Článek
V příběhu Mědirytiny se autoři inspirovali dvěma skutečnými kauzami z let 1951–1952, kdy byli v Československu odhaleni výrobci a distributoři falešných potravinových lístků. Lístky byly klíčové v přídělovém systému, který po druhé světové válce a komunistickém převratu v roce 1948 určoval, kolik základních potravin si občané mohou koupit. Například zaměstnaný dospělý měl nárok na 1 400 g cukru, 1 400 g masa nebo 4 vejce měsíčně. Živnostníci, obchodníci, zemědělci-samozásobitelé a od roku 1952 i penzisté měli přístup k přídělům omezený nebo žádný, zatímco opory režimu byly samozřejmě zvýhodněny.
Nedostatek zboží otevřel dveře černému trhu, kde se potraviny prodávaly za přemrštěné ceny bez lístků. Právě v tomto prostředí vznikaly skupiny, které padělaly potravinové lístky ve velkém. Mezi nejznámější patřila kauza Jana Matičky a jeho společníků, která se stala inspirací pro příběh Mědirytiny. Zdánlivě čistě kriminální čin komunistický režim využil k monstróznímu divadlu, které mělo ospravedlnit skutečnost, že ještě šest let po skončení války panuje na trhu nedostatek základního zboží včetně potravin.
Kauza Matička a spol.
Kauza Matička a spol. je jedním z nejtragičtějších příkladů zneužití justice komunistickým režimem v počátcích 50. let. Hlavními aktéry byli Jan Matička, Václav Vacínek a Luboš Smutka, jejichž osudy odhalují mechanismy politické manipulace a represe.
Jan Matička se narodil se v Praze, vyrůstal v Nuslích a později v Budapešti, kde jeho otec provozoval řeznictví. Po návratu do Československa v roce 1923 pracoval jako dělník a později jako úředník na Komunikačním úřadě v Praze. Vystudoval reálnou školu, prošel kurzem pro referenty a byl členem národněsocialistické strany, což režim později využil k jeho démonizaci. V kauze byl hlavním organizátorem. V roce 1950 začal studovat tiskařskou technologii, tiskl falešné lístky nejprve ve svém bytě, později v Josefově, aby jeho činnost neodhalila rodina. Od září 1950 lístky prodával a vydělal přes jeden milion korun.
Václav Vacínek pocházel z Prahy, kde jeho otec působil jako policejní inspektor. Vyučil se obchodním příručím a od roku 1934 provozoval obchod se zeleninou a smíšeným zbožím v Ječné ulici. Během druhé světové války dodával potraviny odbojářům a zúčastnil se Pražského povstání. Po únoru 1948 byl jeho obchod zestátněn a začleněn do národního podniku Pramen, kde zůstal jako vedoucí. Vacínek se připojil k Matičkovu plánu, distribuoval lístky a využil své obchodní kontakty k jejich šíření.
Luboš Smutka se narodil se v pražském Zlíchově jako jedináček. Jeho otec vlastnil pekárnu, která byla po únoru 1948 znárodněna. Smutka se vyučil pekařem, ale kvůli cukrovce byl od roku 1950 v pracovní neschopnosti. Zapojil se do distribuce lístků po seznámení s Vacínkem, motivován finanční tísní po znárodnění rodinné pekárny.
Průběh kauzy
Vše začalo v roce 1950, kdy Matička navrhl Vacínkovi padělání potravinových lístků. Po několika měsících příprav začal Matička v létě 1950 tisknout první lístky. Od září 1950, když byl spokojen s jejich kvalitou, skupina organizovala distribuční síť, do níž se zapojil i Smutka. Skupina vydělala statisíce korun, ale v červnu 1951 byla odhalena Státní bezpečností. Dne 15. června 1951 byli Matička, Vacínek, Smutka a další distributoři zatčeni. Vyšetřování probíhalo rychle a bylo poznamenáno nezákonnými metodami, jako byl nátlak a vynucování přiznání.
Soudní proces
Proces Matička a spol. proběhl v červenci 1951 a stal se politickou fraškou. Obvinění byli vykresleni jako diverzanti a agenti anglo-amerických imperialistů, kteří chtěli rozbít plánovanou výživu. Hlavní obvinění znělo „ohrožování zásobování“, což umožňovalo širokou interpretaci. Matička, Vacínek a Smutka byli odsouzeni k trestu smrti, další distributoři dostali dlouholeté tresty, někteří doživotí. Všem byl zabaven majetek a ztratili občanská práva. Rudé právo proces glorifikovalo jako boj proti škůdcům a imperialistům. Odvolání byla zamítnuta, žádosti o milost prezidentu Klementu Gottwaldovi odmítnuty. Dne 31. srpna 1951 byli Matička, Vacínek a Smutka popraveni na pankráckém dvoře.
Kauza byla zneužita k odvedení pozornosti od ekonomických neúspěchů režimu, k zastrašení společnosti a k propagandě třídního boje. Matička a jeho společníci byli ideálními oběťmi jako drobní podnikatelé, které režim považoval za buržoazní elementy. Smutkův buržoazní původ byl například opakovaně zdůrazňován.
Kauza Válek a spol.
Druhou kauzou, která inspirovala Mědirytinu, byl případ Jana Válka a jeho společníků. Tato skupina obchodníků a tiskařů byla zatčena na jaře 1952. Čtyři z jedenácti obviněných byli odsouzeni k smrti, ostatní k dlouholetým trestům. Po intervenci ministra spravedlnosti Štefana Raise a milosti prezidenta Klementa Gottwalda byly tresty smrti změněny na doživotí, ale pouze jeden z odsouzených se dožil svobody.
Propaganda versus realita
Režisér Jiří Sequens a jeho tým, včetně členů StB, dokázali vytvořit řemeslně zdařilý seriál, který diváky přitahoval dramatickými příběhy. Skutečné případy, jako kauza Matička, byly banální kriminální činy, které režim zpolitizoval, aby odvedl pozornost od vlastních hospodářských neúspěchů. Obvinění byli démonizováni, vyšetřování probíhalo nezákonnými metodami a tresty byly nepřiměřené.
Po sametové revoluci v roce 1991 byli všichni odsouzení v těchto procesech, včetně Matičky, Vacínka a Smutky, rehabilitováni. Soudy uznaly, že jejich činy, ač nelegální, neodpovídaly brutálním trestům a že procesy byly politicky motivované.
Zdroje:
