Článek
Teta Maňula se starala o hospodářství. Chovali krávy, husy, slepice, králíky, občas mívali psa a živili několik toulavých koček. Během letních měsíců k nim jezdili její dva bratři s rodinami, zbytek roku zůstávala sama jen se svou matkou. Té jsem se vždycky trochu bála. Na nás děcka křičela a na Maňulu někdy taky. Pak jsem ji vídávala s kapesníkem postávat u plotu. Jen tak koukala a po tvářích jí stékaly slzy. Nikdy jsem nenašla odvahu se jí zeptat přímo, a proto jsem zašla za babičkou, která samozřejmě všechno o všech věděla.
Maňula byla spolužačka mého tatínka spolužačka. Úplně normální holka, dobře se učila a po zdravotnické škole chtěla jít dál studovat do Bratislavy. V prváku byli se školou na lyžařském výcviku na nedaleké Kubínské holi. Měli zajištěné ubytování i stravování, sněhu bylo dost, a navíc se sešla skvělá parta. Maňula se prý zakoukala do jednoho spolužáka. A nejen zakoukala, jak posléze tvrdila její matka. Když se vrátili z výcviku na svou dceru křičela, nadávala jí do děvek a přes celé náměstí ji táhla ke gynekologovi, aby zjistil, jestli je ještě panna. Byla a zřejmě jí zůstala. Nábožensky smýšlející obyvatelstvo pokrytecky přihlíželo, Maňuly se nikdo nezastal. Naopak. Ostuda se s ní táhla minimálně další desetiletí.
„Proč to udělala,“ ptala jsem se s naivitou čtrnáctileté leté puberťačky, kterou vychovávali velmi liberální rodiče. „Ona jí neměla ráda?“
„Asi svým způsobem měla a má,“ odpověděla mi babička. „Jenže věděla, že starší synové odejdou a ona potřebovala někoho, kdo se postará o ni a o hospodářství.“
Divila jsem se, že Maňula neodešla jinam. Jako zdravotní sestra by neměla problém se uživit a časem by si určitě našla někoho, kdo by ji měl rád. Na ostudu se sice zapomnělo, ale ne natolik, aby se příběh v patřičném podání nedonesl dvěma mužům, kteří o Maňulu projevili v průběhu let zájem. Ve slovenském katolickém maloměstě v 70. letech minulého století, ale pánové nevěstu s pošramocenou pověstí odmítli. A tak Maňula zůstala. Rezignovala na svůj život a poslouchala dál svou despotickou matku. Nikdy nenašla odvahu se vzepřít a nikoho, kdo by jí podal pomocnou ruku. Její příběh se stal veřejným tajemstvím, o kterém se ani nešeptá.
