Článek
Alžběta Pomořanská se narodila kolem roku 1347 jako dcera pomořanského vévody Bogislava V. a princezny Alžběty, vnučky polského krále Kazimíra Velikého. V roce 1363, ve svých šestnácti letech, vstoupila do manželství s o třicet let starším Karlem IV. v Krakově. Tento sňatek, stejně jako všechny Karlovy předchozí svazky, měl jasný politický cíl – upevnit spojenectví mezi českou korunou, Pomořanskem a Polskem. Přestože byla Alžběta mladá, svou energií, temperamentem a fyzickou zdatností se odlišovala od typických šlechtičen své doby. Krátce po svatbě, 18. června 1363, byla v Praze korunována českou královnou arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Zajímavostí je, že jen několik dní před tím byl korunován dvouletý Václav, Karlův syn z předchozího manželství, čímž si Karel zajistil nástupnictví. Alžbětina korunovace na císařovnu v roce 1369 pak podtrhla její význam na evropské scéně. Stala se teprve druhou českou císařovnou po Anně Svídnické.
Síla, která ohromovala
Alžběta Pomořanská se do historie zapsala nejen jako manželka císaře, ale také díky své pověstné fyzické síle. Dobový kronikář Beneš Krabice z Weitmile s obdivem popisuje, jak tato statná žena dokázala před zraky dvořanů ohýbat podkovy, lámat nože a trhat rytířské pancíře. „Od dob Libuše nebylo v Čechách silnější ženy,“ šířila se pověst. Ačkoliv někteří historici spekulují, že podkovy mohly být záměrně upraveny kováři, Alžbětin fyzický výkon byl nepopiratelný. Její síla pravděpodobně pramenila z tvrdého tělesného výcviku, který připomínal spíše výchovu mladých šlechticů – skákání, šplhání, střelba z luku či jízda na koni. Přestože byla Alžběta fyzicky impozantní, kronikáři zdůrazňují i její skromnost. Své schopnosti prý předváděla jen na příkaz císaře a svou sílu připisovala Boží vůli. Tato kombinace síly a pokory z ní činila výjimečnou osobnost, která fascinuje i po staletích.
Harmonické manželství a plodná královna
Manželství Alžběty a Karla IV. bylo podle všeho harmonické a láskyplné. Historik František Kavka dokonce tvrdí, že k Alžbětě měl Karel ze všech svých manželek největší respekt. Společně zplodili šest dětí, z nichž nejznámější jsou dcera Anna Lucemburská, pozdější anglická královna, a syn Zikmund Lucemburský, budoucí uherský a český král. Alžběta byla nejplodnější z Karlových manželek, přestože vztahy mezi nevlastními sourozenci, zejména s Václavem IV., nebyly vždy ideální. Alžbětina zbožnost se projevila zejména v roce 1371, kdy Karel vážně onemocněl. Alžběta tehdy podnikla pěší pouť z Karlštejna do svatovítské katedrály, aby se modlila za jeho uzdravení a přinesla chrámu štědré dary. Tento čin ukazuje nejen její víru, ale i hlubokou oddanost manželovi.
Zranění, které poznamenalo její tvář
Alžbětin život však nebyl bez útrap. Podle lékaře Jiřího Ramby utrpěla v dětství vážný úraz – zlomeninu kloubního výběžku dolní čelisti, pravděpodobně mezi 12. a 15. rokem. Tento úraz způsobil asymetrii její brady a čelisti, což ovlivnilo její vzhled i způsob žvýkání. Přesto se mohla pyšnit téměř dokonalým chrupem, což bylo ve středověku vzácností. Exhumace jejích pozůstatků v roce 1986 odhalila nejen tuto anomálii, ale i kuriózní záměnu – Alžbětina kostra byla omylem uložena v rakvi Václava IV. Teprve po důkladném průzkumu v roce 1991 byly její ostatky řádně uloženy.
Po Karlově smrti v roce 1378 se Alžběta, tehdy teprve jednatřicetiletá, stáhla do ústraní. Postupně opustila Prahu a usadila se v Mělníku a později v Hradci Králové, kde v roce 1393 zemřela. Její věrnost Karlově památce byla neochvějná, nikdy znovu neprovdala. Alžběta Pomořanská zůstává jednou z nejbarvitějšících postav českých dějin. Její síla, zbožnost a oddanost z ní udělaly nejen milovanou císařovnu, ale i legendu, která inspirovala umělce i historiky. Dodnes ji můžeme spatřit na mozaice Posledního soudu na Zlaté bráně svatovítské katedrály, kde klečí po boku Karla IV. jako symbol věrnosti a síly.
Zdroje:
