil své kouzlo.
Tragický konec pohádkové královny
Na sklonku života se Štěpánčiny zdravotní problémy zhoršovaly. Trápily ji závratě, nízký tlak a psychická labilita. Léky, které užívala na deprese, kombinovala s alkoholem, což její stav jen zhoršovalo. V roce 1999 převzala prestižní cenu Thálie a vstoupila do Síně slávy, ale ani tato pocta nedokázala zaplnit prázdnotu, kterou cítila. „Jsou dny, kdy se směju a snažím se rozdávat radost, ale uvnitř si připadám neuvěřitelně prázdná,“ přiznala v jednom z posledních rozhovorů.
Její život ukončila tragická nehoda 27. října 1999. Manžel Jan Přeučil ji našel doma mrtvou poté, co se vrátil z natáčení. Ležela nehybně u radiátoru, kam zřejmě upadla v důsledku závratí a nízkého tlaku. Oficiální zpráva hovořila o nešťastné nehodě, ale kombinace léků a alkoholu mohla hrát roli. Štěpánce bylo 68 let.
Zdroje:
