Článek
Narodila se v roce 1869 jako Ernestina Popperová do židovské rodiny venkovského obchodníka. Dvanáct dětí, skromné poměry a minimum možností – to nebyl svět, který by dívku předurčoval pro velké módní podnikání. Štěstí našla až ve svých šikovných rukou. V Praze se vyučila dámskou krejčovou, profesi, jež se později stala jejím osudem i záchranou.
Změnu v jejím životě přinesl sňatek s obchodníkem Juliem Roubíčkem. Po narození tří dětí a přestěhování do Prahy se zdálo, že život směřuje k pohodlné středostavovské existenci. Nestalo se. Manželství nevydrželo. V roce 1909 se však manželé Roubíčkovi rozvedli. Důvod se nikde neuvádí, jisté však je, že se Arnoštka se svými dětmi dostala do nezáviděníhodné finanční situace, která vlastně nastartovala její kariéru podnikatelky. V roce 1909 se rozhodla, že založí krejčovskou živnost. Zajímavé je, že ačkoli se už před sňatkem vyučila švadlenou, podle nalezených dokumentů o výuční list požádala teprve současně se žádostí o zřízení firmy. Už o rok později se ale o ní už vědělo a byla v pražském adresáři.
Z nouze k módnímu impériu
V témže roce si v pražské Nekázance otevřela malý krejčovský salon. Začínala doslova od nuly – bez kapitálu, bez zázemí, jen s dovednostmi a odhodláním. Prvními zákaznicemi byly příbuzné a známé, brzy se však talentovaná švadlena dostala do povědomí širší veřejnosti. Její práce byla precizní, nápaditá a odpovídala vkusu rostoucí vrstvy pražských zámožných dam, které hledaly eleganci i osobitost.
První světová válka paradoxně pomohla jejímu podnikání. Muži, majoritní majitelé pražských salonů narukovali na frontu a zákaznice, které nemohly jezdit do Vídně či Paříže, hledaly domácí alternativu. Jednou z mála tvůrkyň, které dokázaly nabídnout moderní a sofistikovanou módu, byla právě Arnoštka Roubíčková.
Koruna nad Václavákem
Výborným tahem bylo v roce 1916 přestěhování salonu, označovaného často i vznešeně francouzsky jako Maison Ernestine Roubicek, na VIP adresu – do moderního multifunkčního paláce Koruna na rohu Václavského náměstí a ulice Na Příkopě. Salon se nacházel ve druhém patře a brzy si v paláci pronajala Arnoštka se svou rodinou i byt. Krátce nato došlo v jedné z dílen k požáru. I přes rychlý zásah požárních jednotek byla škoda obrovská. Byly zničeny nejen stroje, ale i množství látek, které měly za války ohromnou cenu. Velkou smůlou bylo, že shořely i modely bohatých zákaznic, ušitých na blížící se velikonoční svátky.
Arnoštka si nakonec se vším poradila. Vysloveně za babku prý koupila podnik jednoho krejčího, který musel na frontu, a to včetně jeho obrovských zásob kvalitních dovozových látek. Jeho manželka totiž neměla vůbec ponětí, jakou hodnotu živnost jejího muže měla. Arnoštka to brala jako skvělou investici a byla na to patřičně hrdá.
Měla jasnou vizi: chce-li konkurovat pařížským domům, musí pracovat jako oni. A tak začala využívat tehdy novou strategii – profesionální fotografii. Na modelech od Roubíčkové spolupracoval slavný František Drtikol a její kreace se objevovaly ve významných časopisech, včetně Elegantní Prahy.
Salon rychle rostl. Ve 20. letech zaměstnávala kolem 120 švadlen a oblékal nejen pražskou smetánku, ale i filmové hvězdy. Šaty od Roubíčkové se objevily dokonce ve filmu Extase s Hedy Lamarr.
Byla velice kreativní, nezaměřovala se jen na pražské zákaznice, ale měla zájem se uplatnit i v cizině. Podle nalezených dokumentů se orientovala zejména na Francii. V roce 1917 pak založila v lázeňském domě Esplanade v Karlových Varech svou německou filiálku Ernestine Roubitschek, kde kromě zhotovování modelů nabízela i opravy a přešívání oděvů. To bylo docela prozíravé při válečném nedostatku látek, tuto filozofii ostatně uplatnila i v Praze. Vůbec to byla od ní odvaha založit v lázeňském městě za války filiálku, když do lázní příliš mnoho lidí nejezdilo, a navíc mnohé lázeňské domy sloužily jako lazarety. Nicméně karlovarská filiálka válku přečkala a fungovala až do roku 1925.
Paříž, přehlídky a neomylný cit
Ačkoli si Arnoštka nemohla dovolit účastnit se drahých pařížských přehlídek, jezdila do města nad Seinou pravidelně – hledat inspiraci tam, kde byla dostupná i obyčejnému návštěvníkovi. Na bulvárech, dostizích či trhu s látkami. Tam společně s dcerou Adélou, nadanou kreslířkou, sledovaly francouzské módní trendy. Adéla je okamžitě zachycovala na papír, doma se modely dále upravovaly podle potřeb pražských klientek.
Jedna z jejích slavných maxim zněla: „Ušití modelu je psychologie. Musíte pochopit svou zákaznici.“ A právě proto se k ní vracela klientela z řad manželek diplomatů, továrníků i umělců.
Rodina jako tvůrčí tým
Obě dcery, Helena i Adéla, se staly nepostradatelnou součástí rodinného podniku. Helena vynikala obchodním talentem, mluvila několika jazyky a stala se tváří salonu. Adéla byla kreativní motor – kreslila modely, přispívala do časopisů a navrhovala kolekce.
Arnoštce se podařilo to, o co usilovala řada žen té doby: vytvořit stabilní rodinný podnik, který byl zářivou součástí pražské kultury.
Arizace a zkáza
Vrchol kariéry však utnuly události konce 30. let. Po okupaci Československa nacisty se židovský majetek stal terčem arizace. Salon Arnoštky Roubíčkové byl označen za židovský podnik, byla mu dosazena nucená správa a Arnoštka se jej musela vzdát.
Zaměstnanci byli totálně nasazeni, majetek byl rozkraden a lupiči v řadě případů pocházeli i z lidí, kteří salon dříve dobře znali. V roce 1943 byl Modelový dům Roubíčková vymazán z obchodního rejstříku.
Arnoštka sama byla roku 1942 deportována do Terezína a následně do Treblinky, kde zemřela. Stejný osud postihl i její dceru Adélu s rodinou. Jen nejstarší dcera Helena a bratr Josef přežili díky včasné emigraci do Spojených států.
Dědictví nezlomné ženy
Dnes po Arnoštce Roubíčkové zůstaly jen fragmenty – několik zachovaných modelů v muzeích, útržky vzpomínek, Drtikolovy fotografie a jméno, které si zaslouží být znovu připomenuto. Její příběh je kronikou odvahy, podnikatelského talentu a ženské síly, která dokázala v době přísných společenských pravidel vytvořit něco mimořádného.
Arnoštka Roubíčková byla víc než krejčová. Byla vizionářkou, která chápala, že móda není jen látka a střih, ale způsob, jak se člověk prezentuje světu. A svým zákaznicím dávala víc než šaty – dávala jim sebevědomí.
Zdroje:
