Článek
První exploze otřásla předměstím Krásné Březno kolem půl čtvrté odpoledne. Krátce na to začalo hořet v muničním skladu umístěném v bývalé kabelovně, kde československá armáda od května skladovala zbraně a munici, včetně leteckých motorů. Po menším výbuchu následovaly další, silnější detonace, které pokračovaly přibližně dvacet minut. Výbuchy vyvolaly požár, který se rychle šířil do okolních průmyslových podnik a tlaková vlna rozbila okna v širokém okolí, přičemž střepy zranily mnoho lidí. Podle oficiálních údajů zahynulo při explozích nejméně 27 lidí a desítky dalších byly zraněny. Příčina výbuchu nebyla nikdy jednoznačně objasněna. Podle historiků šlo nejspíš o neopatrné zacházení s municí, zatímco dobová propaganda vinila nacistickou organizaci Werwolf. Spekulace o záměrné sabotáži, možná dokonce organizované komunisty v souvislosti s postupimskou konferencí se nakonec nepotvrdili.
Chaos a nenávist
Výbuchy vyvolaly ve městě paniku a chaos. Lidé, kteří se vraceli z práce nebo byli v ulicích, viděli zraněné, zkrvavené oběti a trosky. Přesvědčení, že za explozemi stojí německá sabotáž, rychle rozdmýchalo nenávist vůči místním Němcům. Klíčovým momentem, který podnítil násilí, byl incident na mostě dr. Edvarda Beneše. Bývalý pyrotechnik německé armády Georg Schörghuber vylezl na oblouk mostu, provolával slávu Německu a vyjadřoval radost nad explozemi. Čeští vojáci na něj vystřelili, postřelili ho a po pádu do Labe ho na břehu zastřelili. Tento incident působil jako jiskra, která rozpoutala vlnu násilí.
Brutalita za bílého dne
Krátce poté se v Ústí nad Labem rozpoutal neuvěřitelný masakr německých obyvatel. Násilí, které trvalo přibližně jednu hodinu, bylo rychlé a mimořádně kruté. Němci, snadno identifikovatelní díky bílým páskám s písmenem „N“, se stali terčem davu složeného z civilistů, příslušníků Revolučních gard, vojáků 28. pluku Svobodovy armády a rudoarmějců. Na mostě dr. Edvarda Beneše dav shazoval Němce do Labe, někteří dopadli na mělčinu a byli na místě mrtví, jiní byli stříleni ve vodě. Tragický osud potkal i matku s batoletem, která byla shozena z mostu spolu s dětským kočárkem, ale zázrakem se zachránila díky posádce holandské lodi. Na Mírovém náměstí útočníci topili Němce v požární nádrži, přičemž bidly tlačili jejich hlavy pod vodu. Mnozí byli ubiti holemi, kameny, dřevěnými předměty, dokonce nohou od stolu s vyčnívajícím šroubem, ženy a děti nevyjímaje.
Role místních Čechů
Zatímco násilí se dopouštěli převážně příslušníci Revolučních gard, vojáci a přivandrovalí „zlatokopové“, mnozí místní Češi se snažili Němce chránit. Předseda místního národního výboru Josef Vondra se pokusil dav uklidnit, ale byl málem sám napaden. Někteří Češi varovali své německé sousedy, aby se skryli, nebo se snažili zastavit násilí, což však často vedlo k útokům i na ně. Kolem 17:00 začala československá armáda a bezpečnostní složky město vyklízet. Disciplinované jednotky, povolané narychlo, dokázaly násilníky zpacifikovat a kolem večera byl vyhlášen výjimečný stav a zákaz vycházení. Masakr trval zhruba hodinu, ale zanechal za sebou desítky mrtvých a traumatizované město.
Počet obětí
Přesný počet obětí není znám. Historikové odhadují 43 až 100 mrtvých, přičemž 43 obětí je doloženo konkrétními záznamy. Těla byla odvážena do terezínského krematoria nebo je Labe vyplavilo v okolních obcích. Sudetoněmecká publicistika uváděla přehnaná čísla, až 2700 mrtvých, která však nejsou podložena důkazy.
Následné vyšetřování a propaganda
Dne 1. srpna 1945 přijela do Ústí vládní komise vedená generálem Ludvíkem Svobodou a ministrem vnitra Václavem Noskem. Vyšetřování bylo povrchní a během několika hodin bylo uzavřeno s tvrzením, že výbuchy způsobila sabotáž Werwolfu. Tato verze posloužila jako záminka k urychlení odsunu Němců, o němž se jednalo na postupimské konferenci. Nosek a Svoboda masakr nepřímo obhajovali, když hovořili o nutnosti „vypořádat se s pátou kolonou“. Dobová propaganda událost využila k podpoře narativu, že Němci jsou hrozbou pro československý stát. Naopak sudetoněmecké kruhy tragédii zveličovaly, označovaly ji za sudetské Lidice a šířily nepodložená čísla o tisících obětí.
Ústecký masakr zůstává jedním z nejtragičtějších zločinů spáchaných na německých civilistech v poválečném Československu. V roce 2005 byla na mostě dr. Edvarda Beneše odhalena pamětní deska s nápisem „Na paměť obětem násilí z 31. července 1945“. Každoročně se zde koná pietní shromáždění.
Zdroje:
