Článek
František Klůc pracoval jako stavební dělník, v roce 1946 se oženil a po absolvování vojenské služby se stal zaměstnancem Československých drah. V železniční stanici Žatec pracoval jako vedoucí posunovačů a s rodinou žil v nedalekém Líčkově. Měl rodinu a stabilní práci.
Dezertér
Je podvečer 25. září 1968. Okupační vojska jsou na našem území víc než měsíc a život na venkově se jen pomalu snaží vrátit do normálu. Právě tehdy se před domem Klůcových objeví devatenáctiletý vojín Boris Alexandrovič Karnauščenko, příslušník sovětské jednotky z tábora v Holedeči u Loun. Je ozbrojený a na útěku. Z útvaru dezertoval. Karnauščenko přinutil Františka Klůce, aby jej odvezl autem. Když projeli Nečemicemi, velí Klůcovi zahnout na polní cestu. Ten vycítil nebezpečí a pokusil se vrátit zpět. V okamžiku, kdy obrátil automobil, zazní výstřel. Usmrtila ho jediná rána zblízka do hlavy. Voják tělo odtáhne do příkopu, narychlo přikryje trávou a větvemi. Ukradne peněženku, hodinky a železničářský kabát. V panice usedá do vozu a pokouší se o útěk, ale třikrát havaruje.
Noc na útěku
To, co se dělo po útěku z útvaru a po smrtelném střetu s Klůcem, lze rekonstruovat jen z nepřímých stop. Karnauščenko se ještě téhož večera objevil v opuštěné stodole na kraji lesa u Nepomyšle. Krátce si tam zřejmě odpočinul, ale jakmile zaslechl pohyb hlídek, pokračoval dál. Z výpovědí vyšetřovatelů vyplývá, že byl vyčerpaný, promrzlý, dezorientovaný a paralyzovaný strachem z dopadení.
Když stodolu opustil, zamířil k Čečovicím, kde chtěl zřejmě najít úkryt nebo trochu jídla. Právě tam se měl setkat s Františkem Klůcem. Otázkou zůstává, zda náhodně, nebo při pokusu o vniknutí do domu. Jisté je pouze to, že mezi oběma muži došlo ke konfliktu. Podle oficiální verze Karnauščenko vystřelil bez varování, ale tato část příběhu dodnes budí pochyby. Nevíme, jak přesně se odehrála, ani zda Klůc vůbec stačil reagovat.
Po střelbě Karnauščenko prchal dál, přes pole směrem k Tuchořicím. Tam se během noci vloupal do domu rodiny Špičkových. A právě odtud pochází jedna z nejsilnějších svědeckých výpovědí celého případu.
Na jeho pohled nikdy nezapomenu
Jitka Kolářová, tehdy jednadvacetiletá studentka, žila v Tuchořicích se svým otcem. Zběh se v jejich domě objevil nečekaně. Vstoupil ze zahrady, v ruce samopal, v očích únava a bezradnost. Kolářová s otcem tehdy nevěděli, že se v okolí stal zločin. Jen tušili, že po vesnici projíždějí sovětské hlídky a hledají dezertéra. Atmosféra byla napjatá. V domě spala malá neteř, otec neovládal ruštinu a každý chybný krok mohl být fatální.
Jitka rusky uměla, a tak s vojákem navázala rozhovor. Podle jejích vzpomínek působil kultivovaně, vzdělaně a přehled měl i o politické situaci. Recitoval verše a přitom opakoval jednu větu, která se jí vryla do paměti: „Oni zabili člověka.“ Nikdy si nebyla jistá, zda tím popisoval svou vinu, nebo naopak obavy, že je obětí cizího chaosu.
Jeho chování oscilovalo mezi únavou, smutkem a zmatkem. Pan Špička však jednal s duchapřítomností – posadil vojáka ke stolu, nabídl mu vodku a nenápadně ho opil. Když Karnauščenko usnul, vyjmul mu ze samopalu zásobník a vyběhl pro projíždějící vojáky. Zadržení pak proběhlo bez jediného výstřelu.
Když Karnauščenka odváděli, Kolářová se s ním setkala pohledem. „Věděl, co ho čeká,“ vzpomínala. Viděla v něm spíše vyčerpaného, rozpolceného mladíka než chladnokrevného vraha. Pochybnosti v ní přetrvávají dodnes. Až mnohem později se dozvěděla, že tento nenápadný návštěvník jejich domu je oficiálně označován za zabijáka Františka Klůce.
Nález těla a rychlé rozuzlení
Ráno 26. září 1968 našel kolemjdoucí Milan Janíček v příkopu u polní cesty u Nečemic mrtvé tělo Františka Klůce. O několik stovek metrů dál stálo havarované auto, v němž československá VB objevila důležité stopy – sovětskou lodičku, krabičku zápalek s azbukou i cigaretový nedopalek.
Vyšetřování postupovalo neobvykle rychle, a to i díky tomu, že československé a sovětské složky tentokrát skutečně spolupracovaly. Sověti dokonce povolili odběr krve a prozkoumání oděvu pachatele československými techniky. To byla v podmínkách okupace věc téměř nevídaná.
Pátrací akce obou stran skončila kolem jedenácté dopoledne. Karnauščenko byl dopaden v domě Špičkových v Tuchořicích, odzbrojen a zatčen.
Otázky bez odpovědí
Co Borise Karnauščenka k činu vedlo, se nikdy definitivně neobjasnilo. Svědci jej popisují jako dezorientovaného, vyčerpaného mladíka pod silným tlakem. Přesto faktem zůstává, že František Klůc zemřel jeho rukou.
O dalším osudu vojáka se ví jen málo. Sovětská vojenská správa oznámila, že jej čeká trest smrti zastřelením. Zda byl rozsudek skutečně vykonán nebo jak proces probíhal, ale československé orgány nikdy nezjistily. Spis zmizel v sovětských archivech, stejně jako tolik jiných stop po tehdejším násilí.
Zdroje
