Článek
První profesionální slovenská divadelní režisérka se narodila se 13. září 1916 v Pacově na Pelhřimovsku jako nejstarší ze tří sourozenců. Dětství neměla snadné. Magdě nebylo ani deset let, když jí matka zemřela na tuberkulózu. Otec, důstojník československé armády, vedl děti k samostatnosti a vzdělání. Magda se sice rozhodla pro studium práv, ale víc jí lákalo divadlo.
Osudové setkání
Na právnické fakultě v Bratislavě potkala muže, který ji zcela okouzlil. Gustáv Husák byl mladý, ambiciózní právník a angažovaný komunista. Byli si podobní. Oba přišli o matku, oba se museli tvrdě prosazovat. Navzdory otcově nesouhlasu, který byl přísně pravicově orientován, se v roce 1938 vzali. V jejich bratislavském bytě se scházela intelektuální elita. Přátelili se s Clementisovými, Vlado Clementis dokonce zaměstnával Husáka ve své právnické kanceláři. Magdě byla naopak velmi blízká jeho žena Lída, která jí radila a držela nad ní ochrannou ruku.
Válečná léta
Clementisova advokátní kancelář byla po ustavení Slovenského státu uzavřena. Husák pracoval jako úředník a Magda musela opustit svá vysokoškolská studia. Po čase se jí ale podařilo vrátit se zpět. V roce 1940 získala doktorát z práv a získala zaměstnání v Moravské bance. Zároveň si podala přihlášku na bratislavskou Státní konzervatoř. Její manžel byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Stal se místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady a významným členem tehdy vzniklého Sboru pověřenců. Proto musela Magda z bezpečnostních důvodů ve vysokém stupni těhotenství tajně odletět do Sovětského svazu, kde se v roce 1944 narodil jejich syn Vladimír. První poválečný rok byl pro Magdu klíčový, narodil se jí druhý syn Ján a podařilo se jí proniknout do vytoužené divadelní sféry.
Úspěšná režisérka
První poválečná léta byla pro Magdu a Gustáva úspěšná. Žili v krásném domě, Husákova politická pozice se navíc upevňovala. Manželé ale spolu mnoho času netrávili. O domácnost se starala hospodyně, dětem se věnovala chůva a Magda se začala naplno věnovat divadlu. Nastoupila na právě otevřenou Novou scénu v Bratislavě jako asistentka režie. Díky výborným výsledkům se brzy začala věnovat režii samostatně a jako první profesionální slovenská režisérka vedla vlastní úspěšné projekty. Byla první, kdo na slovenských jevištích inscenoval světově proslulé autory, mezi které patřil Bertolt Brecht, Vladimír Majakovskij, Luigi Pirandello, Agatha Christie a mnozí další. Navazovala na linii meziválečné avantgardy a usilovala o tvorbu aktuálního divadla, které by rezonovalo s dobou. Vynikla jako režisérka komorních psychologických her, intelektuálního dramatu i stylizovaných komedií.
50. léta
V roce 1950 byl obviněn z politického buržoazního nacionalismu bývalý Husákův šéf a přítel Clementis. Husák přišel o významné politické funkce a 6. února 1951 byl zatčen i on. Magda se s dětmi musela vystěhovat z honosné vily a uzavřela se do sebe. Jedinou možností, jak zůstat v divadle byl rozvod. To ale Magda odmítla, přestože manželství bylo už delší dobu v krizi a ona milovala herce Ctibora Filčíka, který ji podporoval v době, kdy zůstala s dětmi sama. Gustáva Husáka odsoudili na doživotí. Později mu byl trest změněn a on byl a v roce 1960 propuštěn. Rozvod na sebe nenechal dlouho čekat.
Návrat do divadla
Magda se k divadelní práci vrátila ještě před manželovým návratem z vězení, nejprve působila u kočovné společnosti a později v košickém divadle, kde uspěla režií Kalinčiakovy Restaurace. Po dalších úspěších přijala nabídku Nové scény v Bratislavě, kde režírovala například Radúze a Mahulenu či Loupežníka, celkem zde připravila 39 her. Vedle divadla se uplatnila i ve filmu, zejména pod vedením Palo Bielika. Nejznámější je její role Anči Hudcové ve filmu Vlčie diery (1948). Objevila se také ve snímcích Čtyřicet čtyři (1957), Jánošík(1963) či Půlnoční mše (1962) a naposledy v televizní inscenaci Probuď se a zpívej (1965).
Předčasné úmrtí
Magdě nebylo ještě ani 50 let a trpěla velkými bolestmi hlavy a onemocněním cév. Přes zákaz lékařů pila hodně černé kávy a kouřila. Dne 17. ledna 1966 upadla ráno před zrcadlem. Praskla jí cévka v mozku. Ještě týž den večer v nemocnici zemřela. Nikdy se nedozvěděla, že se Gustav Husák stal prezidentem ani to, že její jméno před ním raději nevyslovovali, protože nevěděli, jak bude reagovat. Nikdy jí totiž neodpustil lásku k Ctiboru Filčíkovi ani to, že se s ním rozvedla.
Zdroje:
