Článek
Bylo pozdní odpoledne 8. června 1972, když z letiště v Mariánských Lázních vzlétl malý letoun L-410 společnosti Slov- Air s registrační značkou OK-ADN. Na palubě bylo kromě posádky celkem 15 cestujících, mezi nimi i lidé, jejichž cílem nebyla Praha, ale západní Německo.
Letadlo krátce po vzletu ovládla skupina deseti lidí z pražského undergroundu ve věku mezi 18 a 23 lety. Vedl je Lubomír Adamica, který byl od začátku roku 1969 do května 1971 v emigraci. Procestoval Hamburk, New York, San Francisco i Havaj. Všichni žili v prostředí alternativní kultury, poslouchali The Plastic People of the Universe a chtěli na Západ.
Zbraně na palubu propašovali únosci v dětském kočárku a v osobních věcech. Dvě pistole, ukradené otci jedné z dívek, který sloužil u Veřejné bezpečnosti, unikly bezpečnostní kontrole. Na malém regionálním letišti totiž chyběl detektor kovů. Zbytek zbraní? Skleněné lahve Coca-Coly. Jednoduché, ale v rukou odhodlaných mladých lidí smrtelně nebezpečné.
Přistání u Weidenu
Krátce po startu, v 16:04, dal Adamica signál k akci. Únosci zaútočili na cestující skleněnými láhvemi Coca-Coly. Domnívali se totiž, že je v letadle ozbrojený příslušník SNB. Adamica se svým komplicem vnikli do kokpitu, kde Adamica namířil zbraň na kapitána Mičicu a vyzval ho, aby změnil kurz do NSR. Během potyčky, jejíž přesný průběh zůstává nejasný, Adamica zastřelil kapitána ranou do krku. Druhý pilot Dominik Chrobák, tehdy na svém prvním ostrém letu na L-410, převzal řízení a po 26 minutách přistál na malém letišti u bavorského Weidenu.
Část únosců uprchla, ale brzy všechny zadržela německá policie. Kapitán Mičica byl na místě prohlášen za mrtvého. Chrobák a další cestující, včetně konstruktéra letounu Ladislava Smrčka, poskytli svědectví a po třech dnech se vrátili do Československa.
Osudy únosců a soudní epilog
Lubomír Adamica, považovaný za vůdce, spáchal 14. ledna 1973 ve vazbě sebevraždu oběšením. Jeho dopis na rozloučenou vyjadřoval lítost a obsahoval záhadnou větu: „Nevěřte ničemu, co slyšíte, a polovině toho, co víte.“ Zbývajících devět únosců stanulo v červnu 1973 před soudem ve Weidenu. Byli obviněni podle zpřísněného spolkového zákona o leteckých únosech a odsouzeni k trestům od 3 do 7 let vězení. Někteří byli propuštěni po odpykání poloviny trestu, ale do Československa se vrátit nemohli. Milost jim udělil až prezident Václav Havel v roce 1990. Většina únosců zemřela v Německu.
Spor o výstřel: Vražda, nebo nehoda?
Klíčovou otázkou zůstává, zda byl výstřel, který zabil Mičicu, úmyslný. Podle obžaloby německého prokurátora Wilhelma Meiera šlo o úmyslný čin, motivovaný snahou prosadit únos za každou cenu. Adamica údajně střelil Mičicu z bezprostřední blízkosti poté, co se kapitán bránil a cestující Klementis se pokusil Adamicu odtáhnout. Tuto verzi podporuje výpověď druhého pilota, který popsal, jak Adamica křičel a okamžitě po vyhrožování střelil.
Na druhou stranu někteří svědci a pozdější analýzy naznačují, že šlo o nešťastnou náhodu. Dokumentarista Petr Vrána, který se případem zabýval, objevil českou pitevní zprávu z roku 1972, označenou jako „přísně tajná“. Ta zpochybňuje německou verzi a naznačuje, že střela mohla zasáhnout hrudník, což by podporovalo tezi o náhodném výstřelu během potyčky. Přesné okolnosti však zůstávají nejasné, protože německá strana neposkytla českým znalcům forenzní materiály.
Dominik Chrobák: Hrdina v pozadí
Druhý pilot Dominik Chrobák, který s letadlem bezpečně přistál navzdory maximálně stresující a nebezpečné situaci, se stal jedním z hrdinů příběhu. V rozhovoru pro dokument Sedem mužov v nebi režiséra Juraje Mravce popsal, jak ho křeče a krev kapitána na palubní desce paralyzovaly, přesto poslechl únosce, aby zachránil životy cestujících. Při přeletu hranic navíc letadlo málem sestřelila československá stíhačka, protože ztratilo spojení kvůli zkratu způsobenému krví. Chrobák obdržel za svou statečnost státní vyznamenání.
Kdo nazpíval Bič boží?
Seriál 30 případů majora Zemana využil únos k zesměšnění undergroundové subkultury, kterou režim označoval za „máničky“ a spojoval s kriminalitou, narkomanií a morálním úpadkem. Píseň Bič boží, vytvořená pro epizodu, měla být odstrašujícím příkladem západní dekadence, ale paradoxně se stala hitem. Hudební skupina přátel songu Mimikry měla negativně karikovat kapelu The Plastic People of the Universe, kterou v roce 1968 založil baskytarista Milan Mejla Hlavsa.
Když se Plastici vrátili po roce 1989 ke koncertování, publikum si prý žádalo Bič boží. Ti však tenhle šlágr nikdy neměli v repertoáru. Autorem hudby je skladatel Zdeněk Liška, jako u všech dílů Majora Zemana. Slova napsal režisér Sequens podle biblických textů. Dodnes nevyřešenou záhadou je, kdo Bič boží nazpíval. Traduje se, že to byla vokální skupina Saturn Pavla Skalického nebo CK Vocal, ale zřejmě to byla část muzikantů z filmového symfonického orchestru FISYO řízeného Františkem Belfínem. Vše prý nahráli a nazpívali za jediné dopoledne.
Letadlo OK-ADN, které nese stopu po střelbě, je dnes vystaveno v muzeu v Tomčanech na Slovensku, kde připomíná odvahu Dominika Chrobáka a oběť Jána Mičici. Příběh únosu zůstává živý i díky dokumentům, jako je Sedem mužov v nebi, který připomíná, že za každým historickým činem stojí lidské osudy a složité motivace.
