Článek
Motorest Kadrnožka, pojmenovaný po hajném Hubertu Kadrnožkovi, původně sloužil jako hájovna. Od 60. let 20. století se však proměnil v oblíbenou zastávku pro řidiče a cestující. Nacházel se na strategickém místě, což mu zajišťovalo stálý přísun hostů, alespoň do doby, než byla v 90. letech postavena dálnice D5, která odlákala většinu zákazníků. Po tragické střelbě v roce 1980 byl motorest znovu otevřen, ale jeho osud byl zpečetěn dvěma požáry – v roce 1991 a 1998. Druhý požár budovu téměř zcela zničil, přičemž se spekulovalo o pojistném podvodu. Dnes na místě zůstaly jen zbytky dlažby a autobusová zastávka nesoucí jméno Kadrnožka. Zajímavostí je, že místo se stalo dějištěm několika sebevražd řidičů, kteří zde mají pomníčky, zatímco obětem střelby žádný památník postaven nebyl.
Deset výstřelů a čtyři oběti
V brzkých ranních hodinách 1. června 1980 se Lubomír Bugár, vojín sloužící v borovských kasárnách, vloupal do skladu zbraní. Po vypáčení stojanu odcizil samopal vzor 58 a 94 nábojů. Kolem čtvrté hodiny ranní z kasáren uprchl a pěšky se vydal k motorestu Kadrnožka, vzdálenému několik kilometrů. Svědek jej zahlédl na cestě kolem 4:45 ráno. Mezi osmou a devátou hodinou ranní dorazil Bugár do motorestu, který ještě nebyl otevřen – zaměstnanci teprve připravovali provoz. Z nejasných důvodů zastřelil všechny čtyři přítomné osoby: osmadvacetiletou servírku Marcelu V., sedmadvacetiletou kuchařku Annu M., sedmapadesátiletou uklízečku Annu F. a devatenáctiletého brigádníka Aleše C. Celkem vystřelil desetkrát, přičemž každou oběť zasáhl vícekrát. Spekuluje se, že Bugár mohl být překvapen přítomností zaměstnanců, neboť předpokládal, že budova bude prázdná.
Po činu Bugár v motorestu setrval. Vypil třetinu lahve slivovice, převlékl se a odcizil kalhoty, boty a zelenou Škodu 110 R patřící jedné z obětí. Na místě zanechal vojenskou blůzu, opasek, bajonet, čepici a igelitovou vázanku. Těla dvou obětí částečně svlékl a zakryl, avšak žádné stopy po sexuálním násilí nebyly nalezeny.
Krátce po deváté hodině ranní dorazil k motorestu vedoucí restaurace Pavel Punčochář. Zjistil, že dveře jsou zamčeny a klíč je v zámku zevnitř. Po opakovaných pokusech o vstup si všiml děr po kulkách v oknech a lidské ruky v podkroví. Znepokojený odjel na nejbližší služebnu Veřejné bezpečnosti v Boru. Po návratu s policií objevili těla obětí a zjistili, že zmizelo vozidlo jedné z nich.
Policejní honička a Bugárův konec
Po nálezu těl rozpoutala Veřejná bezpečnost rozsáhlou pátrací akci. Desítky policejních hlídek, armáda a policejní vrtulník prohledávaly okolí. Klíčem k dopadení Bugára bylo odcizené vozidlo. Krátce před čtrnáctou hodinou byl spatřen v Toužimi, odkud vysokou rychlostí unikal směrem na Plzeň. Přes výzvy policie nereagoval a během honičky překročil rychlost 140 km/h. Policisté na jeho vůz vystřelili 133 ran, z nichž pouze 13 zasáhlo cíl. Na okraji Plzně v části Košutka se policii podařilo prostřelit pneumatiku, což způsobilo smyk a převrácení vozu do příkopu. Velitel zásahu vyzval Bugára, aby se vzdal, ten však spáchal sebevraždu čtyřmi výstřely do hlavy.
Kdo byl Lubomír Bugár?
Lubomír Bugár se narodil v únoru 1957 v obci Sklené na Slovensku. Vyrůstal v obtížných podmínkách – bez biologického otce, s matkou a nevlastním otcem, který byl alkoholik a fyzicky agresivní. Před nástupem na vojnu byl dvakrát odsouzen za rvačky, ale během dvouměsíční vojenské služby byl považován za vzorného vojáka. Jeho nadřízení i kolegové jej popsali jako kamarádského a bezproblémového. Motiv jeho činu zůstává nejasný. Někteří spekulují o osobní mstě vůči nevlastnímu otci, jiní o psychickém zhroucení. Teorie o pokusu o útěk na Západ se zdá nepravděpodobná, neboť Bugár se k hranicím nepřiblížil.
Tragédie v motorestu Kadrnožka zanechala hlubokou stopu v paměti místních obyvatel. Na Bugárově pohřbu na Slovensku se sešlo mnoho lidí, kteří věřili, že jeho cílem byl útěk na Západ, což přispělo k mýtům kolem jeho osoby. Případ zůstává jedním z nejznámějších kriminálních činů éry normalizace a dodnes vyvolává otázky o duševním zdraví, motivacích a společenských podmínkách, které k takovým tragédiím vedou.
Místo, kde kdysi stál motorest, je dnes opuštěné, připomínkou události je pouze název autobusové zastávky. Přestože oběti střelby dodnes nemají pomník, na příběh Kadrnožky se tak úplně nezapomnělo.
Zdroje:
